#capek — Public Fediverse posts
Live and recent posts from across the Fediverse tagged #capek, aggregated by home.social.
-
Diskutujeme o výhodách klasického vzdělání; dobrá, diskutovat lze o všem, zejména o věcech, které jsou “mimo diskusi”. Nic není tak mimo diskusi jako výhody klasického vzdělání; jeho největší výhodou je, že nám při každé příležitosti dovoluje říci: Už staří Římané… dělali to a to.
Nedávno jsme četli v novinách (nebylo to zrovna v Lidových?), že “už staří Římané vařili pivo” a říkali mu prý cerevisia; za půl roku se snad dočteme objevu, že už staří Římané pivo také pili. Přednáší se o chovu králíků; klasicky vzdělaný řečník vás ujistí půlhodinným historickým úvodem, že “už staří Římané znali králíky”.
Tlačí vás kuří oko? “Už staří Římané trpěli kuřími oky.”
Jste snad, promiňte, v okamžité tísni? “Už staří Římané znali dělání dluhů.”
Máte škytavku? “Už staří Římané znali škytavku.”
Chtěl byste si zakouřit a nemáte náhodou co? “Už staří Římané kouřili…”Dost, dost už příkladů; nechci vás nuditi – Cože? Už staří Římané se prý nudili!
Diskutujeme o výhodách klasického vzdělání. Dobrá; už staří Římané zajisté diskutovali o výhodách klasického vzdělání.
-
Ale tak si myslím, že pro vás všechny by tu měla ještě být ta bába Povídajda, co tu kdysi na světě bývávala.
Bába Povídajda? O té jsme ještě nikdy neslyšely. Tak honem, pane Čapek, do toho a hned nám povídejte o té bábě Povídajdě.
Tak tedy bába Povídajda — to bylo ještě za těch dávných časů, kdy na světě nebyly žádné knížky pro děti a nebylo dětem z čeho číst — ta bába Povídajda byla na světě na to, aby dětem povídala. Ta znala všechny pohádky, pořekadla, příběhy a písničky, co jich jen je.
Byla to hodná bába. Seděla na stoličce a povídala, pořád jen povídala a povídala a nikdy jí nedošla řeč. Všecko, všecko věděla, věděla o každém princi a princezně, o každé čarodějnici a o každém kouzelníku, o každém zvířátku, všechno věděla, co mají teď děti natištěno v knížkách — no, zkrátka pořád měla dětem co zajímavého a důležitého povídat. Však proto se jmenovala bába Povídajda. A děti, když měly chuť, tak přiběhly a poslouchaly, co bába Povídajda povídá. A když už je to povídání zase nebavilo, tak odběhly a šly si zahrát, a když je pak omrzelo hraní, tak nechaly hraní a šly si k bábě Povídajdě zase něco poslechnout.
To se ví, že to měly takhle dobré. Bába Povídajda povídala bez ustání, i v noci — když se dětem něco hezkého zdálo — to slyšely bábu Povídajdu povídat. Povídala pořád a pořád měla co, jen někdy na malinkou chvilinku zmlkla, to se napila kávy a ukousla si kousek buchty, protože tohle měla ze všech jídel nejraději, a pak taky proto, že — jak říkala — si občas potřebuje zavlažit jazyk, když jí tuze oschne od samého povídání.
No, a jak to bylo, když ta bába Povídajda povídala?
Inu, jak to bylo: samé povídání to bylo!
https://zlatyfond.sme.sk/dielo/5131/Capek_Povidejme-si-deti/20