#karel-capek — Public Fediverse posts
Live and recent posts from across the Fediverse tagged #karel-capek, aggregated by home.social.
-
T.G.M: "A nejpohodlnější je vlastenčit; již Havlíček přece bojoval proti tomu vlastenčení hubou, přeje si vlastenectví rukou. Dnes přece, ve vlastním státě, každý občan musí být vlasteneckým; ale ovšem stejný stupeň lásky k národu a vlasti nevylučuje různost politického programu – tu třeba tolerance a věcné diskuse a nemaskovat stranickost vlastenectvím.
S tím souvisí, že naše listy ochotně přinášejí zprávy, které se jim dodávají. Mnohé ty zprávy jsou nezaručeny, anonymní a zjevně nepravdivé a stranické, ale naše listy jich nekontrolují, a proto potřeba těch stálých oprav, odsud ta chronická polemika a způsob těch polemik – tu bych zase musel učinit zmínku o těch našich dvou veleobcích.
Zdůraznil jste stranickost politického života. Výtka se jistě týká do značné míry žurnalistiky. Ta stranickost ohrožuje také to zpravodajství. Člověk, aby se dověděl, co se děje, musí prohlížet listy všecky, a protože to nemůže dělat každý, stranickost se udržuje a šíří. Jsme oba žurnalisté, a proto zakončíme přáním, aby naše žurnalistika byla školou demokracie a věcnosti. A něco Havlíčka co do žurnalistické techniky!"
https://www.kapkacapka.cz/2019/02/interview-s-prezidentem-masarykem.html
#KarelCapek #Capek #Masaryk #tomasgarriguemasaryk #hovorystgm
-
“Hallo, vy lidé!. Litujeme lidských životů. Nechceme vám působit zbytečné ztráty. Chceme jenom, abyste vyklidili mořské břehy na místech, která vám předem označíme. Uděláte-li to, vyhnete se politováníhodným nehodám. Příště vám oznámíme nejméně čtrnáct dní předem, na kterém místě budeme rozšiřovat své moře. Dosud jsme konali jenom technické zkoušky. Vaše třaskaviny se osvědčily. Děkujeme vám.
Hallo, vy lidé! Zachovejte klid. Nemáme vůči vám nepřátelských úmyslů. Potřebujeme jenom víc vody, víc břehů, víc mělčin pro svůj život. Je nás příliš mnoho. Už pro nás není dost místa na vašich březích. Proto musíme odbourat vaše pevniny. Uděláme z nich samé zálivy a ostrovy. Tím se dá délka světových břehů zpětinásobit. Budeme stavět nové mělčiny. Nemůžeme žít v hlubokém moři. Budeme potřebovat vašich pevnin jako materiálu k zasypání hlubin.
Nemáme proti vám nic, ale je nás příliš mnoho. Můžete se zatím odstěhovat do vnitrozemí. Můžete se uchýlit do hor. Hory se budou bourat až na konec. Vy jste nás chtěli. Vy jste nás rozšířili po celém světě. Nyní nás máte. Chceme s vámi vyjít po dobrém. Budete nám dodávat ocel na naše vrtačky a krumpáče. Budete nám dodávat třaskaviny. Budete nám dodávat torpéda. Budete pro nás pracovat. Bez vás bychom nemohli odklidit staré pevniny. Hallo, vy lidé, Chief Salamander vám jménem všech Mloků světa nabízí spolupráci. Budete s námi pracovat na odbourání vašeho světa. Děkujeme vám.”
https://cesky.radio.cz/ceske-knihy-ktere-musite-znat-8508847/6
-
Slovo “náš” označuje hlavně velmi slavné a výtečné osoby: náš Hus, náš Žižka, náš Palacký, náš Aleš a Smetana, náš Svatopluk Čech a mnoho jiných. Naproti tomu nikdy se neříká “náš Milota z Dědic”, “náš Koniáš”, “náš Dedera” – abych nejmenoval nikoho živého.
[...]
K čemu náš Hus mluvil pravdu, lže-li náš Vašek? Co tu pomůže náš udatný Žižka, je-li náš Franta zbabělý jako králík?Pro nás je náš národ zobrazen naším Žižkou, naším Komenským, naším Smetanou a tak dále; pro přespolní, sousedy a cizince je však náš národ zobrazen naším Vaškem, naším Honzou, naším ministrem, naším kýmkoliv; a nejsmutnější je, že se ty dva obrazy sobě naprosto nepodobají.
Možná že náš Hus vrhá trochu světla na našeho Frantu; horší je, vrhá-li náš Franta trochu stínu na našeho Husa.
-
Myslete si, že by k nám přiletěl distingovaný cizinec z Martu nebo z Mléčné dráhy a řekl: “Tuze nás zajímá váš národ; prosím vás, kteří pak jsou vaši největší národní hrdinové, abych se o nich něco dověděl a udělal si podle nich názor o vašem národním duchu? Prosím jenom tři jména; ostatní si opatřím sám.”
Tu byste podle všeho bez dlouhého rozmýšlení řekli: Hus, Komenský, Havlíček. A distingovaný cizinec by se ponořil do studia těchto tří představitelů a po čase by podal svým krajanům asi tuto zprávu:
1. Národ český zdá se být povýtce založení kritického (vide Hus a Havlíček);
2. dává přednost jasným důkazům (Hus), smyslovému názoru (Komenský) a zdravému rozumu (Havlíček);
3. je od kosti nacionalistický a pokrokářský, klade velkou váhu na intelektuální vzdělání;
4. dává se rád zabít pro své přesvědčení, ale dá svůj život koneckonců draho, neboť je náramně činný;
5. je světové, nelokální přirozenosti, přerůstá svými zájmy a svým duchem hranice své vlasti.
[...]
Říkáme si rádi “národ Havlíčkův”; kdybychom jím opravdu byli, tedy bychom museli mít:
- náramně kritický rozum, nůž skepse aspoň o šestnácti čepelích, zdravou nedůvěru k frázi, humor, lehkost a jistotu ducha, esprit, světovost, padesát tisíc zájmů na životě;
- ukrutnou chuť k práci, praktičnost, břitkost, honěnost světem, pojmovou jednoduchost, tendenci k uskutečňování;
čili zkrátka intelekt, kterému se u nás říká “francouzský”, a praktickou životnost, která se jmenuje “anglosaská”.
Jak vidíte, můžeme být velmi tradicionální, velmi samorostlí, abychom byli západníky. Anebo můžeme se velmi nesentimentálně, chutě a prakticky chopit svých úkolů, čile vyhlížet do světa, rozloučit se s teplou pecí domácích zvyků, abychom zrovna tím vším navázali na určitou křepkou tradici “národního ducha”.https://www.kapkacapka.cz/2016/06/o-narodni-povaze.html
#Capek #KarelCapek #Havlicek #KarelHavlicekBorovsky #onarodnipovaze
-
V debatách o nacionalismu se obyčejně natropí hromada neplechy tím, že to jedno slovo označuje dvě docela různé věci. Jednou je to – no zkrátka obyčejná, instinktivní, zrovna fyzická láska člověka k svému národu. A podruhé je to politický program, heslo, za kterým se jde, prapor, pod kterým se lidé šikují. Tedy to dvoje by se nemělo směšovat.
[...]
Národ jsme my všichni, bez rozdílu stran; ale nevidím, že by politický nacionalism projevoval nějakou zvláštní přívětivost k bližnímu téhož národa, ale odlišných zájmů.
[...]
...ta potřeba brojení a řinčení zůstala mnohým lidem podnes. Nemohou-li už řinčet proti Vídni, řinčí proti Hradu, proti cizáctví nebo proti německým filmům. Je příznačné, že své nacionální city dovedou vyžít jen tehdy, když proti něčemu brojí a protestují, tedy čistě negativně. Konzervativní nacionalism nám nemá co přinést, protože nemá kladného obsahu...
[...]
...všichni diktátoři a imperialisté se totiž náramně ohánějí jménem národa. U nás je tenhle druh politického myšlení až dosud hodně neujasněný; vyčerpává se hlavně svým vlastním negativismem, špačkováním a děláním ostud.
[...]
...politický nacionalism je živ z několika negací: z nespokojeného konzervatismu, z odporu proti socialismu, z nechuti k demokracii, ze smýšlení protiněmeckého; to vše je zpatetizováno silným citovým přízvukem, který vyznačuje nacionalism i v jeho frazeologii. Tu životní zápornost vidíte už v jeho duševním habitu: v jeho kulturní vypráhlosti, v jeho stařecké zlosti na všechno nové a “moderní”, v jeho nedůtklivosti, hašteřivosti a mrzuté nedůvěře, v jeho věčném namítání a protestování...
[...]
Existuje něco jako praktická důvěra, že národu je především třeba, abychom dělali svou věc dobře a hodnotně. Ať děláme socialism nebo náboženství, básně nebo boty, rozsudky nebo silnice. Kulturní nacionalism je mít otevřené oči a srdce pro všecko dobré a cenné, co tato národní půda vydá...https://www.kapkacapka.cz/2026/05/o-nacionalismu.html
https://pritomnost.cz/archiv/cz/1932/1932_24_2.pdf -
Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešní svět toho nejhoršího: lži. Lži, která podpírá a připravuje násilí a učí lidi nenávidět se navzájem. Lži, která otravuje národy a vykopává mezi nimi propasti, jež snad ani desítky let nevyrovnají.
[...]
Ale na bojišti lži nebude navěky důvěry ani cti; každá lež zajde, ale zůstane po ní nenávist a opovržení; tělo se zahojí dřív než duše. Bože, jak hrozně je zraňována duše tohoto národa, jak tohle se má jednou zahojit nebo odpustit! Copak se toho nezhrozí národové, jaký nenávistný, navěky zlý a nepřátelský svět se takto buduje? Nemá snad nikdy být mír nebo aspoň oddech v křečovitém smrtelném nenávidění?
Bože, vrať světu pravdu!
Bude to víc než smlouva míru, bude to cennější než každé spojenectví. Nikdo, žádný národ, žádný stát si nebudiž jist, pokud mohou být lidské vztahy kdykoli korumpovány nástroji lži. Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoliv národa bude zkřivováno záměrnou lží. Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa. Nikdo nebude žít v míru ani za nejsilnější hradbou z oceli a betonu; okřídlená lež se vysměje všem vašim pevnostem...
[...]
Jaké to bylo divné jasnozření, když náš Masaryk vepsal do našeho státního znaku slova Pravda vítězí. Jako by tušil, že jednou lež podnikne generální útok na náš stát a národ, a už předem razil heslo pro toto utkání. S tím heslem můžeme jít do boje; ale jenom s tím heslem může jít celý svět do míru. Neboť jenom bez lži se mohou lidé a národy dorozumět, ať mluví jazykem kterýmkoliv.Bože, vrať světu pravdu!
text: http://manipulatori.cz/karel-capek-modlitba-za-pravdu/
audio: https://www.facebook.com/watch/?v=2097738747116305#KarelCapek #Capek #TomasGarrigueMasaryk #Masaryk #modlitbazapravdu
-
Krásnou neděli všem a přikládám něco k poslechu.
#kposlechu #karelcapek #bilanemoc
https://www.mujrozhlas.cz/rapi/view/episode/ec770204-ea3e-306b-b831-36efe5b93e48
-
Bože, který jsi stvořil tento národ, Tobě nemusíme nic říkat; ale aspoň pro nás samotné se naše ústa a naše srdce pokoušejí formulovat to, co nesmíme ztratit nikdy, totiž víru.
Víru v sebe samy a víru v Tvé dějiny.
Věříme, že v dějinách jsme nestáli a nebudeme stát na špatné straně.
Věříme, že na naší straně a v našem usilování je víc budoucnosti, víc toho, co poroste a ponese plod, než na straně násilí a dočasné moci.
Pravda je víc než moc, protože je trvalá.
Ale už v tuto těžkou chvíli si musíme uvědomit závazek, že na tu budoucnost nebudeme čekat s rukama v klíně. Budeme víc než dosud pracovat pro svůj národ, pro jeho vnitřní sílu a jednotu. Čím lepší lid uděláme ze svého národa, tím víc uděláme také pro tu lepší stránku dějin.
[...]
Bože, neprosíme Tě, abys nás pomstil; ale prosíme Tě, abys každému z nás vdechl ducha důvěry i abys nikoho nenechal marně zoufat, ale už teď hledal, v čem může být platný pro budoucí úkoly věčného národa.
Zoufalců teď nepotřebujeme.
Potřebujeme víry.
Potřebujeme vnitřní síly.
Potřebujeme účinné lásky, která nás zdesateroznásobní.
Nikdy nebude malým národ, který se nedá zviklat ve své víře v budoucnost a v práci pro své lepší příští.https://www.kapkacapka.cz/2022/12/modlitba-tohoto-vecera.html
https://dvojka.rozhlas.cz/tomas-halik-na-navsteve-u-karla-capka-hladival-jsem-olgu-scheinpflugovou-po-7461764
http://halik.cz/cs/tvorba/clanek/480/ -
Snad se uzavře konečně národnostní mír, ale jen proto, aby se mohlo zápasit třídně; snad se potom zase udělá třídní mír, aby se mohlo vraždit a nenávidět v nějakém jiném jménu. Je zbytečno potírat nacionalismus, nepotíráte-li především ducha nenávisti. Je zbytečno potírat krajní socialism, nebudete-li nejprve potírati nenávist. Nedojde-li se k tomu, není vítězství žádné strany, žádné víry, žádného pokroku ničím více než epizodou.
-
Ráno začne hulákat za naprosto nemožné hodiny, jen aby vás vyrušil ze zaslouženého spánku. Když se mu to povede, utiší se a počne provozovat své pravidelné rošťárny: popelí se v záhonech, aby si podrbal muňky, uštipuje puky květů, rve tulipány a vytahuje z půdy malé sazeničky; za nějakou hodinku práce vám zdemoluje kus přírody, který nazýváte svou zahrádkou, a uspokojen se vyhoupne na plot a volá: “Kolik je hodin? Kolik je hodin?” Druhý se vychloubá: “Já jsem z Vídně! Z Vídně! Z Vídně!”, kdežto třetí se vysmívá: “To se ví!”
Pak vyjdete potěšit se rosnou zahrádkou, a najdete rozryté záhonky, rozškubané plátky vzácného tulipánku, orvané kročce a vyhrabané pomněnky, které jste včera sázel. I počnete bědovat a láteřit na toho černého surovce, který se natřásá na plotě, hrozíte mu pěstí a slibujete mu, že si na něho koupíte flobertku nebo strojní pušku; a tu ten černý ničema se k vám obrátí zády a zvedne ocas dávaje co nejzřetelněji najevo: “Polib mně šos, člověče!” Rozzuříte se a hodíte po něm hrudou; poskočí a počne hrubě nadávat. Řeknete si, že s takovou sebrankou si raději nezačínat, a dáte se do práce s motyčkou nebo rýčem; vleze vám rovnou pod nástroj, takže musíte dávat pozor, abyste ho nepřekrojili, zatímco tahá ze země žížalu jako ohromný makarón. Odstrčíte ho motyčkou, aby vám nepřekážel; vynadá vám a vysadí na vás zadek, ale neustoupí. Je dotěrný jako štěnice a drzý jako váš největší nepřítel.
K večeru usedne na kraji střechy a počne flétnovat tak pěkně, že se opřete o rýč a necháte všeho –
-
Stojí to dosti práce; je nutno velmi pečlivě plevat, vyhazovat z prsti neřád a kamínky, klečet na zemi, shýbat se, rýt se v půdě, zalévat, sbírat housenky, hubit mšice, kypřit půdu a sloužit zemi; když pak tě už bolí od toho záda a ty se narovnáš a podíváš se k nebi, máš nejkrásnější oblaka. Probatum est.
-
Po mnoha řečech, opětovně odcházeje a znovu se vraceje k záhadnému a bezejmennému hrnéčku, dávaje zřetelně najevo, že bez něho vůbec neodejde, i kdyby tu měl obcházet devět neděl, tedy využiv veškerých sběratelských kejklů a nátlaků odnáší si konečně pěstitel skalky tajemný zvonek domů, vybere mu nejlepší lůžko ve své skalce, zasadí jej s nekonečnou něžností a denně jej chodí zalévat a rosit s veškerou pozorností, které je tato vzácnost hodna. A zvonek opravdu roste jako z vody.
“Koukejte,” ukazuje jej pyšný majitel svým hostům, “to je zvláštní druh zvonku, že? Ještě nikdo mi jej nemohl určit; to jsem zvědav, jak pokvete.”
“To je zvonek?” povídá host. “Má to listy skoro jako křen.”
“Kdepak křen,” namítá majitel. “Křen má přece o mnoho větší listy, a ne tak lesklé. Je to určitě zvonek; ale možná,” dodává skromně, “že to je species nova.”
Následkem hojné vláhy roste dotyčný zvonek s rychlostí úžas budící.
“Koukejte se,” káže jeho majitel, “vy jste říkal, že má listy jako křen. Viděl jste už někdy křen s tak obrovskými listy? Panečku, to je nějaká campanula gigantea; ta bude mít květy jako talíře.”
Nuže, nakonec ten jedinečný zvonek počne vyhánět květný stvol, a na něm – inu je to přece jenom křen; čertví jak se dostal zahradníkovi do toho květináčku!“Poslouchejte,” povídá host po nějaké době, “kdepak máte ten obrovský zvonek? Ještě nekvete?”
“Kdepak, ten mi zašel. To víte, tyhle choulostivé a vzácné druhy – Byla to asi nějaká hybrida.” -
Když si nebožka maminka zamlada vykládávala karty, šeptala vždycky nad jednou hromádkou: “Po čem šlapu.” Tehdy jsem nemohl pochopit, proč ji tak zajímá, po čem šlape. Teprve po hodně mnoha letech mne to začalo také zajímat. Objevil jsem totiž, že šlapu po zemi.
Člověk se skutečně nestará, po čem šlape; žene se někam jako blázen a nanejvýš kouká, jaká jsou tuhle nahoře krásná oblaka nebo tamhle vzadu krásný horizont nebo krásné modré hory; ale nepodívá se pod své nohy, aby řekl a pochválil, že tu je krásná půda. Měl bys mít zahrádku jako dlaň; měl bys mít aspoň jeden záhonek, abys poznal, po čem šlapeš. Pak bys, holenku, viděl, že ani oblaka nejsou tak rozmanitá, tak krásná a hrozná jako půda pod tvýma nohama.https://karelcapek.blogspot.com/2017/08/puda.html
Božena Čapková: "V jednom stavení též měli domácího hada, který velice rád pil mléko. Vždy při dojení mu dávala děvečka do misky mléko, had se připlazil, mléko ještě teplé vypil a zalezl do díry. Také se v tom statku vše dobře dařilo, krávy hodně dojily proto, že domácí hada opatrovali a jemu neublížili."
https://lidemesta.cuni.cz/LM-1050.html
#KarelCapek #Capek #Zahradnikuvrok #BozenaCapkova #sbirka #povesti
-
Je známo, jak míval pan prezident Masaryk rád svého starého koně Hektora; bylo to rozumné, a přitom hrdé zvíře, které se nedalo jen tak předhonit. Pan prezident ho vždycky před jízdou poplácal po šíji a podal mu kostku cukru.
“Proč mu dáváte odměnu před jízdou?” ptal se jednou host.
“To není odměna,” namítl pan prezident. “Ale já bych chtěl, aby se ten kůň na vyjížďku taky těšil.”
*
Jinak neměl k zvířatům příliš blízkého vztahu; vadil mu v tom až příliš vyvinutý smysl pro tělesnou čistotu. Nikdy neměl doma psa a dával najevo, že se to jaksi nepatří.
...Nicméně jednou byl přistižen, jak si hraje se štěnětem svých vnoučků; uvázal papírek na provázek a rozdováděl psisko, až bylo bez sebe blažeností. Ale to si myslel, že ho při tom nikdo nevidí.https://www.kapkacapka.cz/2017/07/drobnosti-o-velkem-prezidentovi.html
#Capek #KarelCapek #Masaryk #tomasgarriguemasaryk #hovorystgm
-
K poslechu.
Karel Čapek/ Krakatit.
Stále častěji a častěji přemýšlím o velikosti ducha Karla Čapka. Děláme chybu my Česi, čteme ho myslím málo.Všichni účinkující jsou výborní, krásné zpracování.
#kposlechu #karelcapek #krakatit #irozhlas
https://www.mujrozhlas.cz/rapi/view/serial/eb6a4009-6fb1-3b5a-a761-e18e773cbbe9
-
Když pánbůh stvořil celý svět a všechna zvířata, postavil jim v čelo psa jako nejlepšího a nejmoudřejšího. Všechna zvířata v ráji žila a umírala a zase se rodila šťastně a spokojeně, jen psi byli čím dál smutnější.
Ptal se tedy pánbůh psů: ,Proč jste smutni, když ostatní zvířata se radují?‘
I řekl nejstarší pes: ,Víš, panebože, těm ostatním zvířatům nic neschází; ale my psi máme kousek rozumu tadyhle v hlavě, a tím rozumem poznáváme, že je něco vyššího než my, že jsi ty, ó Stvořiteli. Ke všemu si můžeme čuchnout, jenom k Tobě ne, a to nám psům tuze schází. Pročež, ó Pane, splň naši touhu a stvoř nám nějakého boha, ke kterému bychom si mohli čuchnout.‘I usmál se pánbůh a řekl: ,Přineste mi nějaké kosti, a já vám stvořím boha, ke kterému byste si mohli čuchnout.‘
I rozběhli se psi a každý přinesl nějakou kost: ten lví, ten koňskou, ten velbloudí, ten kočičí, zkrátka ode všech zvířat, jen žádnou psí kost ne; neboť žádný pes se nedotkne ani psího masa, ani psí kosti. Byla pak těch kostí velká hromada, a z těch kostí udělal bůh člověka, aby psi měli svého boha, ke kterému se může čuchnout. A protože je člověk udělán ze všech zvířecích kostí, jen ze psích ne, má vlastnosti všech zvířat: má sílu lva, pracovitost velblouda, lstivost kočky a velkodušnost koně, jen psí věrnost ne, jen psí věrnost ne!text: https://zlatyfond.sme.sk/dielo/5059/Capek_Devatero-pohadek/2
audio: https://www.youtube.com/watch?v=bxqOqsCoP2s -
Řekne-li se “první máj”, ozve se v nás s fatální nutností něco z toho dvojího:
buď že “je první máj, je lásky čas”,
nebo že je Svátek práce.
Člověk by řekl, že láska a práce se spolu nerýmují. Dívám se na zahrádku, kde kos pískaje a zrovna řiče radostí tvrdí, že je lásky čas; zítra nebo pozítří se mu vyklube v hnízdě čtyři nebo pět ochmýřených, hlavatých a pro jeho oči velmi krásných mláďat, a pro milého povykujícího kosa začne se cosi, čemu bychom my lidé řekli zatracená dřina; od úsvitu do večera bude tahat ze země červy, ukusovat křídla běláskům a lovit mouchy, aby to vše cpal do těch pištících a malinkých oblud, které velice živě dokazují, že byl lásky čas.Od lásky k práci není daleko; je jen ptačí skok od nadšeného stvoření života k trpělivému a poněkud prozaickému udržování života. Mohlo by se říci, že práce je zrozena láskou. Kdybychom se i ve svých sociálních cílech trochu více řídili přírodou, poskakovali by tohoto svátečního dne slavnostní řečníci, podobni černým kosům, na své estrádě a mluvili by, chvílemi pěkně hvízdajíce a zpívajíce zplna hrdla, asi takto:
“Je to dřina, živit sebe a jiné; je to sháňka, co? Ale co chcete, život je zatracený dar; musíme za něj platit. Platíme za něj prací, starostmi a sem tam nějakou bolestí; co platno, život je drahá věc, která nám nepřijde lacino. Chceme-li tu dnes pěkně a pořádně oslavovat práci, musíme oslavovat hlavně to, co si za ni kupujeme; měli bychom dnes slavit a velebit život; měli bychom slavit těžký a podivuhodný fakt, že chválabohu jsme na světě.
[...]
Nemohu toho už smlčet: je to láska, co nám nadrobila život a veškeru jeho dřinu; v jádře sténáme pod těžkým břemenem lásky. Přátelé, v tento veliký svátek musíme mluvit o lásce.”
Avšak v tu chvíli černý řečník dostává skutečná křídla a místo na estrádě poskakuje na kvetoucí větévce jabloňové. Je to jen hvízdající kos; a jeho májová písnička zní příliš daleko od lidských zástupů. -
Když už chcete mít doma psa (což vám jen chválím), vrhněte se na menší psy (rozumí se po dobrém, jako chovatelé). Máte psy pecivály, psy opravdu domácí, kterým stačí práh vašeho domu; máte stájové pinče, ostnosrsté foxteriéry a jiné ježaté střapáče; máte jezevčíky a buldočky; můžete přispět k zmrtvýchvstání pudlů, špiclíků a mopsů; můžete si vybrat. Nenapadne vás chovat si jako domácí zvíře antilopu nebo divokého osla, protože jim nemůžete dát dost pohybu; ale u psů na to nemyslíte.
Rád bych vám to připomněl.
-
“The danger of the past was that men became slaves. The danger of the future is that man may become robots.”*…
Images of Rastus Robot in an issue of Radio-Craft magazine from 1931… which might be the same thing?
As more and more folks are fearing obsolescence (if not, indeed, subjugation) by emerging technology, Matthew Wills reminds us that this fear– especially as embodied in androids– has a long (and dark) history here in the U.S…
Our word “robot” comes from Karel Čapek’s 1921 play R.U.R. In it, historian of robots Dustin A. Abnet explains, Čapek repurposed the Czech word for “drudgery” or “servitude” to refer to the artificial workers produced by the play’s Rossumovi Univerzální Roboti (Rossum’s Universal Robots) company. [See also here.] Created from synthetic organic material, and thus more android than mechanical, these worker-roboti ultimately overthrow their human masters.
The play was a sensation in Europe, and then a year later, in America, though something was lost in translation. Čapek used robots to criticize soulless Fordism—the “standardization and regimentation” of American capitalism—and hence the US’s political and cultural power in Europe and around the world. (Other Europeans would conceive of the robot in the same way, notably director Fritz Lang and screenwriter Thea von Harbou in the 1927 German film Metropolis.)
But a funny thing happened to these robotic symbols of American capitalism by the mid-twentieth century. They were Americanized by American capitalism. Americans, as Abnet notes, “turned a figure that initially rebelled against the dehumanizing effects of Fordism into a tamed electro-mechanical slave holding aloft a global empire of consumerism.”
Nowhere was this more literal than in the Westinghouse Electric Company’s “simple remotely controlled mechanical men and women” used to advertise the company’s products from 1927 to 1940. “Technology did not have to run amok, Westinghouse’s robots suggested; it could instead become a tamed slave that empowered each individual consumer to become his or her own master.” In the American context, where the language of master and slave was rooted in racism, Westinghouse “connected robots to romanticized white myths about slavery.”
“Americans had always racialized robot-like creations,” continues Abnet, citing the first American automaton (a caricature of a Native American) and the “grotesque minstrel-like caricatures of Black and Asian bodies” that made up automatons in the late nineteenth century.
Westinghouse’s creations, named Herbert Televox, Karina Van Televox, Telelux, Rastus, Willie Vocalite, and Elektro, were promoted as docile domestic workers. Abnet quotes the New York Times’ science and technology editor extolling the benefits of the first of these “mechanical slaves” in 1927: “it obeys without the usual human arguing, impudence or procrastination.”
Rastus, Westinghouse’s Great Depression-era robot, was the most overtly racialized of these corporate robot slaves. Rastus was modeled on a minstrel show character: “black rubber ‘skin,’ overalls, a white shirt, and a pail hat.” In addition, “the robot had a ‘rich, baritone voice’ that would have been read as unmistakably black.” While “all of Westinghouse’s other robots told jokes…Rastus and its blackness were themselves the joke.”
In 1930, Westinghouse’s President explicitly expressed the prevailing white romanticism of slavery. In the company’s Electric Journal, he argued that without the exploitation of the “muscles of others,” there could be “no art, literature, science, leisure, or comfort for anyone.” Rastus’s “tamed black body,” stresses Abnet, “underscored the larger rhetoric of slavery that shaped the fantasy the company offered white consumers.”
“Ultimately, Westinghouse’s robots were not just about more efficiently accomplishing work or ensuring greater leisure time; they were a symbol that deployed racialized slavery in ways that could reassure white Americans of their own freedom, their own mastery over both technology and the bodies of others.”
Čapek’s robots had successfully rebelled, killing all but one human. In America, that couldn’t happen, at least according to the corporations selling the robot idea. But fear of a robot rebellion, like the fear of slave rebellion before the Civil War, remained. Abnet notes that the “most common robot story in American science fiction during the 1920s and 1930s told a story of white men, using their cunning, strength, and willpower to restore their authority over the robots who should be their slaves.” Movies, especially science fiction serials, often told the same story.
A century after R.U.R. and forty years after The Terminator, the uneasiness engendered by robots (and their droid, cyborg, replicant, and AI cousins) persists, reflecting longstanding concerns about labor, autonomy, and power…
Early automatons in the US evolved from symbols of revolt into racialized figures tied to labor and the legacy of slavery: “How America Racialized the Robot,” from @jstordaily.bsky.social.
* Erich Fromm, The Sane Society
###
As we move on, we might recall that it was on this date in 1967 that Aretha Franklin’s up-tempo cover of Otis Redding’s “Respect” enter the Billboard Hot 100. It rose steadily over the next several weeks, hitting #1 in June, where it stayed for two weeks and won Franklin two Grammy Awards at the 1968 ceremony, including the first of eight consecutive Grammys for Best Female R&B Vocal Performance. An R&B classic, it has also become a protest anthem, thanks to its connections to both the civil rights movement of the 1960s and the second-wave feminist movement of the 1970s.
https://youtu.be/v4f22xl6Bvg?si=yn-pPhxjVoWgsA8k
#ArethaFranklin #automation #culture #history #KarelCapek #KarelČapek #OtisRedding #politics #prejudice #racism #Respect #robots #RUR #slavery #Technology #Terminator #Westinghouse -
I oslovil jsem psa a řekl jsem mu všecko: kdo jsem a proč tudy jdu a nemohu jinudy; ale pes nadával jako blázen. Snad nerozumí česky, napadlo mne, i počal jsem mu domlouvat po německu. Přiznávám se, že ještě nikdy jsem nemluvil tak zdvořile jako s tím bernardýnem. Navrhoval jsem mu mír; oplýval jsem dobrými úmysly a dovolával jsem se rozumu v našich stycích. Když jsem tak chvíli mluvil, viděl jsem, že za plotem mne vážně poslouchá celé obyvatelstvo samoty a že i pes umlkl otvíraje podivem hubu. Byl to největší řečnický úspěch mého života.
Jsou lidé, kteří se cítí uraženi, když na ně pes štěká; ohánějí se divoce holí nebo dělají, jako by chtěli hodit kamenem. Málokdo zachová důstojnost, je-li napaden sebemenším psiskem. Po mém soudu nejlepší je začít s dotyčným psem vyjednávat; magická je moc řeči a rozumu; i nejježatější psisko se po chvíli dovtípí, že člověka nepřeštěká.
Kdyby psi dovedli mluvit, možná že bychom se s nimi dohadovali tak těžce jako s lidmi. -
"...Na příklad přijde ke mně pán, a že by se chtěl někam odstěhovat z tohohle zatraceného století; že už má po krk, povídám, po krk plynové války, zbrojení, fašismu a vůbec toho celého pokroku. Já ho nechám nadávat, pane, a pak mu ukážu: Račte si vybrat, pane; tady máte prospekty různých století. Třeba tuhle: devatenácté století. Vzdělaná doba, mírný útlak, slušně vedené války menšího rozsahu; znamenitý rozkvět věd, hojná příležitost k hospodářskému rozmachu; doporučujeme zejména tak zvanou Bachovu éru pro její hluboký klid a dosti humánní zacházení s lidmi. Nebo osmnácté století, vhodné zvláště pro zájemce o duchovní hodnoty a svobodu myšlení; doporučuje se zejména p. t. myslitelům a intelektuálům. Nebo prosím, tady se račte podívat na šesté století po Kristu; pravda, tehdy řádili Hunové, ale bylo možno se ukrýt v hloubi lesů; idylický život, vzduch bohatý ozónem, rybolov a jiné sporty. Nebo tak zvané pronásledování křesťanů, věk poměrně velmi civilisovaný; útulné katakomby, značná náboženská i jiná tolerance, žádné koncentrační tábory a tak dále. Zkrátka, to bych se divil, kdyby si takový člověk XX. století nevybral některý jiný věk, kde by se mu žilo volněji a lidštěji; a kdyby mně neřekl: pane, když mi slevíte, odstěhuju se raději až do starší kamenné doby. Ale já řeknu: lituju, my máme pevné ceny; račte se podívat, co tady je objednávek pro přesídlení do pravěku; tam vozíme své vážené klienty jenom hromadně a můžeme vzít pouze dvanáct liber zavazadel na hlavu; jinak, prosím, nelze vyhovět poptávce. Nejbližší volné místo máme až v transportu, který vyjíždí do starší kamenné doby třináctého příštího března; chcete-li, abychom vám už teď zajistili místo —
Což o to, pane: bude to skvělý obchod; začal bych hned asi s třiceti stěhovacími vozy a šesti lidovými autobusy pro hromadný převoz. Nic mi do podniku nechybí než jenom ty vozy, co by se pohybovaly v čase...“
-
Říká se, že kdo poslouchá rádio, je ve styku se světem; ale zapomíná se, že kdo poslouchá rádio, je hlavně ve styku se svým domovem, protože sedí doma. Dříve lidé chodili z domu, aby někde něco slyšeli, buď muziku, nebo mnoho řečí; nyní budou chodit domů, aby něco slyšeli. Člověk bude sedět doma, aby byl ve styku se světem. Zavře se u sebe, aby si dal Řím nebo Londýn. Půjde sám k sobě na přednášku. Sundá si límec, aby byl v opeře. Hrozí nám propuknutí nebývalých domácích ctností. Nastane veliké stěhování k domácím krbům. Svět se trochu změní.
Ale sedí-li váš bližní se sluchátky na uších, nedívejte se na něho; ponechte ho jeho tichému vytržení. Nejprve vypadá velmi vážně a soustředěně; pak začne dávat nohou takt k nějaké muzice, jíž neslyšíte; nebo počne oběma rukama dirigovat neviditelný orchestr; usmívá se slastně nebo se slavnostně chmuří; nebo mu něco vjede do nohou a on se jme poskakovat v záchvatu němého a samotářského tance. Je to trochu příšerný pohled. Připomíná to Macbetha, jenž sám mezi všemi přítomnými vidí ducha Bancova. Máte stálý dojem blázna, ovšem tichého, dokonce velmi tichého. Odejděme po špičkách.
Říkám, něco na tom je.
-
Novoty. Pro většinu čtenářů leží v tomto slově představa něčeho nepřirozeného, umělého a násilného, kdežto vše staré a prapůvodní je eo ipso přirozené. Například není pochyby, že telefon je nepřirozený. Dnes toho už necítíte; ale připomeňte si své první utkání a zápas s ním: bylo to děsné. Chrčel a neslyšel; marně jste křičeli a tloukli do skříňky; čím více jste křičeli, tím hůře se věc utvářela. Konečně jste jej opustili, zlomeni na duchu i na těle. Je tomu dávno.
Od té doby jste vynalezli, jak s ním jednati. Byla to řada drobných vynálezů, na které jste byli skoro tak pyšni jako Bell a Edison na svoje. I vy jste vynalezli telefon. – Věci se mohou zdát nepřirozené, ale vynalézání není nepřirozené; naopak, vynalézání je sama příroda v člověku, sama spontánnost a energie života.
Novota, nová věc, je ovšem něco nepřirozeného; ale vynalézati, spolutvořiti, spoluobjevovati novotu, tato činnost je nekonečně přirozená. A já, čtenáři, jsem nemyslel na telefon; myslel jsem na nové myšlenky, nové proudy a nové umění. I tu, čtenáři, je zbytečno křičeti a tlouci pěstí na tyto pro tebe tak cizí, nepřirozené a nepoddajné věci. Čím více křičíš, tím hůře se věc utváří. Novoty je možno jen vynalézati. Novota se obrací na tvou činnou a spontánní stránku. Není pouhou věcí, nýbrž činností. Na tobě jest, abys se jí chopil; pak pocítíš, že je stejně přirozená jako tep srdce, růst květiny, práce na poli a hra dítěte. -
“Vás tedy upoutaly i naše dějiny,” zvolal jsem radostně.
“Zajisté, pane,” odtušil Mlok. “Zejména pohroma bělohorská a třistaletá poroba. Četl jsem o nich velmi mnoho v této knize. Jste zajisté velmi hrdi na svou třistaletou porobu. Byla to veliká doba, pane.”
“Ano, těžká doba,” přitakal jsem. “Doba útisku a hoře.”
“A úpěli jste?” ptal se náš přítel s dychtivým zájmem.
“Úpěli, trpíce nevýslovně pod jařmem sveřepých utiskovatelů.”
“To jsem rád,” oddechl si Mlok. “V mé knize to právě tak stojí. Jsem velmi potěšen, že to jest pravda. Je to výtečná kniha, pane, lepší než Geometrie pro vyšší třídy škol středních. Rád bych jednou stanul na památném místě, kde byli popraveni čeští páni, jakož i na jiných slavných místech krutého bezpráví.”
“Měl byste se k nám podívat,” navrhl jsem mu srdečně.
“Děkuji za laskavé pozvání,” klaněl se Mlok. “Bohužel nejsem tak dalece ve svých krocích volen...”
“My bychom vás koupili,” zvolal jsem. “Chci říci, snad bychom národní sbírkou mohli opatřiti prostředky, jež by vám umožnily...”
“Nejvroucnější díky,” mumlal náš přítel zřejmě dojat.https://www.kapkacapka.cz/2017/02/nas-pritel-na-ostrovech-galapagos.html
-
T.G.M.: “Tolik lidí dnes káže o své lásce k národu, ale prosím vás, jakým nepěkným a nevzdělaným jazykem to kážou! Říká se vlastenectví, a přitom nemáme pořádný a praktický slovník své vlastní řeči. Musí se dobře česky mluvit, aby se dobře česky myslelo. Takový dobrý slovník bude větší služba národu než mnoho takzvaných vlasteneckých hesel...”
https://www.kapkacapka.cz/2016/12/t-g-m-cesky-slovnik.html
#KarelCapek #Capek #TomasGarrigueMasaryk #Masaryk #HovorysTGM #slovnik
-
„Ty, Josef,“ začal autor, „já bych měl myšlenku na hru.“
„Jakou,“ bručel malíř (opravdu bručel, neboť držel přitom v ústech štětec).
Autor mu to řekl tak stručně, jak to šlo.
„Tak to napiš,“ děl malíř, aniž vyndal štětec z úst a přestal natírat plátno. Bylo to až urážlivě lhostejné.
„Ale já nevím,“ řekl autor, „jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.“
„Tak jim řekni roboti,“ mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál.Lidové noviny, 24.12.1933
#KarelCapek #Capek #JosefCapek #RUR #robot #RossumsUniversalRobots
-
Na tohle už jsme v naší uspěchané době tak nějak zapomněli.
Škoda
#obycejnyzivot
#KarelCapek
#Lidectete -
Nyní, když se dívám na věc z větší blízkosti, shledávám, že pravý zahrádkář není člověk, který pěstuje květiny; je to muž, který pěstuje hlínu. Je to tvor, který se zarývá do země a nechává podívanou na to, co je nad ní, nám, lelkujícím budižkničemům. Žije ponořen v zemi. Staví svůj pomník v hromadě kompostu. Kdyby přišel do zahrady ráje, začichal by opojen a řekl by: “Tady je, panečku, humus!” Myslím, že by zapomněl pojíst ovoce stromu poznání dobrého a zlého; spíše by koukal, jak by mohl Hospodinu odvézt nějaké to kolečko rajské prsti. Nebo by shledal, že strom poznání dobrého a zlého nemá kolem sebe uděláno pěkné mísovité rabátko, i začal by se tam mrvit v hlíně, nevěda ani, co mu visi nad hlavou.
“Adame, kde jsi?” zavolal by Hospodin.
“Hned,” odpověděl by zahradník přes rameno, “teď nemám kdy.”
A dělal by dál své rabátko.audio: https://www.youtube.com/watch?v=M0WlDFAX6Bo&list=PLmPst5J1Qo_LgjRvkYRJGylcPWqSUCvcv&index=7
text: https://www.ceskestavby.cz/karel-capek-zahradnikuv-rok/o-umeni-zahradnickem-28094.html -
Píšu tento článek, aby se pokud možno nezapomínalo na jeden pracovní úkol pro tisíce lidí. Tomu úkolu se říká zalesňování; ale nemusí se myslet hned na celé lesy; jde také o hájky, o pár stromů na sterilní mezi, o aleje podle cest a vegetaci podél vod. Jde o to, aby všechny krajiny, kterým říkáme naše, byly protkány stromovím, kdekoliv je možno. Pravdaže myslím přitom i na tu krásu; mnoho krajů by jí trochu víc potřebovalo – při dnešním pohybu lidí mezi městem a venkovem není lhostejno, zda v kraji padá na lidi nuda a vyhýbají-li se jeho fádním cestám. Říká se, že naše vlast je krásná. Je, ale jsou v ní končiny tak opuštěné veškerou krásou, že je z toho člověku úzko; například – abych nešel daleko – celý široký okruh kolem Prahy. Postarat se o větší přitažlivost venkova je dnes také věc dobrého hospodaření.
Ale zalesňování znamená něco víc: znamená regulaci našeho klimatu. Čím bude míň lesů a stromů, tím aridnější budou naše kraje, tím méně bude srážek, tím sušší budou léta a zimy; až ještě regulací snížíme hladinu spodních vod, pak možná budeme úpěnlivě bubnovat na déšť jako afričtí černoši ve stepích. Starost o stromoví je starost o bonitu našeho podnebí; je do jisté míry v našich rukou, jaké jednou bude klima ve vlasti našich pravnuků. Proto jsem tomu řekl dobrá práce: byla by to péče o budoucnost naší národní půdy; svýma rukama bychom zdokonalili zemi nám svěřenou, aby byla věčně živá a požehnaná. Práce pro budoucnost, to už samo sebou znamená důvěřovat v tu budoucnost. Místo hladových zdí bychom stavěli živé háje a aleje; jednou by si lidé mohli říci, tuto staletou alej, tuto zelenou katedrálu postavili kdysi naši předkové v době nouze a starosti, aby ze své práce udělali dar budoucím.