#capek — Public Fediverse posts
Live and recent posts from across the Fediverse tagged #capek, aggregated by home.social.
-
Ráno začne hulákat za naprosto nemožné hodiny, jen aby vás vyrušil ze zaslouženého spánku. Když se mu to povede, utiší se a počne provozovat své pravidelné rošťárny: popelí se v záhonech, aby si podrbal muňky, uštipuje puky květů, rve tulipány a vytahuje z půdy malé sazeničky; za nějakou hodinku práce vám zdemoluje kus přírody, který nazýváte svou zahrádkou, a uspokojen se vyhoupne na plot a volá: “Kolik je hodin? Kolik je hodin?” Druhý se vychloubá: “Já jsem z Vídně! Z Vídně! Z Vídně!”, kdežto třetí se vysmívá: “To se ví!”
Pak vyjdete potěšit se rosnou zahrádkou, a najdete rozryté záhonky, rozškubané plátky vzácného tulipánku, orvané kročce a vyhrabané pomněnky, které jste včera sázel. I počnete bědovat a láteřit na toho černého surovce, který se natřásá na plotě, hrozíte mu pěstí a slibujete mu, že si na něho koupíte flobertku nebo strojní pušku; a tu ten černý ničema se k vám obrátí zády a zvedne ocas dávaje co nejzřetelněji najevo: “Polib mně šos, člověče!” Rozzuříte se a hodíte po něm hrudou; poskočí a počne hrubě nadávat. Řeknete si, že s takovou sebrankou si raději nezačínat, a dáte se do práce s motyčkou nebo rýčem; vleze vám rovnou pod nástroj, takže musíte dávat pozor, abyste ho nepřekrojili, zatímco tahá ze země žížalu jako ohromný makarón. Odstrčíte ho motyčkou, aby vám nepřekážel; vynadá vám a vysadí na vás zadek, ale neustoupí. Je dotěrný jako štěnice a drzý jako váš největší nepřítel.
K večeru usedne na kraji střechy a počne flétnovat tak pěkně, že se opřete o rýč a necháte všeho –
-
Když si nebožka maminka zamlada vykládávala karty, šeptala vždycky nad jednou hromádkou: “Po čem šlapu.” Tehdy jsem nemohl pochopit, proč ji tak zajímá, po čem šlape. Teprve po hodně mnoha letech mne to začalo také zajímat. Objevil jsem totiž, že šlapu po zemi.
Člověk se skutečně nestará, po čem šlape; žene se někam jako blázen a nanejvýš kouká, jaká jsou tuhle nahoře krásná oblaka nebo tamhle vzadu krásný horizont nebo krásné modré hory; ale nepodívá se pod své nohy, aby řekl a pochválil, že tu je krásná půda. Měl bys mít zahrádku jako dlaň; měl bys mít aspoň jeden záhonek, abys poznal, po čem šlapeš. Pak bys, holenku, viděl, že ani oblaka nejsou tak rozmanitá, tak krásná a hrozná jako půda pod tvýma nohama.https://karelcapek.blogspot.com/2017/08/puda.html
Božena Čapková: "V jednom stavení též měli domácího hada, který velice rád pil mléko. Vždy při dojení mu dávala děvečka do misky mléko, had se připlazil, mléko ještě teplé vypil a zalezl do díry. Také se v tom statku vše dobře dařilo, krávy hodně dojily proto, že domácí hada opatrovali a jemu neublížili."
https://lidemesta.cuni.cz/LM-1050.html
#KarelCapek #Capek #Zahradnikuvrok #BozenaCapkova #sbirka #povesti
-
Řekne-li se “první máj”, ozve se v nás s fatální nutností něco z toho dvojího:
buď že “je první máj, je lásky čas”,
nebo že je Svátek práce.
Člověk by řekl, že láska a práce se spolu nerýmují. Dívám se na zahrádku, kde kos pískaje a zrovna řiče radostí tvrdí, že je lásky čas; zítra nebo pozítří se mu vyklube v hnízdě čtyři nebo pět ochmýřených, hlavatých a pro jeho oči velmi krásných mláďat, a pro milého povykujícího kosa začne se cosi, čemu bychom my lidé řekli zatracená dřina; od úsvitu do večera bude tahat ze země červy, ukusovat křídla běláskům a lovit mouchy, aby to vše cpal do těch pištících a malinkých oblud, které velice živě dokazují, že byl lásky čas.Od lásky k práci není daleko; je jen ptačí skok od nadšeného stvoření života k trpělivému a poněkud prozaickému udržování života. Mohlo by se říci, že práce je zrozena láskou. Kdybychom se i ve svých sociálních cílech trochu více řídili přírodou, poskakovali by tohoto svátečního dne slavnostní řečníci, podobni černým kosům, na své estrádě a mluvili by, chvílemi pěkně hvízdajíce a zpívajíce zplna hrdla, asi takto:
“Je to dřina, živit sebe a jiné; je to sháňka, co? Ale co chcete, život je zatracený dar; musíme za něj platit. Platíme za něj prací, starostmi a sem tam nějakou bolestí; co platno, život je drahá věc, která nám nepřijde lacino. Chceme-li tu dnes pěkně a pořádně oslavovat práci, musíme oslavovat hlavně to, co si za ni kupujeme; měli bychom dnes slavit a velebit život; měli bychom slavit těžký a podivuhodný fakt, že chválabohu jsme na světě.
[...]
Nemohu toho už smlčet: je to láska, co nám nadrobila život a veškeru jeho dřinu; v jádře sténáme pod těžkým břemenem lásky. Přátelé, v tento veliký svátek musíme mluvit o lásce.”
Avšak v tu chvíli černý řečník dostává skutečná křídla a místo na estrádě poskakuje na kvetoucí větévce jabloňové. Je to jen hvízdající kos; a jeho májová písnička zní příliš daleko od lidských zástupů. -
Když už chcete mít doma psa (což vám jen chválím), vrhněte se na menší psy (rozumí se po dobrém, jako chovatelé). Máte psy pecivály, psy opravdu domácí, kterým stačí práh vašeho domu; máte stájové pinče, ostnosrsté foxteriéry a jiné ježaté střapáče; máte jezevčíky a buldočky; můžete přispět k zmrtvýchvstání pudlů, špiclíků a mopsů; můžete si vybrat. Nenapadne vás chovat si jako domácí zvíře antilopu nebo divokého osla, protože jim nemůžete dát dost pohybu; ale u psů na to nemyslíte.
Rád bych vám to připomněl.
-
Když už chcete mít doma psa (což vám jen chválím), vrhněte se na menší psy (rozumí se po dobrém, jako chovatelé). Máte psy pecivály, psy opravdu domácí, kterým stačí práh vašeho domu; máte stájové pinče, ostnosrsté foxteriéry a jiné ježaté střapáče; máte jezevčíky a buldočky; můžete přispět k zmrtvýchvstání pudlů, špiclíků a mopsů; můžete si vybrat. Nenapadne vás chovat si jako domácí zvíře antilopu nebo divokého osla, protože jim nemůžete dát dost pohybu; ale u psů na to nemyslíte.
Rád bych vám to připomněl.
-
Když už chcete mít doma psa (což vám jen chválím), vrhněte se na menší psy (rozumí se po dobrém, jako chovatelé). Máte psy pecivály, psy opravdu domácí, kterým stačí práh vašeho domu; máte stájové pinče, ostnosrsté foxteriéry a jiné ježaté střapáče; máte jezevčíky a buldočky; můžete přispět k zmrtvýchvstání pudlů, špiclíků a mopsů; můžete si vybrat. Nenapadne vás chovat si jako domácí zvíře antilopu nebo divokého osla, protože jim nemůžete dát dost pohybu; ale u psů na to nemyslíte.
Rád bych vám to připomněl.
-
„Ty, Josef,“ začal autor, „já bych měl myšlenku na hru.“
„Jakou,“ bručel malíř (opravdu bručel, neboť držel přitom v ústech štětec).
Autor mu to řekl tak stručně, jak to šlo.
„Tak to napiš,“ děl malíř, aniž vyndal štětec z úst a přestal natírat plátno. Bylo to až urážlivě lhostejné.
„Ale já nevím,“ řekl autor, „jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.“
„Tak jim řekni roboti,“ mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál.Lidové noviny, 24.12.1933
#KarelCapek #Capek #JosefCapek #RUR #robot #RossumsUniversalRobots
-
„Pracoval jsem mnoho, až nad své možnosti a síly, házeje ustavičné výpalné novinám, které mne (s nemilosrdnou milosrdností) živily. Spotřebovával jsem se v plném smyslu toho slova, bez osvěžení, bez zastávky, bez oddechu. Kdo můžete, šetřte více svým životem!“
https://www.josefcapek.online/en/info/josef-capek
#Capek #malir #vytvarnik #grafik #scenograf #ilustrator #spisovatel #basnik
-
Píšu tento článek, aby se pokud možno nezapomínalo na jeden pracovní úkol pro tisíce lidí. Tomu úkolu se říká zalesňování; ale nemusí se myslet hned na celé lesy; jde také o hájky, o pár stromů na sterilní mezi, o aleje podle cest a vegetaci podél vod. Jde o to, aby všechny krajiny, kterým říkáme naše, byly protkány stromovím, kdekoliv je možno. Pravdaže myslím přitom i na tu krásu; mnoho krajů by jí trochu víc potřebovalo – při dnešním pohybu lidí mezi městem a venkovem není lhostejno, zda v kraji padá na lidi nuda a vyhýbají-li se jeho fádním cestám. Říká se, že naše vlast je krásná. Je, ale jsou v ní končiny tak opuštěné veškerou krásou, že je z toho člověku úzko; například – abych nešel daleko – celý široký okruh kolem Prahy. Postarat se o větší přitažlivost venkova je dnes také věc dobrého hospodaření.
Ale zalesňování znamená něco víc: znamená regulaci našeho klimatu. Čím bude míň lesů a stromů, tím aridnější budou naše kraje, tím méně bude srážek, tím sušší budou léta a zimy; až ještě regulací snížíme hladinu spodních vod, pak možná budeme úpěnlivě bubnovat na déšť jako afričtí černoši ve stepích. Starost o stromoví je starost o bonitu našeho podnebí; je do jisté míry v našich rukou, jaké jednou bude klima ve vlasti našich pravnuků. Proto jsem tomu řekl dobrá práce: byla by to péče o budoucnost naší národní půdy; svýma rukama bychom zdokonalili zemi nám svěřenou, aby byla věčně živá a požehnaná. Práce pro budoucnost, to už samo sebou znamená důvěřovat v tu budoucnost. Místo hladových zdí bychom stavěli živé háje a aleje; jednou by si lidé mohli říci, tuto staletou alej, tuto zelenou katedrálu postavili kdysi naši předkové v době nouze a starosti, aby ze své práce udělali dar budoucím.
-
Jsou utopisté, kteří očekávají od vědy, že zabrání příštím válkám. Věda prý dá příštím armádám tak strašlivé a hromadné prostředky k zabíjení lidí, že už tím budou války nemožné. Obávám se, že věda splní aspoň část tohoto snu: že opravdu vynalezne nové a strašné prostředky k zabíjení lidí; ale tím se nedosáhne ničeho více, než že lidé budou zabíjeni novým a účinnějším způsobem.
[...]
Neměli bychom myslet jenom na válku, nýbrž na příčiny válek. Nehledá se medicína proti neštovičné vyrážce, nýbrž proti neštovičné nákaze. Vznikne-li někdy ještě válka, nebude vyřízena argumenty, nýbrž vojáky; ale příčiny válek žijí mezi námi: to je vnitřní fronta, ve které každý může hledat své místo. -
Vím, že spisovatelé, jež uvádím, nenáležejí do jedné duchovní rodiny a třídy; ale všem je společno, že nepsali nějakou mezinárodní literaturu, nýbrž naopak čistě a dokonale národní, dokonale domácí; a že to nevadilo, aby se nestali – dokonce se zvláštní a téměř podivnou samozřejmostí – četbou světovou.
[...]
Není-li naše písemnictví tak světové, tak světu potřebné a ve světě známé, jak bychom si přáli, není to asi proto, že naše domácí poměry jsou příliš malé, tísnivé a nepříznivé, aby v nich vznikla veliká a zajímavá literatura, nýbrž proto, že naše literatura není dost veliká a zajímavá, dost zralá, upřímná a zkušená, aby plně a jasně vyjádřila naše domácí poměry, český život a všechno, co od země až pod hvězdnou oblohu je obsaženo v českém osudu.Kdyby naše knihy byly dost české, byly by také dost světové.
https://pritomnost.cz/archiv/cz/1936/1936_8_1.pdf
#KarelCapek #Capek #literatura #svetovaliteratura #ceskaliteratura #Pritomnost
-
Kdyby v tuto chvíli někdo zazvonil u mých dveří a já mu šel otevřít a byl to Kristus na své pouti světem; kdyby mi řekl:
“Jak vidíš, jdu ještě jednou spasit lidstvo,”
– jistě bych zaplakal zdrcen svou nevírou a malostí, ale jistě bych řekl (nebo si aspoň myslel):
“Pro Ježíše Krista, nedělej to, není to k ničemu dobré. Kdyby to bylo sebekrásnější, sebeúžasnější – Lidstva nelze spasit; snad proto, že vlastně žádného lidstva není, že je jen tolik lidí. Lidstva nelze spasit; ale člověku lze pomáhat. Snad je to nízký ideál, jenom pomáhat, místo spasit; pomáhat jen někomu, na tomto místě, v tomto ubohém okamžiku, místo rázem spasit navěky celý svět. Snad je to maličký ideál, jen krejcarový podnik spasení, ale jak možno zachránit svět, není-li vše v pořádku tady, na dosah ruky?” -
Kdyby v tuto chvíli někdo zazvonil u mých dveří a já mu šel otevřít a byl to Kristus na své pouti světem; kdyby mi řekl:
“Jak vidíš, jdu ještě jednou spasit lidstvo,”
– jistě bych zaplakal zdrcen svou nevírou a malostí, ale jistě bych řekl (nebo si aspoň myslel):
“Pro Ježíše Krista, nedělej to, není to k ničemu dobré. Kdyby to bylo sebekrásnější, sebeúžasnější – Lidstva nelze spasit; snad proto, že vlastně žádného lidstva není, že je jen tolik lidí. Lidstva nelze spasit; ale člověku lze pomáhat. Snad je to nízký ideál, jenom pomáhat, místo spasit; pomáhat jen někomu, na tomto místě, v tomto ubohém okamžiku, místo rázem spasit navěky celý svět. Snad je to maličký ideál, jen krejcarový podnik spasení, ale jak možno zachránit svět, není-li vše v pořádku tady, na dosah ruky?” -
Kdyby v tuto chvíli někdo zazvonil u mých dveří a já mu šel otevřít a byl to Kristus na své pouti světem; kdyby mi řekl:
“Jak vidíš, jdu ještě jednou spasit lidstvo,”
– jistě bych zaplakal zdrcen svou nevírou a malostí, ale jistě bych řekl (nebo si aspoň myslel):
“Pro Ježíše Krista, nedělej to, není to k ničemu dobré. Kdyby to bylo sebekrásnější, sebeúžasnější – Lidstva nelze spasit; snad proto, že vlastně žádného lidstva není, že je jen tolik lidí. Lidstva nelze spasit; ale člověku lze pomáhat. Snad je to nízký ideál, jenom pomáhat, místo spasit; pomáhat jen někomu, na tomto místě, v tomto ubohém okamžiku, místo rázem spasit navěky celý svět. Snad je to maličký ideál, jen krejcarový podnik spasení, ale jak možno zachránit svět, není-li vše v pořádku tady, na dosah ruky?” -
Kdyby v tuto chvíli někdo zazvonil u mých dveří a já mu šel otevřít a byl to Kristus na své pouti světem; kdyby mi řekl:
“Jak vidíš, jdu ještě jednou spasit lidstvo,”
– jistě bych zaplakal zdrcen svou nevírou a malostí, ale jistě bych řekl (nebo si aspoň myslel):
“Pro Ježíše Krista, nedělej to, není to k ničemu dobré. Kdyby to bylo sebekrásnější, sebeúžasnější – Lidstva nelze spasit; snad proto, že vlastně žádného lidstva není, že je jen tolik lidí. Lidstva nelze spasit; ale člověku lze pomáhat. Snad je to nízký ideál, jenom pomáhat, místo spasit; pomáhat jen někomu, na tomto místě, v tomto ubohém okamžiku, místo rázem spasit navěky celý svět. Snad je to maličký ideál, jen krejcarový podnik spasení, ale jak možno zachránit svět, není-li vše v pořádku tady, na dosah ruky?” -
Dobří lidé, nedovedu si představiti, co by bylo z vás, co by bylo ze mne, kdybychom se zrodili a od malička žili v žalostné bídě dejme tomu na Popelkách. Kde by se v nás nabraly ušlechtilé zásady, důvěra ve společnost, sebeúcta a všechno to pěkné a lidské, co nás šlechtí. A kdyby si ty děti neodnesly z domova docela žádné mravní zkázy, odnesou si dvoje: nenávist a bídu.
-
That's what it has always been about...
"...contrary to popular opinion, #KarelČapek, the author of the play R.U.R., is not the inventor of the word #robot. The word, derived from the #Czech noun 👉“#robota”, meaning “forced labour”👈, is an accomplishment of #Capek’s older brother, the cubist painter and writer #JosefČapek."
https://www.roboticsacademy.com.au/who-invented-the-word-robot-and-what-does-it-mean/
In any event, the day of reckoning will come: 😉
https://mastodon.social/@HistoPol/112664784479143874
( I, Robot and The Matrix also not being unlikely.)
-
Stav nedůvěry je prvotní stav divokosti; nedůvěra je zákon džungle.
Politika, která žije z pěstování nedůvěry, je politika divočiny. Kočka, která nedůvěřuje člověku, nevidí v něm člověka, nýbrž divoké zvíře; člověk, který nedůvěřuje člověku, vidí v něm také divoké zvíře. Svazek vzájemné důvěry je starší než všechna civilizace, a lidstvo zůstane lidstvem; ale zrušíte-li stav důvěry, stane se lidský svět zemí šelem.
-
Když byl vynikající americký spisovatel pan Theodor Dreiser v Evropě a přijel k nám do Prahy, stěžoval si na jedno zvláštní evropské nepohodlí: totiž na hranice. Člověk prý jede kousek cesty, a už zas musí vytáhnout svůj pasport, podrobit se nové celní prohlídce, dohodovat se s lidmi jiného podivného jazyka, zvykat si na jiná jídla a mít konflikt s jinými zvyky. Prý by měla být celá Evropa raději jeden pořádný veliký stát...
-
"...Jíst chléb v potu tváře budeš,
nevyjdeš nikdy z dřiny,
a místo odpočinku
pojedeš na prázdniny!Zdroj: https://www.lidovky.cz/nazory/karel-capek-ja-nevim-co-to-znamena.A110805_105115_ln_nazory_glu?
-
Člověk by řekl, že láska a práce se spolu nerýmují. Dívám se na zahrádku, kde kos pískaje a zrovna řiče radostí tvrdí, že je lásky čas; zítra nebo pozítří se mu vyklube v hnízdě čtyři nebo pět ochmýřených, hlavatých a pro jeho oči velmi krásných mláďat, a pro milého povykujícího kosa začne se cosi, čemu bychom my lidé řekli zatracená dřina...
-
Ale chcete-li mít v zimě na zahrádce ještě něco pro podívanou, postavte si tam budku pro krmení ptáčků. To se vám toho sletí (ovšem když nezapomenete nasypat zobu)...