#zahradnikuvmaj — Public Fediverse posts
Live and recent posts from across the Fediverse tagged #zahradnikuvmaj, aggregated by home.social.
-
Po mnoha řečech, opětovně odcházeje a znovu se vraceje k záhadnému a bezejmennému hrnéčku, dávaje zřetelně najevo, že bez něho vůbec neodejde, i kdyby tu měl obcházet devět neděl, tedy využiv veškerých sběratelských kejklů a nátlaků odnáší si konečně pěstitel skalky tajemný zvonek domů, vybere mu nejlepší lůžko ve své skalce, zasadí jej s nekonečnou něžností a denně jej chodí zalévat a rosit s veškerou pozorností, které je tato vzácnost hodna. A zvonek opravdu roste jako z vody.
“Koukejte,” ukazuje jej pyšný majitel svým hostům, “to je zvláštní druh zvonku, že? Ještě nikdo mi jej nemohl určit; to jsem zvědav, jak pokvete.”
“To je zvonek?” povídá host. “Má to listy skoro jako křen.”
“Kdepak křen,” namítá majitel. “Křen má přece o mnoho větší listy, a ne tak lesklé. Je to určitě zvonek; ale možná,” dodává skromně, “že to je species nova.”
Následkem hojné vláhy roste dotyčný zvonek s rychlostí úžas budící.
“Koukejte se,” káže jeho majitel, “vy jste říkal, že má listy jako křen. Viděl jste už někdy křen s tak obrovskými listy? Panečku, to je nějaká campanula gigantea; ta bude mít květy jako talíře.”
Nuže, nakonec ten jedinečný zvonek počne vyhánět květný stvol, a na něm – inu je to přece jenom křen; čertví jak se dostal zahradníkovi do toho květináčku!“Poslouchejte,” povídá host po nějaké době, “kdepak máte ten obrovský zvonek? Ještě nekvete?”
“Kdepak, ten mi zašel. To víte, tyhle choulostivé a vzácné druhy – Byla to asi nějaká hybrida.” -
Po mnoha řečech, opětovně odcházeje a znovu se vraceje k záhadnému a bezejmennému hrnéčku, dávaje zřetelně najevo, že bez něho vůbec neodejde, i kdyby tu měl obcházet devět neděl, tedy využiv veškerých sběratelských kejklů a nátlaků odnáší si konečně pěstitel skalky tajemný zvonek domů, vybere mu nejlepší lůžko ve své skalce, zasadí jej s nekonečnou něžností a denně jej chodí zalévat a rosit s veškerou pozorností, které je tato vzácnost hodna. A zvonek opravdu roste jako z vody.
“Koukejte,” ukazuje jej pyšný majitel svým hostům, “to je zvláštní druh zvonku, že? Ještě nikdo mi jej nemohl určit; to jsem zvědav, jak pokvete.”
“To je zvonek?” povídá host. “Má to listy skoro jako křen.”
“Kdepak křen,” namítá majitel. “Křen má přece o mnoho větší listy, a ne tak lesklé. Je to určitě zvonek; ale možná,” dodává skromně, “že to je species nova.”
Následkem hojné vláhy roste dotyčný zvonek s rychlostí úžas budící.
“Koukejte se,” káže jeho majitel, “vy jste říkal, že má listy jako křen. Viděl jste už někdy křen s tak obrovskými listy? Panečku, to je nějaká campanula gigantea; ta bude mít květy jako talíře.”
Nuže, nakonec ten jedinečný zvonek počne vyhánět květný stvol, a na něm – inu je to přece jenom křen; čertví jak se dostal zahradníkovi do toho květináčku!“Poslouchejte,” povídá host po nějaké době, “kdepak máte ten obrovský zvonek? Ještě nekvete?”
“Kdepak, ten mi zašel. To víte, tyhle choulostivé a vzácné druhy – Byla to asi nějaká hybrida.” -
Po mnoha řečech, opětovně odcházeje a znovu se vraceje k záhadnému a bezejmennému hrnéčku, dávaje zřetelně najevo, že bez něho vůbec neodejde, i kdyby tu měl obcházet devět neděl, tedy využiv veškerých sběratelských kejklů a nátlaků odnáší si konečně pěstitel skalky tajemný zvonek domů, vybere mu nejlepší lůžko ve své skalce, zasadí jej s nekonečnou něžností a denně jej chodí zalévat a rosit s veškerou pozorností, které je tato vzácnost hodna. A zvonek opravdu roste jako z vody.
“Koukejte,” ukazuje jej pyšný majitel svým hostům, “to je zvláštní druh zvonku, že? Ještě nikdo mi jej nemohl určit; to jsem zvědav, jak pokvete.”
“To je zvonek?” povídá host. “Má to listy skoro jako křen.”
“Kdepak křen,” namítá majitel. “Křen má přece o mnoho větší listy, a ne tak lesklé. Je to určitě zvonek; ale možná,” dodává skromně, “že to je species nova.”
Následkem hojné vláhy roste dotyčný zvonek s rychlostí úžas budící.
“Koukejte se,” káže jeho majitel, “vy jste říkal, že má listy jako křen. Viděl jste už někdy křen s tak obrovskými listy? Panečku, to je nějaká campanula gigantea; ta bude mít květy jako talíře.”
Nuže, nakonec ten jedinečný zvonek počne vyhánět květný stvol, a na něm – inu je to přece jenom křen; čertví jak se dostal zahradníkovi do toho květináčku!“Poslouchejte,” povídá host po nějaké době, “kdepak máte ten obrovský zvonek? Ještě nekvete?”
“Kdepak, ten mi zašel. To víte, tyhle choulostivé a vzácné druhy – Byla to asi nějaká hybrida.” -
Po mnoha řečech, opětovně odcházeje a znovu se vraceje k záhadnému a bezejmennému hrnéčku, dávaje zřetelně najevo, že bez něho vůbec neodejde, i kdyby tu měl obcházet devět neděl, tedy využiv veškerých sběratelských kejklů a nátlaků odnáší si konečně pěstitel skalky tajemný zvonek domů, vybere mu nejlepší lůžko ve své skalce, zasadí jej s nekonečnou něžností a denně jej chodí zalévat a rosit s veškerou pozorností, které je tato vzácnost hodna. A zvonek opravdu roste jako z vody.
“Koukejte,” ukazuje jej pyšný majitel svým hostům, “to je zvláštní druh zvonku, že? Ještě nikdo mi jej nemohl určit; to jsem zvědav, jak pokvete.”
“To je zvonek?” povídá host. “Má to listy skoro jako křen.”
“Kdepak křen,” namítá majitel. “Křen má přece o mnoho větší listy, a ne tak lesklé. Je to určitě zvonek; ale možná,” dodává skromně, “že to je species nova.”
Následkem hojné vláhy roste dotyčný zvonek s rychlostí úžas budící.
“Koukejte se,” káže jeho majitel, “vy jste říkal, že má listy jako křen. Viděl jste už někdy křen s tak obrovskými listy? Panečku, to je nějaká campanula gigantea; ta bude mít květy jako talíře.”
Nuže, nakonec ten jedinečný zvonek počne vyhánět květný stvol, a na něm – inu je to přece jenom křen; čertví jak se dostal zahradníkovi do toho květináčku!“Poslouchejte,” povídá host po nějaké době, “kdepak máte ten obrovský zvonek? Ještě nekvete?”
“Kdepak, ten mi zašel. To víte, tyhle choulostivé a vzácné druhy – Byla to asi nějaká hybrida.” -
“Pane sousede, nechtěl byste nějakou sazeničku cirsia? Je to moc dekorativní, víte?”
“No, třeba.”
Chválabohu, pan soused dostal třicet sazeniček, se kterými teď rozpačitě běhá po zahradě, hledaje, kam by je píchnul. Ještě zbývá soused dole a naproti – Bůh jim pomáhej, až jim z toho narostou ty dvoumetrové dekorativní bodláky!