home.social

#karel-capek — Public Fediverse posts

Live and recent posts from across the Fediverse tagged #karel-capek, aggregated by home.social.

fetched live
  1. Snad znáte ten kreslený Disneyův film o třech veselých prasátkách. Hrají si, skotačí, žijí svůj bezstarostný život; zatím na ně číhá “velký zlý vlk”. Teď na ně vlk podniká útok; krátký poplach, ale štěstí a boží spravedlnost je na straně veselých prasátek. Zlý vlk musí odtáhnout s nepořízenou; a tři veselá prasátka hned zase skotačí dál a nestarají se o nic. “Kdo by se bál velkého zlého vlka?” A zatím vlk už ježí hřbet k novému útočnému skoku.
    [...]
    Naprosto se nesmíme oddávat pocitu, že máme vyhráno; jinak bychom byli jednoho dne trapně překvapeni, až se ukáže, že druhé kolo dlouhého zápasu musíme některými obětmi zaplatit my. Mohl by se potom urodit pocit, že jsme druhou etapu boje prohráli a že ti, kdo ji vedli, nesplnili naše očekávání. Pozor na to; takový pocit by byl nespravedlivý a krajně nesportovní, pokud tomu slovu dáváme smysl mravní a politický. Byl by to pocit… příliš bezstarostných tvorů, přesvědčených, že se jim nemůže nic stát. Tu a tam se s takovým stavem ducha setkáváme; je to sice optimismus, ale nemůžeme říci, že to je optimismus statečný. K statečnosti totiž náleží především dívat se nebezpečí v tvář, a čelit mu.
    [...]
    Konkrétně řečeno, měli bychom méně bojovat s nějakými punčochami a víc bojovat s velkými lžemi a ještě většími hesly, jež roznášejí větry nad naší zemí i ostatním světem. V tom ohledu by naše pasivita byla opravdu až příliš bezstarostná. Proti násilí se bojuje rukama a zbraní; ale proti nepravdě a neprávu, proti fanatismu a demagogii se bojuje slovem a svědomím. Ve světové při o pravdu a právo asi neplatí přísloví, že moudřejší ustoupí.

    kapkacapka.cz/2022/01/pohadka-

    #KarelCapek #Capek #pohadkaaskutecnost #pohadka #skutecnost #volba #volby

  2. Kdybych byl linguistou, dělal bych pravděpodobně totéž, co linguisté provozují odjakživa: naslouchal bych, jak lidé mluví, a hloubal bych o tom tak dlouho, až by se mi ve slovech a vazbách, větách a kadencích podařilo vytušit určitá obecná pravidla, zákony, třídy a systémy...
    [...]
    Dejme tomu: bylo by možno zkoumat, jak veliký počet generalisujících, zobecňujících slov se vyskytá v lidské řeči podle vzdělání, sociálního stupně a skupinové příslušnosti; a dále, jakému společenskému a politickému nazírání odpovídá schopnost nebo náklonnost užívat slov obecných a neurčitých. Jistě jiné bude politické chování člověka, který myslí a vyjadřuje se ve věcných představách, než člověka, který myslí v neurčitých obecnostech; na této straně bude nepochybně daleko víc generalisací, víc radikalismu, víc intolerance.
    [...]
    Bylo by možno dojít jazykovou analysou k diagnostice demagogie. Zjistilo by se nepochybně, že demagogie musí být po stránce řeči názorná a při tom pokud možno nepřesná; musí jít snadno do hlavy, ale nesmí přiléhat k faktům, aby se pod její formulace dalo subsumovat co nejvíce různých náhledů, zájmů a představ. Její zřetelné prostředky jsou mnohovýznamnost a citová barva slov, přeměna myšlenek v ustálená hesla a rychlý spád, který unáší posluchače nebo čtenáře přes vyslovené nejasnosti nebo nesrovnalosti, a tak dále.

    Linguistickým rozborem by bylo dále možno stanovit hluboký rozdíl mezi jazykovým systémem přikazovacím a přesvědčovacím; jinými slovy, mezi jazykem diktátorů a jazykem demokracie. Stačí natočit si knoflík v radiu a naslouchat hlasům států a jejich představitelů; jak lze zjišťovat, jak čistě jazykově, z výběru slov, z jejich vazeb a přednesu vzniká výraz autority, moci, kolektivního patosu, vůle a rozhodnosti, nebo naopak výraz veřejného rozjímání, dokazování a přesvědčování, který více méně odpovídá systému parlamentnímu.

    Karel Čapek: Kdybych byl linguistou
    sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=

    #capek #karelcapek

  3. Už za tehdejších časů se dály případy, že člověk darebný něco ztropil nebo ostudu přivodil, cizí statek zapaloval nebo jinou škodu páchal; stávalo se též, že někdo hlasitě tuto darebnost odsuzoval a potrestati chtěl nezbedného škůdce. V takových případech chápal se Vavřinec Řehoř pera a psával asi takto: “Hleďme, jaký divoký křik se tropí, místo aby si lidé hleděli své práce. Nepleteme se do toho, zda někdo nějakou darebnost nastrojil; vidíme však, že někteří lidé na návsi hlasitě brojí proti darebákům, spílají jim huncútů, špatenků, taškářů a ostouzečů, a tím porušují klidný vývoj a vytrhují lidi i telátka. Nikterak nechtějíce rozhodovat, zda se na někom darebnost stala, odsuzujeme aspoň ostře tento křik a tyto darebné výrazy. Je smutné, že se takto mluví veřejně na návsi, kde to mohou slyšet i naše telátka. Je-li kdo huncút, špatenka, taškář a ostouzeč, je to zajisté ten, kdo vede takové řeči. Nám není nic po žádné darebnosti, pokud se o ní mlčí; ale v zájmu klidného vývoje se vypořádáme s těmi, kdo by chtěli tropiti nějaký povyk pro darebnosti, které se nás netýkají. Ale – jděme za svou prací!”
    [...]
    Nebo se stalo za tehdejších časů, že nějací zakuklenci soudní listiny uloupili. Tehdy opět vytáhl Vavřinec Řehoř telátku prst z huby a napsal: “Zajisté nesouhlasíme s tím, aby zakuklení lidé vnikli s revolvery do cizího domu a něco odtamtud odnesli; je to, abych tak řekl, poněkud proti zákonu. Na druhé straně však je zřejmo, že kdyby nebylo takových listin, nevnikli by oni zakuklenci do cizího domu, aby je odnesli. Z toho důvodu, v zájmu klidu a pořádku, odsuzujeme, že vůbec byly nějaké soudní listiny, jež mohly komusi škodu přinésti. Ti, kdo listiny soudu odevzdali, jsou vinni tím, že zakuklenci porušili zákon. Nám stačí, že naše kozy dík našemu přičinění dobře dojí.”
    * * *
    Tímto a podobným způsobem vychovával za dávných časů Vavřinec Řehoř své čtenáře...

    kapkacapka.cz/2022/09/pohadka-

    #KarelCapek #Capek #pohadkavenkovska

  4. Nejdřív se musí chvíli čekat před volební místností; a strážník odpočítá dvanáct kusů (tady je zas člověk jednou kusem, jako u odvodů), a hodí ten tucet do volební mašiny. Pokud čeká volič na chodbě, je mu hej; ale najednou je odpočítán, hrkne v něm a vejde dovnitř. Tam sedí v lavicích nějakých deset přísných tváří a zkoumá ho; volič se nejdříve lekne, že snad nemá kravatu a pak že snad zapomněl doma legitimaci či co; zkrátka něco asi není v pořádku. Horlivý mladík, který se točí před osudím, ho chytne za knoflík a drží, snad aby neutekl nebo nepřekotil osudí. Volič nemá sice nic takového v úmyslu, ale přece je zmaten. Někdo mu vezme z ruky legitimaci, někdo jiný ho strká napravo a zas jiný nalevo; tlustý pán za katedrou přečte jeho jméno, volič křikne “zde”, ale nikdo se ho na to neptá.

    “Jděte tamhle,” strká ho horlivý mladík za jakousi zástěnu; nejspíš je to záchodek či co. Ne, je to tam jen koš na volební lístky a jiný koš s obálkami. Volič se chutě zbaví všech kandidátek; teprve v poslední chvíli si vzpomene, že jednu musí strčit do obálky. Ouha, lístek tam nechce vlézt, obálka je nějak tento, slepená.

    “Nezalepujte to,” křičí někdo od stolu, volič se úzkostí zapotí, namačká lístek jakžtakž do obálky a – Hotovo! Záře vyletí volič na chodbu. Velká povinnost je splněna.

    kapkacapka.cz/2018/09/obrad.ht

    #KarelCapek #Capek #obrad

  5. Tedy jedné podzimní neděle se bude k volebním urnám ve všech městech a vsích trousit lid, z něhož jak známo vychází veškerá moc. Ono to tak sice nevypadá; občané, trochu zmateně se motající ve volební místnosti, než najdou urnu a vpraví do ní svůj hlas, nevyhlížejí zblízka nijak okázale, impozantně, mocně nebo aspoň sebevědomě, nýbrž spíše naopak. Ale přes toto zdání je faktum, že toho dne se bude ve volebních urnách rodit veškerá státní moc: parlament, kterému odpovídá vláda, který volí prezidenta a dává zákony a schvaluje daně a ratifikuje mezinárodní smlouvy, dostává tuto všecku i veškeru jinou moc z té nesmělé, přešlapující a rozpačité řádky voličů.
    [...]
    Podívejte se na člověka, který si vybírá v krámě boty nebo klobouk: kterak je soustředěný, kterak ze všech stran prohlíží a prohmatává nabízené zboží, kterak je zkouší, pasuje-li mu, kterak dbá, aby se neukvapil, aby nebyl ošizen, aby nekoupil zajíce v pytli. Je to hotový obřad, výkon napjatý a nesmírně závážný. Mohli bychom si přát, aby každý z nás byl i v politickém krámě tak soustředěn a vybíral si z nabízeného zboží stejně svědomitě a vážně. Ať si to nikdo z nás neplete: za toto zboží platíme víc než za boty a klobouky; přijde nám dráž, napálíme-li se. Věnujte své volbě dost času a namáhejte si hlavu; dobře prohlédněte a promněte každý artikl, který se vám nabízí, není-li to šmízo a špatný materiál a ledajaká práce. O jednom zboží vám řeknou, že je to stará a osvědčená firma; o druhém, že je to nejnovější fazónka; nedejte mnoho na řeči a raději přezkoumejte, co se vám nabízí. Bylo by smutné, kdybyste své poslance volili ledabyleji než své klobouky.

    kapkacapka.cz/2017/10/poznamky

    #KarelCapek #Capek #poznamkypredvolebni

  6. Vede-li inženýr dráhu, nevede ji přes vrchol hory, nýbrž oklikou po jejím úpatí. Tato oklika není kompromis mezi přímostí tratě a výškou hory; je to prostě velmi přesné počítání se skutečnými fakty. V politice se však nepracuje inženýrsky; udělá se projekt a čeká se, s jakými překážkami se setká, a teprve potom se handluje o nějakou tu okliku. Řeší-li se všechno kompromisem, znamená to, že nejsou předem váženy okolnosti, s nimiž bude nutno dále prakticky počítat; tomu se ovsem říká fušerská práce. Kompromis je zející rozdíl mezi zásadou a praxí; ale kupodivu se pak neřekne, že je-li tento rozdíl nutný, jsou patrně zásady špatné, ježto se nehodí na skutečné poměry. Chce-li někdo vydojit z hubené krávy sto litrů mléka a nakonec prohlásí, že se prozatím spokojí s těmi třemi litry, co z ní vyždímal, je to politický kompromis; chcete-li se zbavit kompromisu, odhadněte předem stav krávy a vyhrňte si rukávy s jasným vědomím, že toho nebude víc než tři litry.

    Politický kompromis je stín politické demagogie; udává velikost rozdílu mezi volebními sliby a skutečnými poměry. Kompromis není choroba kompromisních politiků, nýbrž právě nekompromisních programů. Politika kompromisů je možná opatrná; ale není přesná; je jako obchod, ve kterém se smlouvá. Je to nevěcnost programu; a je to nejistota v praxi.

    kapkacapka.cz/2016/10/o-kompro

    #KarelCapek #Capek #okompromisu

  7. Nebo propukne aféra, v jejímž průběhu se ukáže, že hlavní osoba lže. I to se může přihodit kdekoliv; ale troufám si říci, že nikde ve světě by se nemohlo stát, že by osoba chycená při lži nebyla – třeba mlčky a diskrétně – odsunuta ze společenského dosahu, jak žádá samo milosrdenství. Všude ve světě by každý slušný člověk považoval za samozřejmé, že z takového usvědčení plynou jisté neodvratné důsledky. Jen velmi nečisté plebejství se může tvářit, že to nic není; a jen naprostý a zrovna zoufalý nedostatek zvykového kodexu může způsobit, že lidé normálních instinktů ztrácejí v politice měřítka, bez kterých by se v soukromém životě nemohli obejít.
    Takto bychom mohli probrat snad všechny politické aféry, kravály, konflikty a polemiky; všude bychom – vedle meritorní stránky – našli tu podivnou nejistotu, jak se má na věci reagovat z hlediska obyčejné zvykové slušnosti.
    [...]
    Náprava, to se lehko řekne; ale rádi bychom věděli, jak do ní. Po mém není jiné cesty než jedna velice stará: starat se víc o to, co se sluší a co se nesluší. [...] Sedli jsme k tvoření reforem a zákonů, ale přitom jsme zapomněli na stejně podstatnou věc: na tvoření zvyků; chcete-li to slovo, tedy na tvoření tradicí. A je-li před námi jen pár dní klidu nebo čekání, použijme jich k tomu, abychom revidovali své zvyky.

    Úhor: pritomnost.cz/archiv/cz/1926/1
    (str. 3)

    #KarelCapek #Capek #uhor #pritomnost #casopispritomnost

  8. “...Vím, mužové boiótští, že vás právě zaměstnávají volby do místní búlé a že v takové chvíli není místa pro moudrost, ba ani pro rozum; volby jsou příležitost chytráků.”
    Tu se Agathon trochu zarazil a přemýšlel trochu. “Počkejme,” začal opět, “právě mně vyklouzlo z úst něco, o čem jsem dosud neuvažoval. Řekl jsem tři slova: chytrost – rozum – moudrost. Řekl jsem je v hněvu. Všechna tři znamenají jakousi schopnost intelektu; cítím, že mají docela různý smysl, ale stěží bych dovedl říci, čím se liší.
    [...]
    Řeknete o někom, že je chytrý zloděj; nikdy se však neříká rozumný zloděj, nebo dokonce moudrý zloděj. Chválíte svého krejčího, že má rozumné ceny, ale neřeknete, že má ceny moudré. Je tu zřejmě jakýsi rozdíl, který vám brání mísiti slova.

    Řeknete-li o někom, že je to chytrý sedlák, myslíte tím patrně, že umí dobře prodat na trhu; pravíte-li, že to je rozumný sedlák, chcete tím asi říci, že umí vůbec dobře hospodařit; ale nazvete-li ho moudrým sedlákem, tu to snad znamená, že dobře žije, že mnoho ví a dovede ti poradit vážně a s účastí.

    Nebo, dejme tomu, chytrý politik může býti docela dobře taškář a škůdce republiky; ale rozumným politikem nazveš jen toho, kdo dovede řídit věci k obecnému užitku a chvályhodně; kdežto moudrý politik, pánové, to jistě cítíte všichni, zkrátka takovému se říká otec vlasti nebo podobně; z toho je vidět, že má moudrost něco zvlášť srdečného.
    [...]
    A teď už vím, jaký je rozdíl v těch třech slovech. Chytrost je obyčejně krutá, zlomyslná a sobecká; vyhledává na bližním jeho slabost a dovede ji využíti k svému zisku; vede k úspěchu. Rozum bývá krutý k člověku, ale je spravedlivý k účelům; hledá zisk obecný; najde-li na bližním slabost nebo zpozdilost, hledí ji odstraniti poučením nebo kázní; vede k nápravě. Moudrost nemůže býti krutá, neboť je sama blahovůle a sympatie; nehledá už ani obecný zisk, neboť příliš miluje lidi...”

    kapkacapka.cz/2016/04/agathon-

    #KarelCapek #Capek

  9. Když se blíží volby, je zrovna děsivé, jakými citovými argumenty se u nás z většiny politicky pracuje; tehdy by každý rozumný občan chtěl na ty pány křičet: "Dejte nám pokoj s národními ideály, vírou a podobnými velkými slovy; řekněte nám něco o zlevnění potravin, o zlepšení silnic, o zjednodušení byrokracie a tak dále.” Ale tehdy nás ti pánové krmili obecnými pravdami a nejvyššími ideály; za půldruhého roku pak přijdou a suše povídají, že "v politice sentimentalita neplatí”. Což má patrně znamenat, že jsou-li ti páni u moci, neplatí pro ně žádné ohledy, které by je jakkoliv vázaly.
    [...]
    Z hlediska občanů bychom si přáli, aby se v politice méně sentimentálně řečňovalo a balamutilo, ale aby v ní nějaká sentimentalita mlčky platila: aspoň ta sentimentalita, bez níž není mravného a slušného života mezi lidmi.

    Přáli bychom si, aby platily tiché povinnosti loajality, dobré vůle, uznalosti a jiných ohledů, kterými se regulují styky mezi lidmi.

    Přáli bychom si, aby i politikové občas řekli, že něco se příčí jejich citu nebo že něco nemohou přenést přes srdce.

    Přáli bychom si viděti v politice slušnou lidskou úroveň.

    Ale ovšem nade vše jiné platí v politice rozum, a byli bychom šťastni, kdyby se v ní všecko dálo a rozhodovalo podle rozumu a praxe; ale rozum má cit regulovat, a nikoliv jej vykopnout ze dveří. Rozum realizuje; citové důvody dávají podnět. Je to sentimentalita, co nás nutí pomoci bližnímu; rozum to musí zaplatit. Bylo by dobře, kdyby naši politikové na veřejných schůzích vyráběli méně citů, a zato byli cituplnější v parlamentě nebo v klubech. Jak se zdá, city jsou dobré pro lid, ale pro poslance a strany jsou přítěží...
    [...]
    Pozor na hubu, pánové; někdy je špatné slovo horší než veřejné násilí. Není přece úkolem politiky, aby kazila mravy občanů. Nadto se to může po čase velmi zle vyplatit právě těm, kdo dali špatný příklad a špatné heslo v době, kdy měli moc i možnost volit své prostředky.

    kapkacapka.cz/2016/03/cit-v-po

    #KarelCapek #Capek #citvpolitice

  10. T.G.M.: "Dobrý program je dobrá věc; ale krom toho musí na něj být čestný, statečný a moudrý člověk, který má odvahu odpovědnosti. Proto se stále ohlížím víc po lidech než po heslech.
    [...]
    Není státníkem ten, kdo nevidí aspoň kus cesty dopředu a nepřipravuje vývoj budoucích let.

    Snad nic není pro politiku, ale i pro život tak důležité jako poznávat lidi. Poznat ty pravé a povolané, ale také prokouknout ty nesprávné a neprávem se deroucí na veřejnost. Každý úspěšný převrat vynese na povrch mnoho parvenuů, křiklounů a falešných proroků. I my máme své; po ovoci poznáte je, a poznají je konečně všichni. Vždyť přese všecko, co nás dělí v tábory a strany, chceme snad všichni politiku rozumnou a poctivou, a dvakrát dvě i v politice jsou a zůstanou jen čtyři."

    kapkacapka.cz/2017/11/urad-pre

    #capek #karelcapek #masaryk #hovorystgm #uradprezidenta

  11. Tu onde zaslechnete slovo nebo najdete v novinách větu, ze které by se málem zdálo, že některé lidi přímo rozjařuje představa, že nadešly nové časy a že tu je báječná příležitost s něčím zatočit nebo s někým zúčtovat. Když někoho vidím takto se rozkřikovat, nemohu se zbavit dojmu poněkud děsivého: že má vlastně radost z toho, co se stalo, a že se mu to jaksi hodí do krámu. Nu, co dělat: i tragédie národa má své marodéry. Dejte si pozor na ty, kdo v takové chvíli přespříliš povykují. Zatímco jedni mají plné ruce práce s tím, čemu se říká přebudování státu, s novými úkoly a těžkostmi dne, potřebujeme lidí, kteří sobě i druhým připomenou, co má národ trvalého a co se měnit nebude, děj se co děj. Ano, mnohé se bude měnit; tím silněji musíme vědět o tom, co je v nás a pro nás nezměnitelně dáno. Dáno dějinami, povahou i vírou, jež upírá oči do budoucnosti. Toto je naše mravní území, které nemáme komu vydat; a kdo uvádí v pohyb tyto hranice, je blázen nebo něco horšího.

    kapkacapka.cz/2019/10/co-se-ne

    #capek #karelcapek #cosenemeni

  12. Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky; kdo mění víru, neměl žádnou; člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví. Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí; jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál; kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila; nikdo se nestane krásnější tím, že změnil tvář.

    Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.

    Mnoho se změnilo, a ještě víc je toho, co přešlo ve stav nepokojného hemžení; i musíš hledat očima něco, co trvá a je stálé. Chválabohu, chválabohu, už nevyhlížíš marně. Najdeš to v lidech, samozřejmé, neporušené a trpělivé; najdeš to v lidech, písmácké a věřící jako po Bílé hoře; najdeš to v lidech jako tiché sbírání sil. Pocítíš tiché a stálé dějství vedle toho dějství nejhalasnějšího; to tiché a nejtišší jsou ty pravé dějiny, neboť bez stálosti není dějin, hemžení a převracení nejsou dějiny. Nic pravého není bez stálosti; řekne-li vám někdo: věřte, říká vám tím: buďte stálí a co nejstálejší!

    kapkacapka.cz/2017/10/od-clove

    #capek #karelcapek #odclovekakcloveku

  13. “Ono to někdy vypadá jinak,” ozval se po náležitém mlčení pan Zach, redaktor. “Kolikrát člověk opravdu neví, je-li to špatné svědomí nebo spíš taková chlubivost a okázalost; hlavně tihle zločinci z povolání by snad praskli, kdyby se nemohli sem tam holedbat tím, co provedli. Já myslím, že by mnoho zločinců vymřelo, kdyby je společnost ignorovala; takového odborného pachatele zrovna hřeje ta výjimečná veřejná pozornost, které se těší. Já neříkám, že lidé kradou a loupí jen pro tu slávu; dělají to pro peníze nebo z lehkomyslnosti nebo vlivem špatných přátel, ale jak jednou čuchnou k té aura popularis, probudí se v nich takové jakési velikášství – to máte stejné jako u těch politikářů a vůbec veřejně činných osob.”

    O lyrickém zloději: youtube.com/watch?v=gPBnPDgg3_Y

    #Capek #KarelCapek #povidky #zdruhekapsy #olyrickemzlodeji

  14. Viděl jsem jeptišky na kole a sedláky, kteří na kole vedli krávu; lidé svačí na kole a vozí na kole své děti a své psy a milenci šlapou na bicyklech, držíce se za ruce, luzné budoucnosti vstříc; říkám vám, je to národ na kole. Stane-li se kolo do té míry národním zvykem, jest nutno uvážit, jaký asi má vliv na národní charakter. Nuže, řekl bych, že:

    1. člověk na kole si zvyká starat se sám o sebe a neplést se druhému do jeho kol;
    2. čeká na svou příležitost a ihned přišlápne, dostane-li se mu ždibec volného místa;
    3. maže si to dopředu, aniž by se musel příliš pachtit a aniž by s tím dělal sebemenší rámus;
    4. i když někdy jezdívá spářen nebo v davu, člověk na kole je více izolován a uzavřen v sebe než lidé pěší;
    5. kolo zřizuje mezi lidmi jakousi rovnost a stejnorodost;
    6. učí je spoléhat na setrvačnost
    7. a vychovává v nich smysl pro ticho jako v bavlnce.

    Čímž jsem řekl o kolech víc dobrého, než si o nich myslím; a nyní, když už se mi nemohou pomstít, pravím veřejně, že je nemám rád, jelikož shledávám poněkud nepřirozeným, aby člověk zároveň seděl a kráčel. Kráčet vsedě, i to může mít koneckonců vliv na tempo a vývoj národa. Je možno pomalu šlapat a přitom se dostat rychle kupředu. Je to vidět na tom, jak daleko se ti Holanďané dostali, ačkoliv šlapou zvolna skoro jako ve zpomaleném filmu. Ale já, člověk pěší a mávající rukama, jim nebudu rušit jejich kola; ať každý národ putuje za svou hvězdou, jakými prostředky umí.

    Ještě jedna věc je nápadná na nizozemských ulicích: psi. Nemají totiž náhubků; následkem toho se napořád smějí téměř nahlas a neperou se a nekoušou nikoho a nevrčí na sebe s takovou tou středoevropskou podrážděností; z čehož je vidět, že svoboda bez náhubku není pro kočku, nýbrž pro psa a pro nás lidi a že je vynikajícím darem božím, amen.

    kapkacapka.cz/2016/07/o-mestec

    #KarelCapek #Capek #kolo #omestechnizozemskych #obrazkyzholandska

  15. #AntoninSvehla: “zda diktatura, nebo demokracie? Člověče, o tom si nebudeme povídat, tím se nic nedokáže. Já se nejdřív ptám, co je u nás možné; nevycházím od toho, co by mělo být a co je lepší, ale od toho, co je, jaký jsme národ a k čemu se hodíme. Pro nás přece není žádná jiná možnost než demokracie. [...] Naše dějiny i naše nátura nám nedávají jinou možnost než demokracii.
    [...]
    ...my jsme ještě nesložili poslední zkoušku svobody, a přece už nejsme tak silně zajedno, jak jsme byli. To mně dělá tu největší starost.
    [...]
    Tak vidíte, pořád vykládáte, jak by věci měly být; já beru věci, jak jsou, beru i strany, jak jsou. Když si nemohu ušít košili z hedvábí, ušiju si ji z cajku, ale musím mít košili; jen abych ji dobře střihl a sešil! Řeknu vám, já mám všechny strany rád, ať jsou v koalici, nebo v opozici; kdyby se některá ztratila, skoro by mně chyběla.
    [...]
    Dobrá opozice, to je stejně důležitá záruka demokracie jako dobrá většina. Opozice je kontrola, to je soutěž; bez boje by nebyl život. Už v tom je demokracie živější než co jiného, že musí počítat s opozicí.
    [...]
    Máme dnes tři diktatury: ruskou, italskou, německou; to znamená slovanskou, románskou a germánskou diktaturu. Každá má jiné příčiny a jiné cíle, ale všechny tři mají něco společného: že zakroutily krk inteligenci. Buď si z ní udělaly holku pro všechno, nebo ji vyhodily. Každý konec demokracie je zároveň porážka inteligence. Inteligence to musí prohrát, když nemá schopnost vést. Kdybyste zavolal k nemocnému tři doktory a oni se jenom hádali mezi sebou, tak je pošlete domů a zavoláte bábu kořenářku. Musí se jednat, a nemůžeme jednat bez jistot; když selhává rozum a vědění, musí nastoupit poroučení nebo slepá víra.
    [...]
    Rozum se může mýlit, ale nesmí lhát; lež víc podvrací autoritu ducha než omyl. Nesmíme si lhát. Nesmíme si lhát o svých dějinách, o sobě ani o svém postavení; má-li se něco dělat, nesmíme si předem skutečnost zfalšovat.”

    kapkacapka.cz/2018/05/na-karlo

    #KarelCapek #Capek #Svehla

  16. RE: mastodon.social/@standardebook

    R.U.R is an amazing play. One of the best uses of creeping dread / doom I have read in literature. Worth reading - and in the public domain thanks to @standardebooks

    #Books #Bookstodon #Theatre #Theater #Drama #scifi #ScienceFiction #SFF #Capek #KarelCapek #Robot #Robots

  17. Máte doma staré knihy po prarodičích? Oblíbená dětská klasika z roku 1929 vám může vynést 50 000 Kč na ruku. Zjistěte, jak poznat vzácný originál.

    Tón: : mírně pozitivní
    #česko #gdelt #karelČapek #josefČapek #knihovna

    blesk.cz/clanek/radce/845112/p

  18. Hererové tuze rádi se dovídají něčeho nového. Neobejde se to ovšem bez zvláštních obřadů. Stojí dva domorodci u plotu a zvědavý začíná:

    “Kóra!” (Vypravuj!)
    “Indé.” (Ne.)
    “Kóra!” (Vypravuj!)
    “Indé, indé.” (Ne, ne.)
    “Kóra!” (Vypravuj!)
    “Indé vanga.” (Ne, naprosto ne.)
    “Kor’ omámbo!” (Povídej slova!)
    “Hin’ omámbo.” (Nevím žádných.)
    “Kor’ ovizezé!!” (Povídej lži!)

    Teprve teď se černý chlapík dá do vypravování, co se stalo na Ugandě nebo jinde, lže, až se práší, a druh vděčně poslouchá.
    Divoši a domorodci Střední Evropy také si tuze libují ve všelijakých ovizezé, ale jejich zpravodajové nedělají tolik drahot a okolků jako jejich černý kolega z Afriky.

    kapkacapka.cz/2016/11/zurnalis

    #capek #karelcapek #zurnalistikavafrice #herero

  19. T.G.M.: "Na prázdniny jsme jezdili do Klobouk u Brna k rodičům; krajani od nás se tam chodili dívat na mou ženu, že prý jsem si vzal černošku; jiní zase slyšeli, že mám americkou milionářku, a přišli na mne, abych jim postavil železnici..."

    kapkacapka.cz/2017/03/soukromy

    #KarelCapek #Capek #TomasGarrigueMasaryk #Masaryk #hovorysTGM

  20. Vždycky se říká: Když někam jedete, naučte se tamnímu jazyku, abyste líp pronikli duši lidu, a kdesi cosi. Nuže, v takovém případě proniknete duši lidu asi tak, jako kdybyste jeli do Nového Bydžova; rozumíte všem hloupostem, které si lidé říkají, a kladete jim zbytečné otázky, jako například, jak se jmenuje tamhleta hora nebo kolik minut má tenhle vlak zpoždění.

    Putuji po italské zemi nezatížen takovými zájmy; mé schopnosti i můj čas stačily jen na to, abych se italsky naučil číslovkám (dokonce jenom těm nižším), a i ta znalost mne chvílemi mrzí, neboť ruší mou sladkou odevzdanost do vůle boží. Nu ovšem, v mezinárodních hotelech se domluvíte francouzsky; ale jsou místa zajímavější než všechny hotely světa, a tam už přestává kosmopolitní bábel, tady už se nemůžeš vyptávat ani se domlouvat, ani od někoho něco chtít; tady už jenom spoléháš, že tě lidé nakrmí a napojí, ustelou ti a někam tě dovezou – jak a kam, to je zajisté v jejich moci, a nikoliv v tvé, ale svěříš se jim jako tvor němý a bezmocný, neschopný sám volit, bránit se a nadávat. A hle, dají ti jíst a pít, starají se o tebe, uloží tě; ty sám pak přijímáš to vše s tisíckrát větším povděkem, než kdyby sis to vše panovačně a obšírně naporoučel.

    Putuješ s prostotou svatého Františka. Protože neumíš mluvit, nemůžeš nic od lidí chtít. Ano, chtít co nejméně, toť ta pravá pokora a odevzdanost života; nežádat víc než sousto a lože, přijmout vše, jak ti to dají, a důvěřovat, že to s tebou všichni dobře myslí, toť skromná bezstarostnost, jež v tobě vyvolává celou řadu ctností.
    [...]
    Věřte mi tedy: s trochou prostoty a trpělivosti by mohl člověk projít celým světem. Vcelku – až na málo výjimek je možno lidem důvěřovat; nic neposiluje optimismus více než tato zkušenost. Kdybych uměl italsky, byl bych přišel o rozkoš tohoto poznání; byl bych dokonce méně viděl, protože bych méně bloudil a neocitl se chvílemi v končinách, o nichž bedekr nemluví.

    kapkacapka.cz/2018/06/v-bozi-d

    #KarelCapek #Capek #vbozidlani

  21. Chtěl bych dnes zahálet: snad proto, že je tak obzvláště krásně, nebo že na dvoře pracují truhláři, nebo že slunce svítí, nebo z tisícerých jiných příčin: chtěl bych zahálet.

    Nechtěl bych jít někam ven, neboť jít není už zahálet; ani číst, ani spát, protože ani to, ani ono není zahálka; ani se bavit, ani odpočívat, protože zahálka není ani odpočinek, ani zábava.

    Zahálka, čistá, dokonalá zahálka není ani kratochvíle, ani dlouhá chvíle; zahálka, toť něco negativního: je to nepřítomnost všeho, co člověka zaměstnává, zabavuje, rozptyluje, zajímá, zaneprázdňuje, trápí, těší, váže, vyžaduje, baví, nudí, okouzluje, otravuje, zabírá nebo zaneřáďuje; je to nic, zápor, neúčel, bezcíl, nevím už jak to říci; zkrátka něco dokonalého a vzácného...

    youtube.com/watch?v=eWewV9cvOk
    lidovky.cz/nazory/karel-capek-?

    #KarelCapek #Capek #zahalka #chvalazahalky

  22. Pročetl jsem už slušnou řadu arktických cestopisů, ve kterých skládaly své vědecké i heroické účty pyšné i tragické polární výpravy; ale žádný z nich nebyl pro mne tak poučný a objevitelský jako hovorná šváda strýčka Welzla; žádný mi tak dobře neřekl, jaké podivné barvy mají ledovce, jak detonuje zamrzající moře a jak se tam nahoře lidé živí. Žádný Jack London by nevylíčil názorněji psychologii polárních ztracenců, kteří se střílí pro bolení zubů, jsou šíleně zamilováni do bílé slečinky z plakátu na mýdlo, snášejí útrapy, které se už nezdají být pro člověka, a přece se vracejí znovu na ledový Sever, když náhoda života jimi smýkla zpátky mezi lidi.

    Je veliký rozdíl mezi cestováním a životem; Eskymo Welzl zná svůj Sever až příliš dobře, tak dobře, že by ho snad ani nenapadlo vypravovat to rozkošné množství poutavých a intimních věcí, kdyby své vzpomínky psal sám. Naštěstí pero není jeho obor; vyskytli se dva zvědaví a čiperní lidé, kteří se ho dovedli všetečně vyptat:

    A jak je to, strýčku Welzle, tam na Severu se ženskými?
    A co když člověku umrznou prsty?
    A co dělá takový polárník, když je polární noc?

    kapkacapka.cz/2017/05/cesky-po

    #KarelCapek #Capek #EskymoWelzl #JanWelzl #cesky #polarnik

  23. Kdyby to bylo něco platno, padl by zahradník denně na kolena a modlil by se asi takto:

    “Panebože, udělej to nějak tak, aby každý den pršelo asi tak od půlnoci do tří ráno, ale víš, tak pomalu a teple, aby to mohlo vsáknout; ale aby přitom nepršelo na smolničku, tařici, devaterník, levanduli a ty ostatní, které jsou Ti v Tvé nekonečné moudrosti známy jako byliny suchomilné, – kdybys chtěl, napíši Ti je na list papíru; a slunce aby svítilo po celý den, ale ne všude (například ne na tavolníky, aniž na hořec, bohyšku a rododendron) a ne tuze moc; aby bylo hodně rosy a málo větru, dost žížal, žádné mšice a slimáci, žádné padlí, a aby jednou za týden pršela zředěná močůvka a holubí trus, amen.”
    Neboť vězte, že tak tomu bylo v zahradě ráje; jinak by to tam tak nerostlo, co vás nemá.

    kapkacapka.cz/2017/06/zahradni

    #Capek #KarelCapek #zahradnikuvcerven #cerven

  24. T.G.M.: "Já nemám rád prázdné mluvení o slovanství, jako nemám rád vlastenčení. Prosím vás, kolikpak z našich slavjanofilů dovede aspoň číst rusky, polsky, srbsky? Stejně tak jako ti lidé, co mají plná ústa, že jsme národ Husův: kdo z nich pročetl aspoň kousek Husa, a nejen Husa, aspoň jednu knihu bratrské reformace? A nač to mluvení: normální člověk nevytrubuje do světa, že miluje své rodiče, svou ženu, své děti; to se rozumí samo sebou. Když miluješ svou vlast, nemusíš o tom mluvit, ale udělej něco kloudného; o nic jiného nejde.

    Já vím dost dobře, jak veliký, ale také jak těžký program je slovanství; zabýval jsem se studiem Polska, studoval jsem Rusko, pracoval jsem politicky s Charváty a Srby; jsem víc než napůl Slovák a už před padesáti lety jsem přišel s programem Slovenska. To se rozumí, že bych to nedělal bez lásky, člověk už je takový, že rád poslouchá svého srdce; právě proto o lásce nemluví, ale hledá pomoci rozumem. Mně vždycky bránil jakýsi stud, abych říkal slova “vlast”, “národ” a tak. Nevyvolávám-li o sobě, že jsem vlastenec, nekřičím o tom druhém, že je zrádce vlasti; musím trpělivě dokazovat, že jeho cesta je z těch a těch důvodů chybná. Takovými velkými hesly se mohou lidé opíjet, ale nemohou se jimi naučit pracovat.

    Osvobodili jsme se od despotických pánů; teď ještě se musíme osvobodit od velkých a despotických slov. Pravda, lidé se drží slov nejen v politice, nýbrž ve všech oborech, v náboženství, vědě, filozofii. Proto jsem vždy kladl důraz na věci, na pozorování a poznání faktů; ale dobře pozorovat a poznávat – k tomu je třeba lásky."

    kapkacapka.cz/2016/10/skola-ji

    #KarelCapek #Capek #TomasGarrigueMasaryk #Masaryk #HovorysTGM

  25. “Brejden, pane, jak se máte?”
    “Ále špatně, pane, za nic to nestojí.”
    “Nono, a co vám chybí?”
    “Ale to víte, starostí je –”
    “Copak vy víte o starostech, pane! Já bych chtěl bejt na místě.”
    “To byste to chyt! A jak se vede vám?”
    “Ale to víte, bídně. A co zdravíčko?”
    “No taktak. A rodina zdráva?”
    “Ještě to ujde. No tak máucta.”
    “Služebník.”

    To je normální československý rozhovor, který by měl stát hned na první stránce každé praktické cvičebnice jazyka českého. Téměř bez výjimky prvním slovem propuká náš člověk v nářek a stížnosti na svůj osud; obyčejně tím získá jakýsi rozběh, aby mohl v dalším hovoru nadávat obecně na mizerné poměry, na tu lumpárnu a na jiné veřejné záležitosti; ale to už je jiná kapitola.
    [...]
    Jsme národ naříkačů; obyčejně se setkáváme, jen abychom si navzájem pobědovali, že se nám vede mizerně, ačkoli nás vlastně nijak nezajímá, jak se tomu druhému vede; je to už jen taková formalita, tak jako když Angličané mluví o počasí. Upřímně řečeno, ozývá se v tom spíše snaha jevit se malým a ubohým než skutečná nespokojenost; je v tom taková vnitřní nesvoboda a nedůvěra. Jako naše pozdravy, tak i naše konverzační zvyky ukazují, že snáze se mění státy a ústavy, zákony a řády než lidské mravy; podrželi jsme zvyky malého, ublíženého, reptajícího poddaného, jehož první slovo je nějaká bezmocná stížnost a jemuž beztoho nikdo nevěří. Ostatně ani nečekáme, že nám někdo bude věřit.
    Tak tedy: Jak se vám vede?

    O naříkačích: youtube.com/watch?v=Y0Q40cc2Vxs

    #KarelCapek #Capek #onarikacich

  26. "...Spravedlnost musí bejt. Já jsem jen četník, pane, ale tohle vám povím podle své zkušenosti: Je-li nějaký vševědoucí a všemohoucí Bůh, to já nevím; a kdyby byl, tak nám to není nic platno; ale já vám řeknu, musí bejt Někdo nejvýš spravedlivý. To zas jo, pane. My můžeme jenom trestat; ale musí bejt někdo, kdo by odpouštěl. Já vám řeknu, ta pravá a nejvyšší spravedlnost je něco tak divnýho jako láska."

    Zločin na poště
    audio: youtube.com/watch?v=jxSeiMFeM3s
    text: zlatyfond.sme.sk/dielo/5077/Ca

    #KarelCapek #Capek #povidkyzjednekapsy

  27. Já vím, dnes je hrozně daleko od národa k národu, a člověk si myslí ledacos; pravda, na mnohé se zlobí a říká si, nikdy, nikdy nebude zapomenuto, co se stalo; prosím vás, co si do té nebývalé dálky a cizoty můžeme říci?

    A pak si člověk vzpomene třeba na Anglii, a najednou vidí před sebou červený domeček v Kentu; starý pán ještě pořád stříhá nůžkami keře a děvče si to rovně a bystře šlape na kole. A vidíš, chtěl bys je vlastně pozdravit.
    How do you do?
    How do you do?
    Pěkné počasí, že?
    Yes, very fine. –
    Tak vidíš, to by bylo odbyto, a je ti lehčeji.

    Teď bys mohl vystoupit po kamenných schodech do té švábské hospody, pověsit klobouk na věšák a pozdravit: Grüss Gott, meine Herren. I poznali by, že jsi cizinec, a mluvili by u stolu trochu tišeji, chvílemi se po tobě zkoumavě dívajíce. Ale když by viděli, že otíráš dno svého džbánku o červený ubrus stejně jako oni, byli by méně nedůvěřiví a ptali by se:
    Woher, woher, mein Herr? –
    Aus Prag. –
    So, so, aus Prag, divili by se; a jeden z nich by řekl, že byl jednou v Praze. Před třiceti lety.
    Eine schöne Stadt, řekl by, a ty by ses přece jen tak trochu zaradoval.

    Nebo by ses zastavil Au rendez-vous des chauffeurs; ten sedlák v modré haleně právě dopíjí svou sklenku bledého vína a utírá si dlaní kníry.
    Fait chaud, řekl bys. Ŕ votre santé! –
    Ŕ la vôtre, povídá sedlák;
    dál není vlastně co povídat, ledaže bys mu řekl:
    Ne, mon vieux, na vás se opravdu nezlobím; co abychom spolu vypili ještě jednu sklenku?

    kapkacapka.cz/2016/08/pozdravy

    #KarelCapek #Capek #pozdravy

  28. #MilenaJesenska, Praha, ráno 15. března 1939:
    Je vůbec podivné, jak se změní věc, rozpadne-li se nějaká formace na jedince a stojí-li člověk před člověkem. Na Václavském náměstí potkala česká dívka skupinu německých vojáků — a protože to bylo už druhý den, protože jsme měli všichni už nervy trochu unavené a protože druhý den teprve člověk chápe lépe a myslí víc - vyhrkly jí po tvářích slzy.
    A tu se stalo něco podivného: přistoupil k ní německý voják, prostý a obyčejný vojáček a povídal: Aber Fräulein, wir können doch nichts dafür...!
    Řekl to, jako by chlácholil malé dítě...
    [...]
    V jednom voze pouliční dráhy udála se jiná věc: český mladík s nějakou páskou na rukávě měl mnoho řečí: co jako teď uděláme a komu teď napráskáme a jak to jako teď skoncujeme a jak teď se světem zatočíme. Mimo tu pásku na rukávě měl také odznak hákového kříže na klopě kabátu.
    A když už ty řeči zapadaly do velkého ticha celého vozu, vstal najednou německý důstojník, který seděl v koutě a přistoupil k chlapci, oslovuje ho česky:
    »Vy jste Čech?«
    Chlapec se nakohoutil a náramně sebevědomě řekl: »Ano, já jsem Čech.«
    A tu mu ten důstojník vyndal odznak hákového kříže z kabátu a řekl velmi klidně a velmi důrazně: »Pak nemáte právo nosit něco podobného.«
    Vidíte, jsou chvíle, kdy by člověk chtěl přistoupit k německému důstojníku a říci mu: Děkuji vám, pane.
    [...]
    ...přemýšlela jsem o Velké Ilusi: budeme vskutku jednou žít vedle sebe — Němec, Čech, Francouz, Rus, Angličan — aniž bychom si ubližovali, aniž bychom se musili nenávidět, aniž bychom si činili navzájem bezpráví?
    Budou si skutečně říše jednou rozumět tak, jako si rozumí jednotliví lidé?
    Padne jednou hranice mezi zeměmi, jako padá ve styku s lidmi?
    Jak by bylo krásné dožít se toho!

    Milena Jesenská: Praha, ráno 15. března 1939. Přítomnost. 22.3.1939 (str. 11-12)
    pritomnost.cz/archiv/cz/1939/1

    #KarelCapek #Capek #Jesenska #novinarka #reporterka #Pritomnost #CasopisPritomnost

  29. Slovo “náš” označuje hlavně velmi slavné a výtečné osoby: náš Hus, náš Žižka, náš Palacký, náš Aleš a Smetana, náš Svatopluk Čech a mnoho jiných. Naproti tomu nikdy se neříká “náš Milota z Dědic”, “náš Koniáš”, “náš Dedera” – abych nejmenoval nikoho živého.
    [...]
    K čemu náš Hus mluvil pravdu, lže-li náš Vašek? Co tu pomůže náš udatný Žižka, je-li náš Franta zbabělý jako králík?

    Pro nás je náš národ zobrazen naším Žižkou, naším Komenským, naším Smetanou a tak dále; pro přespolní, sousedy a cizince je však náš národ zobrazen naším Vaškem, naším Honzou, naším ministrem, naším kýmkoliv; a nejsmutnější je, že se ty dva obrazy sobě naprosto nepodobají.

    Možná že náš Hus vrhá trochu světla na našeho Frantu; horší je, vrhá-li náš Franta trochu stínu na našeho Husa.

    kapkacapka.cz/2016/04/nas.html

    #KarelCapek #Capek #nas #nase

  30. Myslete si, že by k nám přiletěl distingovaný cizinec z Martu nebo z Mléčné dráhy a řekl: “Tuze nás zajímá váš národ; prosím vás, kteří pak jsou vaši největší národní hrdinové, abych se o nich něco dověděl a udělal si podle nich názor o vašem národním duchu? Prosím jenom tři jména; ostatní si opatřím sám.”
    Tu byste podle všeho bez dlouhého rozmýšlení řekli: Hus, Komenský, Havlíček. A distingovaný cizinec by se ponořil do studia těchto tří představitelů a po čase by podal svým krajanům asi tuto zprávu:
    1. Národ český zdá se být povýtce založení kritického (vide Hus a Havlíček);
    2. dává přednost jasným důkazům (Hus), smyslovému názoru (Komenský) a zdravému rozumu (Havlíček);
    3. je od kosti nacionalistický a pokrokářský, klade velkou váhu na intelektuální vzdělání;
    4. dává se rád zabít pro své přesvědčení, ale dá svůj život koneckonců draho, neboť je náramně činný;
    5. je světové, nelokální přirozenosti, přerůstá svými zájmy a svým duchem hranice své vlasti.
    [...]
    Říkáme si rádi “národ Havlíčkův”; kdybychom jím opravdu byli, tedy bychom museli mít:
    - náramně kritický rozum, nůž skepse aspoň o šestnácti čepelích, zdravou nedůvěru k frázi, humor, lehkost a jistotu ducha, esprit, světovost, padesát tisíc zájmů na životě;
    - ukrutnou chuť k práci, praktičnost, břitkost, honěnost světem, pojmovou jednoduchost, tendenci k uskutečňování;
    čili zkrátka intelekt, kterému se u nás říká “francouzský”, a praktickou životnost, která se jmenuje “anglosaská”.
    Jak vidíte, můžeme být velmi tradicionální, velmi samorostlí, abychom byli západníky. Anebo můžeme se velmi nesentimentálně, chutě a prakticky chopit svých úkolů, čile vyhlížet do světa, rozloučit se s teplou pecí domácích zvyků, abychom zrovna tím vším navázali na určitou křepkou tradici “národního ducha”.

    kapkacapka.cz/2016/06/o-narodn

    #Capek #KarelCapek #Havlicek #KarelHavlicekBorovsky #onarodnipovaze

  31. Snad se uzavře konečně národnostní mír, ale jen proto, aby se mohlo zápasit třídně; snad se potom zase udělá třídní mír, aby se mohlo vraždit a nenávidět v nějakém jiném jménu. Je zbytečno potírat nacionalismus, nepotíráte-li především ducha nenávisti. Je zbytečno potírat krajní socialism, nebudete-li nejprve potírati nenávist. Nedojde-li se k tomu, není vítězství žádné strany, žádné víry, žádného pokroku ničím více než epizodou.

    karelcapek.blogspot.cz/2016/03

    #KarelCapek #Capek #zvireci #kritikaslov

  32. Ráno začne hulákat za naprosto nemožné hodiny, jen aby vás vyrušil ze zaslouženého spánku. Když se mu to povede, utiší se a počne provozovat své pravidelné rošťárny: popelí se v záhonech, aby si podrbal muňky, uštipuje puky květů, rve tulipány a vytahuje z půdy malé sazeničky; za nějakou hodinku práce vám zdemoluje kus přírody, který nazýváte svou zahrádkou, a uspokojen se vyhoupne na plot a volá: “Kolik je hodin? Kolik je hodin?” Druhý se vychloubá: “Já jsem z Vídně! Z Vídně! Z Vídně!”, kdežto třetí se vysmívá: “To se ví!”

    Pak vyjdete potěšit se rosnou zahrádkou, a najdete rozryté záhonky, rozškubané plátky vzácného tulipánku, orvané kročce a vyhrabané pomněnky, které jste včera sázel. I počnete bědovat a láteřit na toho černého surovce, který se natřásá na plotě, hrozíte mu pěstí a slibujete mu, že si na něho koupíte flobertku nebo strojní pušku; a tu ten černý ničema se k vám obrátí zády a zvedne ocas dávaje co nejzřetelněji najevo: “Polib mně šos, člověče!” Rozzuříte se a hodíte po něm hrudou; poskočí a počne hrubě nadávat. Řeknete si, že s takovou sebrankou si raději nezačínat, a dáte se do práce s motyčkou nebo rýčem; vleze vám rovnou pod nástroj, takže musíte dávat pozor, abyste ho nepřekrojili, zatímco tahá ze země žížalu jako ohromný makarón. Odstrčíte ho motyčkou, aby vám nepřekážel; vynadá vám a vysadí na vás zadek, ale neustoupí. Je dotěrný jako štěnice a drzý jako váš největší nepřítel.

    K večeru usedne na kraji střechy a počne flétnovat tak pěkně, že se opřete o rýč a necháte všeho –

    kapkacapka.cz/2017/06/o-povaze

    #KarelCapek #Capek #kos #opovazekosu

  33. Když si nebožka maminka zamlada vykládávala karty, šeptala vždycky nad jednou hromádkou: “Po čem šlapu.” Tehdy jsem nemohl pochopit, proč ji tak zajímá, po čem šlape. Teprve po hodně mnoha letech mne to začalo také zajímat. Objevil jsem totiž, že šlapu po zemi.
    Člověk se skutečně nestará, po čem šlape; žene se někam jako blázen a nanejvýš kouká, jaká jsou tuhle nahoře krásná oblaka nebo tamhle vzadu krásný horizont nebo krásné modré hory; ale nepodívá se pod své nohy, aby řekl a pochválil, že tu je krásná půda. Měl bys mít zahrádku jako dlaň; měl bys mít aspoň jeden záhonek, abys poznal, po čem šlapeš. Pak bys, holenku, viděl, že ani oblaka nejsou tak rozmanitá, tak krásná a hrozná jako půda pod tvýma nohama.

    karelcapek.blogspot.com/2017/0

    Božena Čapková: "V jednom stavení též měli domácího hada, který velice rád pil mléko. Vždy při dojení mu dávala děvečka do misky mléko, had se připlazil, mléko ještě teplé vypil a zalezl do díry. Také se v tom statku vše dobře dařilo, krávy hodně dojily proto, že domácí hada opatrovali a jemu neublížili."

    lidemesta.cuni.cz/LM-1050.html

    #KarelCapek #Capek #Zahradnikuvrok #BozenaCapkova #sbirka #povesti

  34. Je známo, jak míval pan prezident Masaryk rád svého starého koně Hektora; bylo to rozumné, a přitom hrdé zvíře, které se nedalo jen tak předhonit. Pan prezident ho vždycky před jízdou poplácal po šíji a podal mu kostku cukru.
    “Proč mu dáváte odměnu před jízdou?” ptal se jednou host.
    “To není odměna,” namítl pan prezident. “Ale já bych chtěl, aby se ten kůň na vyjížďku taky těšil.”
    *
    Jinak neměl k zvířatům příliš blízkého vztahu; vadil mu v tom až příliš vyvinutý smysl pro tělesnou čistotu. Nikdy neměl doma psa a dával najevo, že se to jaksi nepatří.
    ...Nicméně jednou byl přistižen, jak si hraje se štěnětem svých vnoučků; uvázal papírek na provázek a rozdováděl psisko, až bylo bez sebe blažeností. Ale to si myslel, že ho při tom nikdo nevidí.

    kapkacapka.cz/2017/07/drobnost

    #Capek #KarelCapek #Masaryk #tomasgarriguemasaryk #hovorystgm

  35. K poslechu.

    Karel Čapek/ Krakatit.
    Stále častěji a častěji přemýšlím o velikosti ducha Karla Čapka. Děláme chybu my Česi, čteme ho myslím málo.

    Všichni účinkující jsou výborní, krásné zpracování.

    #kposlechu #karelcapek #krakatit #irozhlas

    mujrozhlas.cz/rapi/view/serial

  36. Když pánbůh stvořil celý svět a všechna zvířata, postavil jim v čelo psa jako nejlepšího a nejmoudřejšího. Všechna zvířata v ráji žila a umírala a zase se rodila šťastně a spokojeně, jen psi byli čím dál smutnější.

    Ptal se tedy pánbůh psů: ,Proč jste smutni, když ostatní zvířata se radují?‘

    I řekl nejstarší pes: ,Víš, panebože, těm ostatním zvířatům nic neschází; ale my psi máme kousek rozumu tadyhle v hlavě, a tím rozumem poznáváme, že je něco vyššího než my, že jsi ty, ó Stvořiteli. Ke všemu si můžeme čuchnout, jenom k Tobě ne, a to nám psům tuze schází. Pročež, ó Pane, splň naši touhu a stvoř nám nějakého boha, ke kterému bychom si mohli čuchnout.‘

    I usmál se pánbůh a řekl: ,Přineste mi nějaké kosti, a já vám stvořím boha, ke kterému byste si mohli čuchnout.‘
    I rozběhli se psi a každý přinesl nějakou kost: ten lví, ten koňskou, ten velbloudí, ten kočičí, zkrátka ode všech zvířat, jen žádnou psí kost ne; neboť žádný pes se nedotkne ani psího masa, ani psí kosti. Byla pak těch kostí velká hromada, a z těch kostí udělal bůh člověka, aby psi měli svého boha, ke kterému se může čuchnout. A protože je člověk udělán ze všech zvířecích kostí, jen ze psích ne, má vlastnosti všech zvířat: má sílu lva, pracovitost velblouda, lstivost kočky a velkodušnost koně, jen psí věrnost ne, jen psí věrnost ne!

    text: zlatyfond.sme.sk/dielo/5059/Ca
    audio: youtube.com/watch?v=bxqOqsCoP2s

    #Capek #KarelCapek #Devateropohadek #Pohadkapsi

  37. “The danger of the past was that men became slaves. The danger of the future is that man may become robots.”*…

    Images of Rastus Robot in an issue of Radio-Craft magazine from 1931

    … which might be the same thing?

    As more and more folks are fearing obsolescence (if not, indeed, subjugation) by emerging technology, Matthew Wills reminds us that this fear– especially as embodied in androids– has a long (and dark) history here in the U.S…

    Our word “robot” comes from Karel Čapek’s 1921 play R.U.R. In it, historian of robots Dustin A. Abnet explains, Čapek repurposed the Czech word for “drudgery” or “servitude” to refer to the artificial workers produced by the play’s Rossumovi Univerzální Roboti (Rossum’s Universal Robots) company. [See also here.] Created from synthetic organic material, and thus more android than mechanical, these worker-roboti ultimately overthrow their human masters.

    The play was a sensation in Europe, and then a year later, in America, though something was lost in translation. Čapek used robots to criticize soulless Fordism—the “standardization and regimentation” of American capitalism—and hence the US’s political and cultural power in Europe and around the world. (Other Europeans would conceive of the robot in the same way, notably director Fritz Lang and screenwriter Thea von Harbou in the 1927 German film Metropolis.)

    But a funny thing happened to these robotic symbols of American capitalism by the mid-twentieth century. They were Americanized by American capitalism. Americans, as Abnet notes, “turned a figure that initially rebelled against the dehumanizing effects of Fordism into a tamed electro-mechanical slave holding aloft a global empire of consumerism.”

    Nowhere was this more literal than in the Westinghouse Electric Company’s “simple remotely controlled mechanical men and women” used to advertise the company’s products from 1927 to 1940. “Technology did not have to run amok, Westinghouse’s robots suggested; it could instead become a tamed slave that empowered each individual consumer to become his or her own master.” In the American context, where the language of master and slave was rooted in racism, Westinghouse “connected robots to romanticized white myths about slavery.”

    “Americans had always racialized robot-like creations,” continues Abnet, citing the first American automaton (a caricature of a Native American) and the “grotesque minstrel-like caricatures of Black and Asian bodies” that made up automatons in the late nineteenth century.

    Westinghouse’s creations, named Herbert Televox, Karina Van Televox, Telelux, Rastus, Willie Vocalite, and Elektro, were promoted as docile domestic workers. Abnet quotes the New York Times’ science and technology editor extolling the benefits of the first of these “mechanical slaves” in 1927: “it obeys without the usual human arguing, impudence or procrastination.”

    Rastus, Westinghouse’s Great Depression-era robot, was the most overtly racialized of these corporate robot slaves. Rastus was modeled on a minstrel show character: “black rubber ‘skin,’ overalls, a white shirt, and a pail hat.” In addition, “the robot had a ‘rich, baritone voice’ that would have been read as unmistakably black.” While “all of Westinghouse’s other robots told jokes…Rastus and its blackness were themselves the joke.”

    In 1930, Westinghouse’s President explicitly expressed the prevailing white romanticism of slavery. In the company’s Electric Journal, he argued that without the exploitation of the “muscles of others,” there could be “no art, literature, science, leisure, or comfort for anyone.” Rastus’s “tamed black body,” stresses Abnet, “underscored the larger rhetoric of slavery that shaped the fantasy the company offered white consumers.”

    “Ultimately, Westinghouse’s robots were not just about more efficiently accomplishing work or ensuring greater leisure time; they were a symbol that deployed racialized slavery in ways that could reassure white Americans of their own freedom, their own mastery over both technology and the bodies of others.”

    Čapek’s robots had successfully rebelled, killing all but one human. In America, that couldn’t happen, at least according to the corporations selling the robot idea. But fear of a robot rebellion, like the fear of slave rebellion before the Civil War, remained. Abnet notes that the “most common robot story in American science fiction during the 1920s and 1930s told a story of white men, using their cunning, strength, and willpower to restore their authority over the robots who should be their slaves.” Movies, especially science fiction serials, often told the same story.

    A century after R.U.R. and forty years after The Terminator, the uneasiness engendered by robots (and their droid, cyborg, replicant, and AI cousins) persists, reflecting longstanding concerns about labor, autonomy, and power…

    Early automatons in the US evolved from symbols of revolt into racialized figures tied to labor and the legacy of slavery: “How America Racialized the Robot,” from @jstordaily.bsky.social.

    * Erich Fromm, The Sane Society

    ###

    As we move on, we might recall that it was on this date in 1967 that Aretha Franklin’s up-tempo cover of Otis Redding’s “Respect” enter the Billboard Hot 100. It rose steadily over the next several weeks, hitting #1 in June, where it stayed for two weeks and won Franklin two Grammy Awards at the 1968 ceremony, including the first of eight consecutive Grammys for Best Female R&B Vocal Performance. An R&B classic, it has also become a protest anthem, thanks to its connections to both the civil rights movement of the 1960s and the second-wave feminist movement of the 1970s.

    https://youtu.be/v4f22xl6Bvg?si=yn-pPhxjVoWgsA8k

    #ArethaFranklin #automation #culture #history #KarelCapek #KarelČapek #OtisRedding #politics #prejudice #racism #Respect #robots #RUR #slavery #Technology #Terminator #Westinghouse
  38. I oslovil jsem psa a řekl jsem mu všecko: kdo jsem a proč tudy jdu a nemohu jinudy; ale pes nadával jako blázen. Snad nerozumí česky, napadlo mne, i počal jsem mu domlouvat po německu. Přiznávám se, že ještě nikdy jsem nemluvil tak zdvořile jako s tím bernardýnem. Navrhoval jsem mu mír; oplýval jsem dobrými úmysly a dovolával jsem se rozumu v našich stycích. Když jsem tak chvíli mluvil, viděl jsem, že za plotem mne vážně poslouchá celé obyvatelstvo samoty a že i pes umlkl otvíraje podivem hubu. Byl to největší řečnický úspěch mého života.

    Jsou lidé, kteří se cítí uraženi, když na ně pes štěká; ohánějí se divoce holí nebo dělají, jako by chtěli hodit kamenem. Málokdo zachová důstojnost, je-li napaden sebemenším psiskem. Po mém soudu nejlepší je začít s dotyčným psem vyjednávat; magická je moc řeči a rozumu; i nejježatější psisko se po chvíli dovtípí, že člověka nepřeštěká.
    Kdyby psi dovedli mluvit, možná že bychom se s nimi dohadovali tak těžce jako s lidmi.

    kapkacapka.cz/2016/08/clovek-p

    #KarelCapek #Capek #clovekapes

  39. Říká se, že kdo poslouchá rádio, je ve styku se světem; ale zapomíná se, že kdo poslouchá rádio, je hlavně ve styku se svým domovem, protože sedí doma. Dříve lidé chodili z domu, aby někde něco slyšeli, buď muziku, nebo mnoho řečí; nyní budou chodit domů, aby něco slyšeli. Člověk bude sedět doma, aby byl ve styku se světem. Zavře se u sebe, aby si dal Řím nebo Londýn. Půjde sám k sobě na přednášku. Sundá si límec, aby byl v opeře. Hrozí nám propuknutí nebývalých domácích ctností. Nastane veliké stěhování k domácím krbům. Svět se trochu změní.

    Ale sedí-li váš bližní se sluchátky na uších, nedívejte se na něho; ponechte ho jeho tichému vytržení. Nejprve vypadá velmi vážně a soustředěně; pak začne dávat nohou takt k nějaké muzice, jíž neslyšíte; nebo počne oběma rukama dirigovat neviditelný orchestr; usmívá se slastně nebo se slavnostně chmuří; nebo mu něco vjede do nohou a on se jme poskakovat v záchvatu němého a samotářského tance. Je to trochu příšerný pohled. Připomíná to Macbetha, jenž sám mezi všemi přítomnými vidí ducha Bancova. Máte stálý dojem blázna, ovšem tichého, dokonce velmi tichého. Odejděme po špičkách.

    Říkám, něco na tom je.

    kapkacapka.cz/2021/02/muz-krys

    #KarelCapek #Capek #rozhlas #krystal

  40. Novoty. Pro většinu čtenářů leží v tomto slově představa něčeho nepřirozeného, umělého a násilného, kdežto vše staré a prapůvodní je eo ipso přirozené. Například není pochyby, že telefon je nepřirozený. Dnes toho už necítíte; ale připomeňte si své první utkání a zápas s ním: bylo to děsné. Chrčel a neslyšel; marně jste křičeli a tloukli do skříňky; čím více jste křičeli, tím hůře se věc utvářela. Konečně jste jej opustili, zlomeni na duchu i na těle. Je tomu dávno.

    Od té doby jste vynalezli, jak s ním jednati. Byla to řada drobných vynálezů, na které jste byli skoro tak pyšni jako Bell a Edison na svoje. I vy jste vynalezli telefon. – Věci se mohou zdát nepřirozené, ale vynalézání není nepřirozené; naopak, vynalézání je sama příroda v člověku, sama spontánnost a energie života.
    Novota, nová věc, je ovšem něco nepřirozeného; ale vynalézati, spolutvořiti, spoluobjevovati novotu, tato činnost je nekonečně přirozená. A já, čtenáři, jsem nemyslel na telefon; myslel jsem na nové myšlenky, nové proudy a nové umění. I tu, čtenáři, je zbytečno křičeti a tlouci pěstí na tyto pro tebe tak cizí, nepřirozené a nepoddajné věci. Čím více křičíš, tím hůře se věc utváří. Novoty je možno jen vynalézati. Novota se obrací na tvou činnou a spontánní stránku. Není pouhou věcí, nýbrž činností. Na tobě jest, abys se jí chopil; pak pocítíš, že je stejně přirozená jako tep srdce, růst květiny, práce na poli a hra dítěte.

    kapkacapka.cz/2016/09/novoty.h

    #KarelCapek #Capek #novoty

  41. “Vás tedy upoutaly i naše dějiny,” zvolal jsem radostně.
    “Zajisté, pane,” odtušil Mlok. “Zejména pohroma bělohorská a třistaletá poroba. Četl jsem o nich velmi mnoho v této knize. Jste zajisté velmi hrdi na svou třistaletou porobu. Byla to veliká doba, pane.”
    “Ano, těžká doba,” přitakal jsem. “Doba útisku a hoře.”
    “A úpěli jste?” ptal se náš přítel s dychtivým zájmem.
    “Úpěli, trpíce nevýslovně pod jařmem sveřepých utiskovatelů.”
    “To jsem rád,” oddechl si Mlok. “V mé knize to právě tak stojí. Jsem velmi potěšen, že to jest pravda. Je to výtečná kniha, pane, lepší než Geometrie pro vyšší třídy škol středních. Rád bych jednou stanul na památném místě, kde byli popraveni čeští páni, jakož i na jiných slavných místech krutého bezpráví.”
    “Měl byste se k nám podívat,” navrhl jsem mu srdečně.
    “Děkuji za laskavé pozvání,” klaněl se Mlok. “Bohužel nejsem tak dalece ve svých krocích volen...”
    “My bychom vás koupili,” zvolal jsem. “Chci říci, snad bychom národní sbírkou mohli opatřiti prostředky, jež by vám umožnily...”
    “Nejvroucnější díky,” mumlal náš přítel zřejmě dojat.

    kapkacapka.cz/2017/02/nas-prit

    #KarelCapek #Capek #mlok #valkasmloky

  42. „Ty, Josef,“ začal autor, „já bych měl myšlenku na hru.“
    „Jakou,“ bručel malíř (opravdu bručel, neboť držel přitom v ústech štětec).
    Autor mu to řekl tak stručně, jak to šlo.
    „Tak to napiš,“ děl malíř, aniž vyndal štětec z úst a přestal natírat plátno. Bylo to až urážlivě lhostejné.
    „Ale já nevím,“ řekl autor, „jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.“
    „Tak jim řekni roboti,“ mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál.

    Lidové noviny, 24.12.1933

    lidovenoviny.cz/ctecka.aspx?d=

    #KarelCapek #Capek #JosefCapek #RUR #robot #RossumsUniversalRobots

  43. T.G.M.: "Máme už několik set mezinárodních a světových institucí vědeckých, právních, sociálních a tak dále – ano, i sport je dnes světový. Vidět, že národy počínají pochopovat to nejhlavnější, že nutná vzájemnost se dá uskutečňovat prostředky mírnými a rozumnými, nenásilně, federací, organizací samostatných států a národů.
    [...]
    Vzpomínám si, k čemu došel Napoleon na Svaté Heleně: že v Evropě už nebude možná jiná rovnováha než spolek národů. Že prý byl nucen Evropu zkrotit zbraněmi, ale dnes musí být přesvědčena; není důvodů, aby se mezi národy udržovala nenávist... Nu, myslím si: kolik Napoleonů a Napoleonků bude muset ještě přijít k rozumu?

    kapkacapka.cz/2022/03/dejiny-s

    #KarelCapek #Capek #TomasGarrigueMasaryk #Masaryk #HovorysTGM

  44. Helena Čapková: Josef i Karel viděli dál do budoucnosti než jiní. Měli hrozivé předtuchy i jasná vidění toho, jakým utrpením bude muset lidstvo projít. „Bude se zabíjet a bude se umírat. Schyluje se k páchání nesmírných krutostí a zrůdností proti lidskosti...“ Malováním a psaním se snažili nejprve upozornit svět na blížící se fašistickou hrozbu, vyburcovat vlivné evropské politiky, aby spojili síly proti největšímu zlu, jaké tu kdy v historii bylo. Marně.
    Karel šílenému Hitlerovu řádění unikl. „Nesnesl bych,“ přiznal, „aby do mě gestapáci bušili obušky. Mám přece nemocný hřbet.“ Před Vánoci 1938 dostal zápal plic a na Boží hod zemřel.

    Helena Čapková. Moji milí bratři. Praha: Československý spisovatel, 1962. Vzpomínky (Československý spisovatel).

    Poslechněte si: mujrozhlas.cz/osudove-zeny/byl

    #HelenaCapkova #Mojimilibratri #JosefCapek #KarelCapek #Capek

  45. Mužnost (a hrdinství) v literatuře předpokládá pevnou tabuli mravních a společenských hodnot, předpokládá určitý obecně platný ideál, jaký má být pravý a celý muž nebo hrdina. Nemáme takového obecného ideálu; něco jiného je pravou mužností pro člověka smýšlejícího revolučně nežli pro ducha konzervativního. Pro jednoho je střízlivá skepse projevem mužné zralosti, zatímco pro druhého je typickou malodušností; pro jednoho je humanista nebo pacifista bojovníkem, kdežto v očích druhého je neomluvitelným zbabělcem a měkkýšem. Kde není společných a nesporně uznávaných mravních měřítek, tam nemá literatura látky, ze které by mohla udělat pravé muže a hrdiny.

    Příspěvek v Anketě Literatura a mužnost. Přítomnost, 7. července 1937, str. 424. Dostupné zde: pritomnost.cz/archiv/cz/1937/1

    #KarelCapek #Capek #Pritomnost #Casopispritomnost #literatura #muznost

  46. Právě dnes je to deset let, co to začalo. Každý den v devět ráno vyjde na Facebooku a Instagramu nějaký Čapkův text. Později se objeví i na Mastodonu a Bsky. Včera, dnes, zítra, každý den až na pár krátkých výjimek, kdy jsem byla v nemocnici nebo na dovolené.
    [...]
    Veškeré iluze o velkém muži, který má na všechno rozumný názor, nikdy se nemýlí a vždycky stojí na té správné straně dějin, mi Čapek už dávno vzal. Místo něj tu zůstal člověk z masa a kostí. Trochu morous, trochu vtipálek. Člověk přemýšlivý, laskavý, občas ješitný, někdy omezený dobou, jindy naopak překvapivě vychýlený směrem k budoucnosti. Člověk, který se uměl mýlit a který právě proto stojí za to.
    [...]
    Zítra ráno v devět vyjde další Čapkův text. Už je pro vás nachystaný. Bude o Masarykovi, protože ten má právě dnes narozeniny. Není náhoda, že první příspěvek vyšel právě 7. března. Tož, všechno nejlepší.

    Michaela Suchardová
    miainlines.cz/2026/03/deset-le

    #Capek #KarelCapek #desetletscapkem

  47. Vím, že spisovatelé, jež uvádím, nenáležejí do jedné duchovní rodiny a třídy; ale všem je společno, že nepsali nějakou mezinárodní literaturu, nýbrž naopak čistě a dokonale národní, dokonale domácí; a že to nevadilo, aby se nestali – dokonce se zvláštní a téměř podivnou samozřejmostí – četbou světovou.
    [...]
    Není-li naše písemnictví tak světové, tak světu potřebné a ve světě známé, jak bychom si přáli, není to asi proto, že naše domácí poměry jsou příliš malé, tísnivé a nepříznivé, aby v nich vznikla veliká a zajímavá literatura, nýbrž proto, že naše literatura není dost veliká a zajímavá, dost zralá, upřímná a zkušená, aby plně a jasně vyjádřila naše domácí poměry, český život a všechno, co od země až pod hvězdnou oblohu je obsaženo v českém osudu.

    Kdyby naše knihy byly dost české, byly by také dost světové.

    pritomnost.cz/archiv/cz/1936/1

    #KarelCapek #Capek #literatura #svetovaliteratura #ceskaliteratura #Pritomnost

  48. Přečteno o druhé hodině ranní, během soužení nespavostí:

    Kdo chce pomáhat lidem a spasit svět, vždycky narazí na něčí zájem; všem se nemůžeš zavděčit, to jinak nejde.

    Karel Čapek / Kniha apokryfů

    #precteno #karelcapek #apokryfy

  49. Kraftwerk
    The Robots (1978)

    With two sentences in Russian (!):

    Я ТВОЙ СЛУГА.
    Я ТВОЙ РАБОТНИК.

    (I AM YOUR SERVANT.
    I AM YOUR WORKER.)

    That last word (transliterated RABOTNIK) is, of course, a close relative of ROBOT.
    (Recall that РАБ (RAB) and РОБ (ROB) are two forms of a Slavic word for SLAVE.)

    <youtu.be/D_8Pma1vHmw>

    #FridayMusic
    #KarelCapek
    #KarelČapek

  50. Obecně a zásadně věří každý člověk fanaticky, že je možna nějaká vláda nebo politická forma, která by “to dala do pořádku” a smetla vše, čemu se říká zlořád, byrokracie a nespravedlivost a mizérie, zavedla rázem “ty pravé poměry”, vše rozřešila, upravila, spasila, vybudovala a zkrátka ze své moci zařídila takový jakýsi ráj na zemi. A čím radikálněji lidé věří v nějaký politický nebo hospodářský ráj, tím radikálněji se konkrétně a prakticky utrhují na vládu, která má to neštěstí, že té chvíle zrovna vládne. Konkrétně každá vláda je špatná, slabá, prodaná, zpátečnická, katastrofální a prostě prašivá. Každá zklame. Každá bude nenáviděna. Nakonec zklame a bude nenáviděna i ta, od níž si ten který straník slibuje, že “to dá do pořádku”. To je nevyhnutelný koloběh.

    kapkacapka.cz/2016/03/politick

    #KarelCapek #Capek #politickezvire #zoonpolitikon

  51. T.G.M.: "Všechna rozumná a poctivá politika je provádění a upevňování humanity uvnitř i navenek; politiku, jako vše, co děláme, nutno důsledně podřizovat zákonům etickým. Vím, že jsou politikové, hlavně ti, kteří se považují za náramně praktické a chytré, kterým se ten požadavek nelíbí; ale zkušenost, nejen moje, myslím, učí, že politika rozumná a poctivá, jak jí říká Havlíček, je nejúčinnější a nejpraktičtější. Nakonec mívají takzvaní idealisté vždycky pravdu a udělají pro stát, pro národ a lidstvo víc než ti politikové, jak se jim říká, reální a chytří. Chytráci jsou koneckonců hloupí."

    K.Č.: "Jenže ve své době idealisté pravdu nemívají."

    T.G.M.: "Někdy ne, někdy ano; i v politice boží mlýny melou pomalu, ale melou jistě..."

    kapkacapka.cz/.../10/politicka

    #KarelCapek #Capek #TomasGarrigueMasaryk #Masaryk #HovorysTGM

  52. Happy Robot Day!

    Karel Čapek's play R.U.R. (Rossumovi Univerzální Roboti) premiered in a theater in Hradec Králové 1/2/1921, introducing the trope of artificial humans called "robots".

    #UnofficialDiaryDates #robots #KarelČapek #RUR

  53. Pokud je člověk schopen dobrých úmyslů, leží před ním život jako veliká, nevyzkoušená a slibná možnost. Panebože, jaké věci bych napsal, kdybych počal vstávat v šest hodin ráno!
    A kdybych nadto čtvrt hodiny cvičil
    a koupal se ve studené vodě
    a přitom četl Marka Aurelia
    a dvě hodiny denně se vzdělával
    a místo čtení novin truhlařil nebo okopával zahrádku
    a naučil se hrát na harmoniku
    a denně běhal pár hodin po polích
    a trochu se ponořil do východní filozofie
    a chodil mezi lid
    a osvojil si základy národního hospodářství
    a četl v originále Platóna
    [...]
    a odpovídal ihned na všechny dopisy
    a denně několik hodin rozjímal o velikých věcech člověka
    a vyvinul nějakou rozsáhlou činnost ve prospěch všech bližních
    a poznal všechno, co má člověk znát,
    a přitom nepromařil ani minutu času.
    – Neboť to vše a ještě mnoho jiného je v mých dobrých úmyslech. Život je nesmírně a nevyčerpatelně bohat pro naše dobré úmysly.

    kapkacapka.cz/2016/12/dobre-um

    #KarelCapek #Capek #predsevzeti #dobreumysly

Share on Mastodon

Enter the server where you have an account.