#camper-van — Public Fediverse posts
Live and recent posts from across the Fediverse tagged #camper-van, aggregated by home.social.
-
I have a strong notion that my first trip with the camperized Ingo Berlingo will lead me to #Denmark. Long time no see.
-
I have a strong notion that my first trip with the camperized Ingo Berlingo will lead me to #Denmark. Long time no see.
-
I have a strong notion that my first trip with the camperized Ingo Berlingo will lead me to #Denmark. Long time no see.
-
I have a strong notion that my first trip with the camperized Ingo Berlingo will lead me to #Denmark. Long time no see.
-
I have a strong notion that my first trip with the camperized Ingo Berlingo will lead me to #Denmark. Long time no see.
-
Český les, Böhmischer Wald. Moje skautské středisko tu koupilo louky na tábořiště. Tak slavíme.
-
Český les, Böhmischer Wald. Moje skautské středisko tu koupilo louky na tábořiště. Tak slavíme.
-
Český les, Böhmischer Wald. Moje skautské středisko tu koupilo louky na tábořiště. Tak slavíme.
-
Český les, Böhmischer Wald. Moje skautské středisko tu koupilo louky na tábořiště. Tak slavíme.
-
Český les, Böhmischer Wald. Moje skautské středisko tu koupilo louky na tábořiště. Tak slavíme.
-
@xChaos Já mám úplně opačnou zkušenost. Zatím jediná země, která k nám a spaní v dodávce byla opravdu nepřátelská, bylo Rakousko. Všude jinde cajk.
Nejlepší je podle mě Dánsko, použij v mobilu aplikaci Shelter.
https://play.google.com/store/apps/details?id=dk.shelter.app&pcampaignid=web_shareDánsko je plné placů jak pro pěší, cyklisty i auta, většinou zdarma, většinou se záchodem, pitnou vodou, někdy sprchou.
Tolerance v Norsku a Švédsku je, tuším, že musíš být dál než 100 m od baráků a musíš respektovat cedule. Když má někdo na pozemku, že Tě tam nechce, tak Tě prostě nechce a nespi tam. Ovšem v autě je to i tak složité, jako pěšák a cyklista se vyspíš všude, s autem musíš parkovat a na parkovištích bývá cedule, že se tam nesmí kempovat. Nicméně flek nakonec najdeš vždycky. Použij aplikaci Vildnis.
https://play.google.com/store/apps/details?id=com.vildnis.map&pcampaignid=web_share
Obě appky jsou boží, mají filtry, třeba nastavuju, že chci od noclehu parking max 100 m daleko a že chci záchod. Funguje to božsky. Spali jsme i na odpočívadlech u vedlejších silnic. Maj je tak hezký a provoz je tak malej, že to vůbec nevadilo. Přímo na Lofotech jsme spali v kempech, ty jo, abych nekecal, 1100 Kč za auto a dva dospěláky na noc.
-
@xChaos Já mám úplně opačnou zkušenost. Zatím jediná země, která k nám a spaní v dodávce byla opravdu nepřátelská, bylo Rakousko. Všude jinde cajk.
Nejlepší je podle mě Dánsko, použij v mobilu aplikaci Shelter.
https://play.google.com/store/apps/details?id=dk.shelter.app&pcampaignid=web_shareDánsko je plné placů jak pro pěší, cyklisty i auta, většinou zdarma, většinou se záchodem, pitnou vodou, někdy sprchou.
Tolerance v Norsku a Švédsku je, tuším, že musíš být dál než 100 m od baráků a musíš respektovat cedule. Když má někdo na pozemku, že Tě tam nechce, tak Tě prostě nechce a nespi tam. Ovšem v autě je to i tak složité, jako pěšák a cyklista se vyspíš všude, s autem musíš parkovat a na parkovištích bývá cedule, že se tam nesmí kempovat. Nicméně flek nakonec najdeš vždycky. Použij aplikaci Vildnis.
https://play.google.com/store/apps/details?id=com.vildnis.map&pcampaignid=web_share
Obě appky jsou boží, mají filtry, třeba nastavuju, že chci od noclehu parking max 100 m daleko a že chci záchod. Funguje to božsky. Spali jsme i na odpočívadlech u vedlejších silnic. Maj je tak hezký a provoz je tak malej, že to vůbec nevadilo. Přímo na Lofotech jsme spali v kempech, ty jo, abych nekecal, 1100 Kč za auto a dva dospěláky na noc.
-
@xChaos Já mám úplně opačnou zkušenost. Zatím jediná země, která k nám a spaní v dodávce byla opravdu nepřátelská, bylo Rakousko. Všude jinde cajk.
Nejlepší je podle mě Dánsko, použij v mobilu aplikaci Shelter.
https://play.google.com/store/apps/details?id=dk.shelter.app&pcampaignid=web_shareDánsko je plné placů jak pro pěší, cyklisty i auta, většinou zdarma, většinou se záchodem, pitnou vodou, někdy sprchou.
Tolerance v Norsku a Švédsku je, tuším, že musíš být dál než 100 m od baráků a musíš respektovat cedule. Když má někdo na pozemku, že Tě tam nechce, tak Tě prostě nechce a nespi tam. Ovšem v autě je to i tak složité, jako pěšák a cyklista se vyspíš všude, s autem musíš parkovat a na parkovištích bývá cedule, že se tam nesmí kempovat. Nicméně flek nakonec najdeš vždycky. Použij aplikaci Vildnis.
https://play.google.com/store/apps/details?id=com.vildnis.map&pcampaignid=web_share
Obě appky jsou boží, mají filtry, třeba nastavuju, že chci od noclehu parking max 100 m daleko a že chci záchod. Funguje to božsky. Spali jsme i na odpočívadlech u vedlejších silnic. Maj je tak hezký a provoz je tak malej, že to vůbec nevadilo. Přímo na Lofotech jsme spali v kempech, ty jo, abych nekecal, 1100 Kč za auto a dva dospěláky na noc.
-
@xChaos Já mám úplně opačnou zkušenost. Zatím jediná země, která k nám a spaní v dodávce byla opravdu nepřátelská, bylo Rakousko. Všude jinde cajk.
Nejlepší je podle mě Dánsko, použij v mobilu aplikaci Shelter.
https://play.google.com/store/apps/details?id=dk.shelter.app&pcampaignid=web_shareDánsko je plné placů jak pro pěší, cyklisty i auta, většinou zdarma, většinou se záchodem, pitnou vodou, někdy sprchou.
Tolerance v Norsku a Švédsku je, tuším, že musíš být dál než 100 m od baráků a musíš respektovat cedule. Když má někdo na pozemku, že Tě tam nechce, tak Tě prostě nechce a nespi tam. Ovšem v autě je to i tak složité, jako pěšák a cyklista se vyspíš všude, s autem musíš parkovat a na parkovištích bývá cedule, že se tam nesmí kempovat. Nicméně flek nakonec najdeš vždycky. Použij aplikaci Vildnis.
https://play.google.com/store/apps/details?id=com.vildnis.map&pcampaignid=web_share
Obě appky jsou boží, mají filtry, třeba nastavuju, že chci od noclehu parking max 100 m daleko a že chci záchod. Funguje to božsky. Spali jsme i na odpočívadlech u vedlejších silnic. Maj je tak hezký a provoz je tak malej, že to vůbec nevadilo. Přímo na Lofotech jsme spali v kempech, ty jo, abych nekecal, 1100 Kč za auto a dva dospěláky na noc.
-
@xChaos Já mám úplně opačnou zkušenost. Zatím jediná země, která k nám a spaní v dodávce byla opravdu nepřátelská, bylo Rakousko. Všude jinde cajk.
Nejlepší je podle mě Dánsko, použij v mobilu aplikaci Shelter.
https://play.google.com/store/apps/details?id=dk.shelter.app&pcampaignid=web_shareDánsko je plné placů jak pro pěší, cyklisty i auta, většinou zdarma, většinou se záchodem, pitnou vodou, někdy sprchou.
Tolerance v Norsku a Švédsku je, tuším, že musíš být dál než 100 m od baráků a musíš respektovat cedule. Když má někdo na pozemku, že Tě tam nechce, tak Tě prostě nechce a nespi tam. Ovšem v autě je to i tak složité, jako pěšák a cyklista se vyspíš všude, s autem musíš parkovat a na parkovištích bývá cedule, že se tam nesmí kempovat. Nicméně flek nakonec najdeš vždycky. Použij aplikaci Vildnis.
https://play.google.com/store/apps/details?id=com.vildnis.map&pcampaignid=web_share
Obě appky jsou boží, mají filtry, třeba nastavuju, že chci od noclehu parking max 100 m daleko a že chci záchod. Funguje to božsky. Spali jsme i na odpočívadlech u vedlejších silnic. Maj je tak hezký a provoz je tak malej, že to vůbec nevadilo. Přímo na Lofotech jsme spali v kempech, ty jo, abych nekecal, 1100 Kč za auto a dva dospěláky na noc.
-
2/n
Po akci s převodovkou jsem autu přestal věřit a moc nejezdil a uvažoval, že se ho zbavím, ale víte co, sen je sen a výlet na Lofoty mi ukázal, jak je na tom Spoďár po všech těch opravách vlastně dobře a já chytil druhou mízu.Dneska jsem v tom autě tak za 350.000 CZK, ale zase na druhou stranu to jede. A za 5 let to bude nefalšovaný veterán.
Takže vůz jako takový jsem vám popsal, kdybych kupoval takové auto příště, nebudu hledět na cenu. Zaději koupím něco funkčního za půl mega, než to do toho sypat postupně a pořád se třást, že se zase něco vysere. Zkušenost k nezaplacení. Nějaké parametry, pokud vás zajímají:
Kategorie vozidla: M1
Výkon: 75 kW, turbo
Obsah: 2461 ccm
Nádrž: 80 l, diesel
Leju do toho naftu bez biosložky, je sice o korunu dražší, ale zase nevodnatí, funguje v mrazech. Do nafty přidávám aditivum VIF, díky téhle péči jezdím celoročně tak za 7,5 l/100 km, v létě se někdy dostanu i pod 6 l/100 km. -
2/n
Po akci s převodovkou jsem autu přestal věřit a moc nejezdil a uvažoval, že se ho zbavím, ale víte co, sen je sen a výlet na Lofoty mi ukázal, jak je na tom Spoďár po všech těch opravách vlastně dobře a já chytil druhou mízu.Dneska jsem v tom autě tak za 350.000 CZK, ale zase na druhou stranu to jede. A za 5 let to bude nefalšovaný veterán.
Takže vůz jako takový jsem vám popsal, kdybych kupoval takové auto příště, nebudu hledět na cenu. Zaději koupím něco funkčního za půl mega, než to do toho sypat postupně a pořád se třást, že se zase něco vysere. Zkušenost k nezaplacení. Nějaké parametry, pokud vás zajímají:
Kategorie vozidla: M1
Výkon: 75 kW, turbo
Obsah: 2461 ccm
Nádrž: 80 l, diesel
Leju do toho naftu bez biosložky, je sice o korunu dražší, ale zase nevodnatí, funguje v mrazech. Do nafty přidávám aditivum VIF, díky téhle péči jezdím celoročně tak za 7,5 l/100 km, v létě se někdy dostanu i pod 6 l/100 km. -
2/n
Po akci s převodovkou jsem autu přestal věřit a moc nejezdil a uvažoval, že se ho zbavím, ale víte co, sen je sen a výlet na Lofoty mi ukázal, jak je na tom Spoďár po všech těch opravách vlastně dobře a já chytil druhou mízu.Dneska jsem v tom autě tak za 350.000 CZK, ale zase na druhou stranu to jede. A za 5 let to bude nefalšovaný veterán.
Takže vůz jako takový jsem vám popsal, kdybych kupoval takové auto příště, nebudu hledět na cenu. Zaději koupím něco funkčního za půl mega, než to do toho sypat postupně a pořád se třást, že se zase něco vysere. Zkušenost k nezaplacení. Nějaké parametry, pokud vás zajímají:
Kategorie vozidla: M1
Výkon: 75 kW, turbo
Obsah: 2461 ccm
Nádrž: 80 l, diesel
Leju do toho naftu bez biosložky, je sice o korunu dražší, ale zase nevodnatí, funguje v mrazech. Do nafty přidávám aditivum VIF, díky téhle péči jezdím celoročně tak za 7,5 l/100 km, v létě se někdy dostanu i pod 6 l/100 km. -
2/n
Po akci s převodovkou jsem autu přestal věřit a moc nejezdil a uvažoval, že se ho zbavím, ale víte co, sen je sen a výlet na Lofoty mi ukázal, jak je na tom Spoďár po všech těch opravách vlastně dobře a já chytil druhou mízu.Dneska jsem v tom autě tak za 350.000 CZK, ale zase na druhou stranu to jede. A za 5 let to bude nefalšovaný veterán.
Takže vůz jako takový jsem vám popsal, kdybych kupoval takové auto příště, nebudu hledět na cenu. Zaději koupím něco funkčního za půl mega, než to do toho sypat postupně a pořád se třást, že se zase něco vysere. Zkušenost k nezaplacení. Nějaké parametry, pokud vás zajímají:
Kategorie vozidla: M1
Výkon: 75 kW, turbo
Obsah: 2461 ccm
Nádrž: 80 l, diesel
Leju do toho naftu bez biosložky, je sice o korunu dražší, ale zase nevodnatí, funguje v mrazech. Do nafty přidávám aditivum VIF, díky téhle péči jezdím celoročně tak za 7,5 l/100 km, v létě se někdy dostanu i pod 6 l/100 km. -
2/n
Po akci s převodovkou jsem autu přestal věřit a moc nejezdil a uvažoval, že se ho zbavím, ale víte co, sen je sen a výlet na Lofoty mi ukázal, jak je na tom Spoďár po všech těch opravách vlastně dobře a já chytil druhou mízu.Dneska jsem v tom autě tak za 350.000 CZK, ale zase na druhou stranu to jede. A za 5 let to bude nefalšovaný veterán.
Takže vůz jako takový jsem vám popsal, kdybych kupoval takové auto příště, nebudu hledět na cenu. Zaději koupím něco funkčního za půl mega, než to do toho sypat postupně a pořád se třást, že se zase něco vysere. Zkušenost k nezaplacení. Nějaké parametry, pokud vás zajímají:
Kategorie vozidla: M1
Výkon: 75 kW, turbo
Obsah: 2461 ccm
Nádrž: 80 l, diesel
Leju do toho naftu bez biosložky, je sice o korunu dražší, ale zase nevodnatí, funguje v mrazech. Do nafty přidávám aditivum VIF, díky téhle péči jezdím celoročně tak za 7,5 l/100 km, v létě se někdy dostanu i pod 6 l/100 km. -
1/n
Povídání o Spoďáru. Spoďár je 25 let stará VW T4 Caravelle. Koupil jsem ji za 79.000 CZK v bazaru dotaženou z Německa, vozila tam děti v mateřské škole. A protože nejsem žádný mechanik, jsem pouhý uživatel, nedbal jsem na instinkty, když jsem z bazaru jel přes půl republiky domů. Spoďár byl automat. A to řazení šlo blbě už od okamžiku nákupu. Fakt, že na všech fórech od automatické převodovky zrazovali, jsem samozřejmě zjistil až v okamžiku, kdy už jsem auto měl. Nájezd auta v bazaru byl 297.000 km a nemám důvod tomu nevěřit.První věc byly nové gumy, staré byly tak zpuchřené, že se divím, že jsem dojel domů. Krok číslo dva: oprava převodovky. Popravdě všechny servisy, které jsem na internetu našel a které se specializují na Transportéry, mě vyfakovaly. V Transportercentru mi navrhli výměnu za manuál, nechtěl jsem, bylo to pro mě dost peněz. No, povíme si za chvíli... Převodovku mi repasovali nakonec ve firmě někde u Máchova jezera, dneska už ta firma neexistuje. Byl jsem tam celkem na třech reklamacích, nakonec se dával úplně nový hydroměnič a já konečně jezdil.
Takže repasí převodovky cena vozu zdvojnásobila. A jelo se do normálního servisu. Dělalo se všechno. Klouby, ramena, tlumiče, brzdy, rozvody, zadní stěrač nestíral, spousta drobností. Další na řadě byla kastle. Základní vyvaření dílů, které trpí nejvíc, přelakování. Spoďár začal vypadat k světu.
Po letech po repasi převodovky si auto půjčila moje starší, jela s ním na Moravu. Při cestě zpátky volala, že auto neřadí. Zkrátím to. Z převodovky ukapával olej do vany, bohužel ne pod auto. Až olej vykapal zhruba v době, kdy jsem plánoval výměnu. A převodovka bez oleje co? Neřadí. Olej byl totiž ve vaně spolu se šponami z vydřených ozubených kol. Novou starou automatickou převodovku mi nikdo nechtěl dát, takže nakonec došlo na výměnu za manuál. Ach bože. Plus půlka podvozku, aby všechno pasovalo.
-
1/n
Povídání o Spoďáru. Spoďár je 25 let stará VW T4 Caravelle. Koupil jsem ji za 79.000 CZK v bazaru dotaženou z Německa, vozila tam děti v mateřské škole. A protože nejsem žádný mechanik, jsem pouhý uživatel, nedbal jsem na instinkty, když jsem z bazaru jel přes půl republiky domů. Spoďár byl automat. A to řazení šlo blbě už od okamžiku nákupu. Fakt, že na všech fórech od automatické převodovky zrazovali, jsem samozřejmě zjistil až v okamžiku, kdy už jsem auto měl. Nájezd auta v bazaru byl 297.000 km a nemám důvod tomu nevěřit.První věc byly nové gumy, staré byly tak zpuchřené, že se divím, že jsem dojel domů. Krok číslo dva: oprava převodovky. Popravdě všechny servisy, které jsem na internetu našel a které se specializují na Transportéry, mě vyfakovaly. V Transportercentru mi navrhli výměnu za manuál, nechtěl jsem, bylo to pro mě dost peněz. No, povíme si za chvíli... Převodovku mi repasovali nakonec ve firmě někde u Máchova jezera, dneska už ta firma neexistuje. Byl jsem tam celkem na třech reklamacích, nakonec se dával úplně nový hydroměnič a já konečně jezdil.
Takže repasí převodovky cena vozu zdvojnásobila. A jelo se do normálního servisu. Dělalo se všechno. Klouby, ramena, tlumiče, brzdy, rozvody, zadní stěrač nestíral, spousta drobností. Další na řadě byla kastle. Základní vyvaření dílů, které trpí nejvíc, přelakování. Spoďár začal vypadat k světu.
Po letech po repasi převodovky si auto půjčila moje starší, jela s ním na Moravu. Při cestě zpátky volala, že auto neřadí. Zkrátím to. Z převodovky ukapával olej do vany, bohužel ne pod auto. Až olej vykapal zhruba v době, kdy jsem plánoval výměnu. A převodovka bez oleje co? Neřadí. Olej byl totiž ve vaně spolu se šponami z vydřených ozubených kol. Novou starou automatickou převodovku mi nikdo nechtěl dát, takže nakonec došlo na výměnu za manuál. Ach bože. Plus půlka podvozku, aby všechno pasovalo.
-
1/n
Povídání o Spoďáru. Spoďár je 25 let stará VW T4 Caravelle. Koupil jsem ji za 79.000 CZK v bazaru dotaženou z Německa, vozila tam děti v mateřské škole. A protože nejsem žádný mechanik, jsem pouhý uživatel, nedbal jsem na instinkty, když jsem z bazaru jel přes půl republiky domů. Spoďár byl automat. A to řazení šlo blbě už od okamžiku nákupu. Fakt, že na všech fórech od automatické převodovky zrazovali, jsem samozřejmě zjistil až v okamžiku, kdy už jsem auto měl. Nájezd auta v bazaru byl 297.000 km a nemám důvod tomu nevěřit.První věc byly nové gumy, staré byly tak zpuchřené, že se divím, že jsem dojel domů. Krok číslo dva: oprava převodovky. Popravdě všechny servisy, které jsem na internetu našel a které se specializují na Transportéry, mě vyfakovaly. V Transportercentru mi navrhli výměnu za manuál, nechtěl jsem, bylo to pro mě dost peněz. No, povíme si za chvíli... Převodovku mi repasovali nakonec ve firmě někde u Máchova jezera, dneska už ta firma neexistuje. Byl jsem tam celkem na třech reklamacích, nakonec se dával úplně nový hydroměnič a já konečně jezdil.
Takže repasí převodovky cena vozu zdvojnásobila. A jelo se do normálního servisu. Dělalo se všechno. Klouby, ramena, tlumiče, brzdy, rozvody, zadní stěrač nestíral, spousta drobností. Další na řadě byla kastle. Základní vyvaření dílů, které trpí nejvíc, přelakování. Spoďár začal vypadat k světu.
Po letech po repasi převodovky si auto půjčila moje starší, jela s ním na Moravu. Při cestě zpátky volala, že auto neřadí. Zkrátím to. Z převodovky ukapával olej do vany, bohužel ne pod auto. Až olej vykapal zhruba v době, kdy jsem plánoval výměnu. A převodovka bez oleje co? Neřadí. Olej byl totiž ve vaně spolu se šponami z vydřených ozubených kol. Novou starou automatickou převodovku mi nikdo nechtěl dát, takže nakonec došlo na výměnu za manuál. Ach bože. Plus půlka podvozku, aby všechno pasovalo.
-
1/n
Povídání o Spoďáru. Spoďár je 25 let stará VW T4 Caravelle. Koupil jsem ji za 79.000 CZK v bazaru dotaženou z Německa, vozila tam děti v mateřské škole. A protože nejsem žádný mechanik, jsem pouhý uživatel, nedbal jsem na instinkty, když jsem z bazaru jel přes půl republiky domů. Spoďár byl automat. A to řazení šlo blbě už od okamžiku nákupu. Fakt, že na všech fórech od automatické převodovky zrazovali, jsem samozřejmě zjistil až v okamžiku, kdy už jsem auto měl. Nájezd auta v bazaru byl 297.000 km a nemám důvod tomu nevěřit.První věc byly nové gumy, staré byly tak zpuchřené, že se divím, že jsem dojel domů. Krok číslo dva: oprava převodovky. Popravdě všechny servisy, které jsem na internetu našel a které se specializují na Transportéry, mě vyfakovaly. V Transportercentru mi navrhli výměnu za manuál, nechtěl jsem, bylo to pro mě dost peněz. No, povíme si za chvíli... Převodovku mi repasovali nakonec ve firmě někde u Máchova jezera, dneska už ta firma neexistuje. Byl jsem tam celkem na třech reklamacích, nakonec se dával úplně nový hydroměnič a já konečně jezdil.
Takže repasí převodovky cena vozu zdvojnásobila. A jelo se do normálního servisu. Dělalo se všechno. Klouby, ramena, tlumiče, brzdy, rozvody, zadní stěrač nestíral, spousta drobností. Další na řadě byla kastle. Základní vyvaření dílů, které trpí nejvíc, přelakování. Spoďár začal vypadat k světu.
Po letech po repasi převodovky si auto půjčila moje starší, jela s ním na Moravu. Při cestě zpátky volala, že auto neřadí. Zkrátím to. Z převodovky ukapával olej do vany, bohužel ne pod auto. Až olej vykapal zhruba v době, kdy jsem plánoval výměnu. A převodovka bez oleje co? Neřadí. Olej byl totiž ve vaně spolu se šponami z vydřených ozubených kol. Novou starou automatickou převodovku mi nikdo nechtěl dát, takže nakonec došlo na výměnu za manuál. Ach bože. Plus půlka podvozku, aby všechno pasovalo.
-
1/n
Povídání o Spoďáru. Spoďár je 25 let stará VW T4 Caravelle. Koupil jsem ji za 79.000 CZK v bazaru dotaženou z Německa, vozila tam děti v mateřské škole. A protože nejsem žádný mechanik, jsem pouhý uživatel, nedbal jsem na instinkty, když jsem z bazaru jel přes půl republiky domů. Spoďár byl automat. A to řazení šlo blbě už od okamžiku nákupu. Fakt, že na všech fórech od automatické převodovky zrazovali, jsem samozřejmě zjistil až v okamžiku, kdy už jsem auto měl. Nájezd auta v bazaru byl 297.000 km a nemám důvod tomu nevěřit.První věc byly nové gumy, staré byly tak zpuchřené, že se divím, že jsem dojel domů. Krok číslo dva: oprava převodovky. Popravdě všechny servisy, které jsem na internetu našel a které se specializují na Transportéry, mě vyfakovaly. V Transportercentru mi navrhli výměnu za manuál, nechtěl jsem, bylo to pro mě dost peněz. No, povíme si za chvíli... Převodovku mi repasovali nakonec ve firmě někde u Máchova jezera, dneska už ta firma neexistuje. Byl jsem tam celkem na třech reklamacích, nakonec se dával úplně nový hydroměnič a já konečně jezdil.
Takže repasí převodovky cena vozu zdvojnásobila. A jelo se do normálního servisu. Dělalo se všechno. Klouby, ramena, tlumiče, brzdy, rozvody, zadní stěrač nestíral, spousta drobností. Další na řadě byla kastle. Základní vyvaření dílů, které trpí nejvíc, přelakování. Spoďár začal vypadat k světu.
Po letech po repasi převodovky si auto půjčila moje starší, jela s ním na Moravu. Při cestě zpátky volala, že auto neřadí. Zkrátím to. Z převodovky ukapával olej do vany, bohužel ne pod auto. Až olej vykapal zhruba v době, kdy jsem plánoval výměnu. A převodovka bez oleje co? Neřadí. Olej byl totiž ve vaně spolu se šponami z vydřených ozubených kol. Novou starou automatickou převodovku mi nikdo nechtěl dát, takže nakonec došlo na výměnu za manuál. Ach bože. Plus půlka podvozku, aby všechno pasovalo.
-
The Family Weekend Van Is a Five-Seat, Five-Sleeper Camper Van That Can Double as a Daily Driver
25 photos Photo: Norden Built/ Vanlife Trader Nowadays, camper van travel has become increasingly popular due to…
#Germany #DE #Europe #EU #Europa #Mercedes-Benz #adventurevan #campervan #familyvan #FamilyWeekendVan #NordenBuilt #vanconversion
https://www.europesays.com/germany/83564/ -
https://www.wacoca.com/tour/1093522/ 「60代夫婦と愛犬のキャンピングカー旅｜栃木・那須の道の駅で台風に遭遇した1日」 #50代夫婦旅 #camper #CamperVan #RVパーク #rvパーク紹介 #VANLIFE #VANLIFE #お恋 #お恋いママ #お恋ちゃん #カムロードキャンピングカー #キャンピングカー #キャンピングカージル #キャンピングカーのある暮らし #キャンピングカーライフ #キャンピングカー旅 #キャンピングカー生活 #キャンピングカー車中泊 #シニア #ジルノーブル #ちょいでか犬 #トイプードル #バンテック #バンテックジルノーブル #バンライフ #プードル #ペット #わんこ #わんこ旅 #ワンちゃん #わんちゃん旅 #夫婦旅 #愛犬と旅行 #旅 #栃木 #栃木ツアー #栃木県 #栃木県ツアー #栃木県観光 #栃木観光 #栃木車中泊 #犬と旅行 #車中泊 #車中泊の旅 #車中泊家族 #車中泊旅 #道の駅 #那須 #那須町
-
https://www.wacoca.com/tour/1093522/ 「60代夫婦と愛犬のキャンピングカー旅｜栃木・那須の道の駅で台風に遭遇した1日」 #50代夫婦旅 #camper #CamperVan #RVパーク #rvパーク紹介 #VANLIFE #VANLIFE #お恋 #お恋いママ #お恋ちゃん #カムロードキャンピングカー #キャンピングカー #キャンピングカージル #キャンピングカーのある暮らし #キャンピングカーライフ #キャンピングカー旅 #キャンピングカー生活 #キャンピングカー車中泊 #シニア #ジルノーブル #ちょいでか犬 #トイプードル #バンテック #バンテックジルノーブル #バンライフ #プードル #ペット #わんこ #わんこ旅 #ワンちゃん #わんちゃん旅 #夫婦旅 #愛犬と旅行 #旅 #栃木 #栃木ツアー #栃木県 #栃木県ツアー #栃木県観光 #栃木観光 #栃木車中泊 #犬と旅行 #車中泊 #車中泊の旅 #車中泊家族 #車中泊旅 #道の駅 #那須 #那須町
-
https://www.wacoca.com/tour/1093522/ 「60代夫婦と愛犬のキャンピングカー旅｜栃木・那須の道の駅で台風に遭遇した1日」 #50代夫婦旅 #camper #CamperVan #RVパーク #rvパーク紹介 #VANLIFE #VANLIFE #お恋 #お恋いママ #お恋ちゃん #カムロードキャンピングカー #キャンピングカー #キャンピングカージル #キャンピングカーのある暮らし #キャンピングカーライフ #キャンピングカー旅 #キャンピングカー生活 #キャンピングカー車中泊 #シニア #ジルノーブル #ちょいでか犬 #トイプードル #バンテック #バンテックジルノーブル #バンライフ #プードル #ペット #わんこ #わんこ旅 #ワンちゃん #わんちゃん旅 #夫婦旅 #愛犬と旅行 #旅 #栃木 #栃木ツアー #栃木県 #栃木県ツアー #栃木県観光 #栃木観光 #栃木車中泊 #犬と旅行 #車中泊 #車中泊の旅 #車中泊家族 #車中泊旅 #道の駅 #那須 #那須町
-
https://www.wacoca.com/tour/1093522/ 「60代夫婦と愛犬のキャンピングカー旅｜栃木・那須の道の駅で台風に遭遇した1日」 #50代夫婦旅 #camper #CamperVan #RVパーク #rvパーク紹介 #VANLIFE #VANLIFE #お恋 #お恋いママ #お恋ちゃん #カムロードキャンピングカー #キャンピングカー #キャンピングカージル #キャンピングカーのある暮らし #キャンピングカーライフ #キャンピングカー旅 #キャンピングカー生活 #キャンピングカー車中泊 #シニア #ジルノーブル #ちょいでか犬 #トイプードル #バンテック #バンテックジルノーブル #バンライフ #プードル #ペット #わんこ #わんこ旅 #ワンちゃん #わんちゃん旅 #夫婦旅 #愛犬と旅行 #旅 #栃木 #栃木ツアー #栃木県 #栃木県ツアー #栃木県観光 #栃木観光 #栃木車中泊 #犬と旅行 #車中泊 #車中泊の旅 #車中泊家族 #車中泊旅 #道の駅 #那須 #那須町
-
https://www.wacoca.com/tour/1093522/ 「60代夫婦と愛犬のキャンピングカー旅｜栃木・那須の道の駅で台風に遭遇した1日」 #50代夫婦旅 #camper #CamperVan #RVパーク #rvパーク紹介 #VANLIFE #VANLIFE #お恋 #お恋いママ #お恋ちゃん #カムロードキャンピングカー #キャンピングカー #キャンピングカージル #キャンピングカーのある暮らし #キャンピングカーライフ #キャンピングカー旅 #キャンピングカー生活 #キャンピングカー車中泊 #シニア #ジルノーブル #ちょいでか犬 #トイプードル #バンテック #バンテックジルノーブル #バンライフ #プードル #ペット #わんこ #わんこ旅 #ワンちゃん #わんちゃん旅 #夫婦旅 #愛犬と旅行 #旅 #栃木 #栃木ツアー #栃木県 #栃木県ツアー #栃木県観光 #栃木観光 #栃木車中泊 #犬と旅行 #車中泊 #車中泊の旅 #車中泊家族 #車中泊旅 #道の駅 #那須 #那須町
-
2/2
A konečně Lofoty! Teď začne to, kvůli čemu jsme sem jeli, co známe z fotek a popisu! A do toho přijedete do Reine! Nejenom, že prší, takže na vyhlídku nejdete, ale jste tím městečkem nesmírně zklamaní, k čemu bych to přirovnal... asi jako když chcete vidět staré roubené krkonošské chalupy, ale místo do Pasek nad Jizerou vás pošlou do Špindlerova mlýna. Reine je šmuk postavený pro turisty. Vypadá jako parkoviště pod sjezdovkou, stánky, autobusy, turisti. Nejprve jsem byl nadšený aspoň z červených domečků, než jsem pochopil, že jsou všechny nové a že je to vlastně obrovský hotel, jeden stejný domek vedle druhého, stejná okna, kliky, zábradlí, všechno. Cítil jsem ohromné zklamání a propadl myšlenkám, že takové budou celé Lofoty, že jsem i já jeden z těch turistů, kteří zabíjejí poslední autentická místa na světě. A bylo mi líto Petry, která se sem těšila a která byla stejně zklamaná jako já.No nebudu vás napínat, báli jsme se zbytečně. Moje teorie je, že líný turista se přeplaví z Bodø do Moskenes, dojede nebo dojde do Reine, koupí kožešinu ze soba a sušenou tresku a jede trajektem zase domů. Jakmile jsme z Reine přejeli přes ostrůvky Andøya a Sakrisøya, tenhle falešný turistický feeling zmizel a už jsme ho nikde jinde neviděli. Díky všem severským bohům, Ódinovi nejvíc, že se stará o nás, cestovatele.
-
2/2
A konečně Lofoty! Teď začne to, kvůli čemu jsme sem jeli, co známe z fotek a popisu! A do toho přijedete do Reine! Nejenom, že prší, takže na vyhlídku nejdete, ale jste tím městečkem nesmírně zklamaní, k čemu bych to přirovnal... asi jako když chcete vidět staré roubené krkonošské chalupy, ale místo do Pasek nad Jizerou vás pošlou do Špindlerova mlýna. Reine je šmuk postavený pro turisty. Vypadá jako parkoviště pod sjezdovkou, stánky, autobusy, turisti. Nejprve jsem byl nadšený aspoň z červených domečků, než jsem pochopil, že jsou všechny nové a že je to vlastně obrovský hotel, jeden stejný domek vedle druhého, stejná okna, kliky, zábradlí, všechno. Cítil jsem ohromné zklamání a propadl myšlenkám, že takové budou celé Lofoty, že jsem i já jeden z těch turistů, kteří zabíjejí poslední autentická místa na světě. A bylo mi líto Petry, která se sem těšila a která byla stejně zklamaná jako já.No nebudu vás napínat, báli jsme se zbytečně. Moje teorie je, že líný turista se přeplaví z Bodø do Moskenes, dojede nebo dojde do Reine, koupí kožešinu ze soba a sušenou tresku a jede trajektem zase domů. Jakmile jsme z Reine přejeli přes ostrůvky Andøya a Sakrisøya, tenhle falešný turistický feeling zmizel a už jsme ho nikde jinde neviděli. Díky všem severským bohům, Ódinovi nejvíc, že se stará o nás, cestovatele.
-
2/2
A konečně Lofoty! Teď začne to, kvůli čemu jsme sem jeli, co známe z fotek a popisu! A do toho přijedete do Reine! Nejenom, že prší, takže na vyhlídku nejdete, ale jste tím městečkem nesmírně zklamaní, k čemu bych to přirovnal... asi jako když chcete vidět staré roubené krkonošské chalupy, ale místo do Pasek nad Jizerou vás pošlou do Špindlerova mlýna. Reine je šmuk postavený pro turisty. Vypadá jako parkoviště pod sjezdovkou, stánky, autobusy, turisti. Nejprve jsem byl nadšený aspoň z červených domečků, než jsem pochopil, že jsou všechny nové a že je to vlastně obrovský hotel, jeden stejný domek vedle druhého, stejná okna, kliky, zábradlí, všechno. Cítil jsem ohromné zklamání a propadl myšlenkám, že takové budou celé Lofoty, že jsem i já jeden z těch turistů, kteří zabíjejí poslední autentická místa na světě. A bylo mi líto Petry, která se sem těšila a která byla stejně zklamaná jako já.No nebudu vás napínat, báli jsme se zbytečně. Moje teorie je, že líný turista se přeplaví z Bodø do Moskenes, dojede nebo dojde do Reine, koupí kožešinu ze soba a sušenou tresku a jede trajektem zase domů. Jakmile jsme z Reine přejeli přes ostrůvky Andøya a Sakrisøya, tenhle falešný turistický feeling zmizel a už jsme ho nikde jinde neviděli. Díky všem severským bohům, Ódinovi nejvíc, že se stará o nás, cestovatele.
-
2/2
A konečně Lofoty! Teď začne to, kvůli čemu jsme sem jeli, co známe z fotek a popisu! A do toho přijedete do Reine! Nejenom, že prší, takže na vyhlídku nejdete, ale jste tím městečkem nesmírně zklamaní, k čemu bych to přirovnal... asi jako když chcete vidět staré roubené krkonošské chalupy, ale místo do Pasek nad Jizerou vás pošlou do Špindlerova mlýna. Reine je šmuk postavený pro turisty. Vypadá jako parkoviště pod sjezdovkou, stánky, autobusy, turisti. Nejprve jsem byl nadšený aspoň z červených domečků, než jsem pochopil, že jsou všechny nové a že je to vlastně obrovský hotel, jeden stejný domek vedle druhého, stejná okna, kliky, zábradlí, všechno. Cítil jsem ohromné zklamání a propadl myšlenkám, že takové budou celé Lofoty, že jsem i já jeden z těch turistů, kteří zabíjejí poslední autentická místa na světě. A bylo mi líto Petry, která se sem těšila a která byla stejně zklamaná jako já.No nebudu vás napínat, báli jsme se zbytečně. Moje teorie je, že líný turista se přeplaví z Bodø do Moskenes, dojede nebo dojde do Reine, koupí kožešinu ze soba a sušenou tresku a jede trajektem zase domů. Jakmile jsme z Reine přejeli přes ostrůvky Andøya a Sakrisøya, tenhle falešný turistický feeling zmizel a už jsme ho nikde jinde neviděli. Díky všem severským bohům, Ódinovi nejvíc, že se stará o nás, cestovatele.
-
1/2
Dnes to nebude pozitivní povídání, ale slibuji, že to bude tady na Lofotech naposledy. Když jsme stoupali na ledovec Nigardsbreen a povídali si, ozvalo se za námi české "Ahoj". Potkali jsme týpka, který jezdí do Norska pravidelně, a dali s ním řeč. Když přišlo na Lofoty, poradil nám, ať jdeme na vyhlídku Reinebringen nad městečkem Reine, že je odtud nejkrásnější výhled na jižní Lofoty, a že cestu nahoru vykutali pro Nory Nepálci. Zase ti Nepálci, už poněkolikáté.Reine bylo další místo na našem plánu po cestě z Å. Víte, cesta na Lofoty je vlastně dárek. Když bylo mé milé 50, přemýšlel jsem, co ji dát za dárek. Vy starší víte, že v tomhle věku už vlastně nic nechcete, nepotřebujete, všechno už máte, už jste všechno dali nebo dostali. A Petra má ráda sever, typicky Dánsko, ale byla i na Bornholmu a na jihu Švédska. Tak mě napadly právě Lofoty. Jenže ten rok jsme koupili domeček a tak jsme místo dovolené rekonstruovali, abychom mohli bydlet. Takže se dovolená o rok posunula. A další rok jsem změnil práci, takže jsem přišel o dovolenou, Lofoty se zase posunuly. Pomalu jsme přestali věřit, že se to povede. Až letos, konečně. A teď moje pocity: Vím, jaká Petra je, chvilku neposedí, ráda chodí, nejlépe divočinou. A my už týden sedíme celé dny v autě a jedeme a jedeme.
-
1/2
Dnes to nebude pozitivní povídání, ale slibuji, že to bude tady na Lofotech naposledy. Když jsme stoupali na ledovec Nigardsbreen a povídali si, ozvalo se za námi české "Ahoj". Potkali jsme týpka, který jezdí do Norska pravidelně, a dali s ním řeč. Když přišlo na Lofoty, poradil nám, ať jdeme na vyhlídku Reinebringen nad městečkem Reine, že je odtud nejkrásnější výhled na jižní Lofoty, a že cestu nahoru vykutali pro Nory Nepálci. Zase ti Nepálci, už poněkolikáté.Reine bylo další místo na našem plánu po cestě z Å. Víte, cesta na Lofoty je vlastně dárek. Když bylo mé milé 50, přemýšlel jsem, co ji dát za dárek. Vy starší víte, že v tomhle věku už vlastně nic nechcete, nepotřebujete, všechno už máte, už jste všechno dali nebo dostali. A Petra má ráda sever, typicky Dánsko, ale byla i na Bornholmu a na jihu Švédska. Tak mě napadly právě Lofoty. Jenže ten rok jsme koupili domeček a tak jsme místo dovolené rekonstruovali, abychom mohli bydlet. Takže se dovolená o rok posunula. A další rok jsem změnil práci, takže jsem přišel o dovolenou, Lofoty se zase posunuly. Pomalu jsme přestali věřit, že se to povede. Až letos, konečně. A teď moje pocity: Vím, jaká Petra je, chvilku neposedí, ráda chodí, nejlépe divočinou. A my už týden sedíme celé dny v autě a jedeme a jedeme.
-
1/2
Dnes to nebude pozitivní povídání, ale slibuji, že to bude tady na Lofotech naposledy. Když jsme stoupali na ledovec Nigardsbreen a povídali si, ozvalo se za námi české "Ahoj". Potkali jsme týpka, který jezdí do Norska pravidelně, a dali s ním řeč. Když přišlo na Lofoty, poradil nám, ať jdeme na vyhlídku Reinebringen nad městečkem Reine, že je odtud nejkrásnější výhled na jižní Lofoty, a že cestu nahoru vykutali pro Nory Nepálci. Zase ti Nepálci, už poněkolikáté.Reine bylo další místo na našem plánu po cestě z Å. Víte, cesta na Lofoty je vlastně dárek. Když bylo mé milé 50, přemýšlel jsem, co ji dát za dárek. Vy starší víte, že v tomhle věku už vlastně nic nechcete, nepotřebujete, všechno už máte, už jste všechno dali nebo dostali. A Petra má ráda sever, typicky Dánsko, ale byla i na Bornholmu a na jihu Švédska. Tak mě napadly právě Lofoty. Jenže ten rok jsme koupili domeček a tak jsme místo dovolené rekonstruovali, abychom mohli bydlet. Takže se dovolená o rok posunula. A další rok jsem změnil práci, takže jsem přišel o dovolenou, Lofoty se zase posunuly. Pomalu jsme přestali věřit, že se to povede. Až letos, konečně. A teď moje pocity: Vím, jaká Petra je, chvilku neposedí, ráda chodí, nejlépe divočinou. A my už týden sedíme celé dny v autě a jedeme a jedeme.
-
1/2
Dnes to nebude pozitivní povídání, ale slibuji, že to bude tady na Lofotech naposledy. Když jsme stoupali na ledovec Nigardsbreen a povídali si, ozvalo se za námi české "Ahoj". Potkali jsme týpka, který jezdí do Norska pravidelně, a dali s ním řeč. Když přišlo na Lofoty, poradil nám, ať jdeme na vyhlídku Reinebringen nad městečkem Reine, že je odtud nejkrásnější výhled na jižní Lofoty, a že cestu nahoru vykutali pro Nory Nepálci. Zase ti Nepálci, už poněkolikáté.Reine bylo další místo na našem plánu po cestě z Å. Víte, cesta na Lofoty je vlastně dárek. Když bylo mé milé 50, přemýšlel jsem, co ji dát za dárek. Vy starší víte, že v tomhle věku už vlastně nic nechcete, nepotřebujete, všechno už máte, už jste všechno dali nebo dostali. A Petra má ráda sever, typicky Dánsko, ale byla i na Bornholmu a na jihu Švédska. Tak mě napadly právě Lofoty. Jenže ten rok jsme koupili domeček a tak jsme místo dovolené rekonstruovali, abychom mohli bydlet. Takže se dovolená o rok posunula. A další rok jsem změnil práci, takže jsem přišel o dovolenou, Lofoty se zase posunuly. Pomalu jsme přestali věřit, že se to povede. Až letos, konečně. A teď moje pocity: Vím, jaká Petra je, chvilku neposedí, ráda chodí, nejlépe divočinou. A my už týden sedíme celé dny v autě a jedeme a jedeme.
-
1/2
Dnes to nebude pozitivní povídání, ale slibuji, že to bude tady na Lofotech naposledy. Když jsme stoupali na ledovec Nigardsbreen a povídali si, ozvalo se za námi české "Ahoj". Potkali jsme týpka, který jezdí do Norska pravidelně, a dali s ním řeč. Když přišlo na Lofoty, poradil nám, ať jdeme na vyhlídku Reinebringen nad městečkem Reine, že je odtud nejkrásnější výhled na jižní Lofoty, a že cestu nahoru vykutali pro Nory Nepálci. Zase ti Nepálci, už poněkolikáté.Reine bylo další místo na našem plánu po cestě z Å. Víte, cesta na Lofoty je vlastně dárek. Když bylo mé milé 50, přemýšlel jsem, co ji dát za dárek. Vy starší víte, že v tomhle věku už vlastně nic nechcete, nepotřebujete, všechno už máte, už jste všechno dali nebo dostali. A Petra má ráda sever, typicky Dánsko, ale byla i na Bornholmu a na jihu Švédska. Tak mě napadly právě Lofoty. Jenže ten rok jsme koupili domeček a tak jsme místo dovolené rekonstruovali, abychom mohli bydlet. Takže se dovolená o rok posunula. A další rok jsem změnil práci, takže jsem přišel o dovolenou, Lofoty se zase posunuly. Pomalu jsme přestali věřit, že se to povede. Až letos, konečně. A teď moje pocity: Vím, jaká Petra je, chvilku neposedí, ráda chodí, nejlépe divočinou. A my už týden sedíme celé dny v autě a jedeme a jedeme.
-
Bodø – město, odkud pluje trajekt na Lofoty. Město, kde jsme před brzkým ranním vyplutí přespali. Město, které bylo prakticky srovnáno se zemí při náletu Luftwaffe roku 1940. Město, které pomohla znovu vybudovat švédská vláda, proto se mu někdy říká Svenskebyen, Švédské město. Bodø, sámsky Bådáddjo, bylo po tisíciletí domovem Sámů, než se roku 1816 stalo oficiálním norským městem. Viděli jsme z něj prd, leda molo při nájezdu na trajekt. To víte, časový pres. Těžko si plánujete dopředu, kdy do Bodø přijedete, vždyť je to přes 3000 km. Takže ráno před pátou budíček, snídaně, hlavně kafe a šup na trajekt.
Během plavby se rozpršelo a pršet přestalo až někdo kolem druhé odpoledne. A to už jsme za sebou měli takovou na první pohled jednoduchou procházku kolem jezera Ågvatnet v rezervaci Lofotodden Nasjonalpark. Pršelo. Ne, spíš lilo. Oblékli jsme si nepromokavou bundu, přes ní pončo, pevné kožené boty a tradá na první výšlap na Lofotech. Asi sedm kilometrů. Chvíli jsme se snažili moc se nenamočit, ale ono to nešlo. Skála klouzala, kořeny klouzaly, voda z nebe, voda z jezera, voda ze stromů a z trávy, bahno až za ušima. Pochopili jsme, že Lofoty nebudou jednoduché a že vzdálenost se na prosté kilometry nedá měřit. To jezero bylo nekonečné. Ale extrémně krásné. Nikde nikdo, jen my a mlha, na protějším břehu osamělá hytte, chata, norský fenomén. Teď už mi docházejí znaky, tak se o hytte a pobytu na čerstvém vzduchu rozepíšu jindy.
Parkovali jsme v městečku Å, nejspíš nejkratší název, se kterým se kdy potkám. Moc jsme z něj neviděli, stále pršelo, z bot jsme vylili litry vody a bahna, asi špatná impregnace, nohy nás bolely, kterak jsme lozili po skalách kolem Ågvatnet. Ale byli jsme šťastní, že jsme na Lofotech, že se nezozbilo auto, že tu máme asi čtyři dny času a že se na obloze v mracích ukazují první modré díry.
-
Bodø – město, odkud pluje trajekt na Lofoty. Město, kde jsme před brzkým ranním vyplutí přespali. Město, které bylo prakticky srovnáno se zemí při náletu Luftwaffe roku 1940. Město, které pomohla znovu vybudovat švédská vláda, proto se mu někdy říká Svenskebyen, Švédské město. Bodø, sámsky Bådáddjo, bylo po tisíciletí domovem Sámů, než se roku 1816 stalo oficiálním norským městem. Viděli jsme z něj prd, leda molo při nájezdu na trajekt. To víte, časový pres. Těžko si plánujete dopředu, kdy do Bodø přijedete, vždyť je to přes 3000 km. Takže ráno před pátou budíček, snídaně, hlavně kafe a šup na trajekt.
Během plavby se rozpršelo a pršet přestalo až někdo kolem druhé odpoledne. A to už jsme za sebou měli takovou na první pohled jednoduchou procházku kolem jezera Ågvatnet v rezervaci Lofotodden Nasjonalpark. Pršelo. Ne, spíš lilo. Oblékli jsme si nepromokavou bundu, přes ní pončo, pevné kožené boty a tradá na první výšlap na Lofotech. Asi sedm kilometrů. Chvíli jsme se snažili moc se nenamočit, ale ono to nešlo. Skála klouzala, kořeny klouzaly, voda z nebe, voda z jezera, voda ze stromů a z trávy, bahno až za ušima. Pochopili jsme, že Lofoty nebudou jednoduché a že vzdálenost se na prosté kilometry nedá měřit. To jezero bylo nekonečné. Ale extrémně krásné. Nikde nikdo, jen my a mlha, na protějším břehu osamělá hytte, chata, norský fenomén. Teď už mi docházejí znaky, tak se o hytte a pobytu na čerstvém vzduchu rozepíšu jindy.
Parkovali jsme v městečku Å, nejspíš nejkratší název, se kterým se kdy potkám. Moc jsme z něj neviděli, stále pršelo, z bot jsme vylili litry vody a bahna, asi špatná impregnace, nohy nás bolely, kterak jsme lozili po skalách kolem Ågvatnet. Ale byli jsme šťastní, že jsme na Lofotech, že se nezozbilo auto, že tu máme asi čtyři dny času a že se na obloze v mracích ukazují první modré díry.
-
Bodø – město, odkud pluje trajekt na Lofoty. Město, kde jsme před brzkým ranním vyplutí přespali. Město, které bylo prakticky srovnáno se zemí při náletu Luftwaffe roku 1940. Město, které pomohla znovu vybudovat švédská vláda, proto se mu někdy říká Svenskebyen, Švédské město. Bodø, sámsky Bådáddjo, bylo po tisíciletí domovem Sámů, než se roku 1816 stalo oficiálním norským městem. Viděli jsme z něj prd, leda molo při nájezdu na trajekt. To víte, časový pres. Těžko si plánujete dopředu, kdy do Bodø přijedete, vždyť je to přes 3000 km. Takže ráno před pátou budíček, snídaně, hlavně kafe a šup na trajekt.
Během plavby se rozpršelo a pršet přestalo až někdo kolem druhé odpoledne. A to už jsme za sebou měli takovou na první pohled jednoduchou procházku kolem jezera Ågvatnet v rezervaci Lofotodden Nasjonalpark. Pršelo. Ne, spíš lilo. Oblékli jsme si nepromokavou bundu, přes ní pončo, pevné kožené boty a tradá na první výšlap na Lofotech. Asi sedm kilometrů. Chvíli jsme se snažili moc se nenamočit, ale ono to nešlo. Skála klouzala, kořeny klouzaly, voda z nebe, voda z jezera, voda ze stromů a z trávy, bahno až za ušima. Pochopili jsme, že Lofoty nebudou jednoduché a že vzdálenost se na prosté kilometry nedá měřit. To jezero bylo nekonečné. Ale extrémně krásné. Nikde nikdo, jen my a mlha, na protějším břehu osamělá hytte, chata, norský fenomén. Teď už mi docházejí znaky, tak se o hytte a pobytu na čerstvém vzduchu rozepíšu jindy.
Parkovali jsme v městečku Å, nejspíš nejkratší název, se kterým se kdy potkám. Moc jsme z něj neviděli, stále pršelo, z bot jsme vylili litry vody a bahna, asi špatná impregnace, nohy nás bolely, kterak jsme lozili po skalách kolem Ågvatnet. Ale byli jsme šťastní, že jsme na Lofotech, že se nezozbilo auto, že tu máme asi čtyři dny času a že se na obloze v mracích ukazují první modré díry.
-
Bodø – město, odkud pluje trajekt na Lofoty. Město, kde jsme před brzkým ranním vyplutí přespali. Město, které bylo prakticky srovnáno se zemí při náletu Luftwaffe roku 1940. Město, které pomohla znovu vybudovat švédská vláda, proto se mu někdy říká Svenskebyen, Švédské město. Bodø, sámsky Bådáddjo, bylo po tisíciletí domovem Sámů, než se roku 1816 stalo oficiálním norským městem. Viděli jsme z něj prd, leda molo při nájezdu na trajekt. To víte, časový pres. Těžko si plánujete dopředu, kdy do Bodø přijedete, vždyť je to přes 3000 km. Takže ráno před pátou budíček, snídaně, hlavně kafe a šup na trajekt.
Během plavby se rozpršelo a pršet přestalo až někdo kolem druhé odpoledne. A to už jsme za sebou měli takovou na první pohled jednoduchou procházku kolem jezera Ågvatnet v rezervaci Lofotodden Nasjonalpark. Pršelo. Ne, spíš lilo. Oblékli jsme si nepromokavou bundu, přes ní pončo, pevné kožené boty a tradá na první výšlap na Lofotech. Asi sedm kilometrů. Chvíli jsme se snažili moc se nenamočit, ale ono to nešlo. Skála klouzala, kořeny klouzaly, voda z nebe, voda z jezera, voda ze stromů a z trávy, bahno až za ušima. Pochopili jsme, že Lofoty nebudou jednoduché a že vzdálenost se na prosté kilometry nedá měřit. To jezero bylo nekonečné. Ale extrémně krásné. Nikde nikdo, jen my a mlha, na protějším břehu osamělá hytte, chata, norský fenomén. Teď už mi docházejí znaky, tak se o hytte a pobytu na čerstvém vzduchu rozepíšu jindy.
Parkovali jsme v městečku Å, nejspíš nejkratší název, se kterým se kdy potkám. Moc jsme z něj neviděli, stále pršelo, z bot jsme vylili litry vody a bahna, asi špatná impregnace, nohy nás bolely, kterak jsme lozili po skalách kolem Ågvatnet. Ale byli jsme šťastní, že jsme na Lofotech, že se nezozbilo auto, že tu máme asi čtyři dny času a že se na obloze v mracích ukazují první modré díry.
-
Bodø – město, odkud pluje trajekt na Lofoty. Město, kde jsme před brzkým ranním vyplutí přespali. Město, které bylo prakticky srovnáno se zemí při náletu Luftwaffe roku 1940. Město, které pomohla znovu vybudovat švédská vláda, proto se mu někdy říká Svenskebyen, Švédské město. Bodø, sámsky Bådáddjo, bylo po tisíciletí domovem Sámů, než se roku 1816 stalo oficiálním norským městem. Viděli jsme z něj prd, leda molo při nájezdu na trajekt. To víte, časový pres. Těžko si plánujete dopředu, kdy do Bodø přijedete, vždyť je to přes 3000 km. Takže ráno před pátou budíček, snídaně, hlavně kafe a šup na trajekt.
Během plavby se rozpršelo a pršet přestalo až někdo kolem druhé odpoledne. A to už jsme za sebou měli takovou na první pohled jednoduchou procházku kolem jezera Ågvatnet v rezervaci Lofotodden Nasjonalpark. Pršelo. Ne, spíš lilo. Oblékli jsme si nepromokavou bundu, přes ní pončo, pevné kožené boty a tradá na první výšlap na Lofotech. Asi sedm kilometrů. Chvíli jsme se snažili moc se nenamočit, ale ono to nešlo. Skála klouzala, kořeny klouzaly, voda z nebe, voda z jezera, voda ze stromů a z trávy, bahno až za ušima. Pochopili jsme, že Lofoty nebudou jednoduché a že vzdálenost se na prosté kilometry nedá měřit. To jezero bylo nekonečné. Ale extrémně krásné. Nikde nikdo, jen my a mlha, na protějším břehu osamělá hytte, chata, norský fenomén. Teď už mi docházejí znaky, tak se o hytte a pobytu na čerstvém vzduchu rozepíšu jindy.
Parkovali jsme v městečku Å, nejspíš nejkratší název, se kterým se kdy potkám. Moc jsme z něj neviděli, stále pršelo, z bot jsme vylili litry vody a bahna, asi špatná impregnace, nohy nás bolely, kterak jsme lozili po skalách kolem Ågvatnet. Ale byli jsme šťastní, že jsme na Lofotech, že se nezozbilo auto, že tu máme asi čtyři dny času a že se na obloze v mracích ukazují první modré díry.
-
Volkswagen Reveals All-New ID. California Cruise at Caravan Salon 2026, Here Is the Starting Price
12 photos Photo: Volkswagen Commercial Vehicles Volkswagen Commercial Vehicles knows that the summer is never over because…
#Germany #DE #Europe #EU #Europa #Volkswagen #campervan #caravansalon #CaravanSalon2026 #ev #ID.CaliforniaCruise #ID.Buzz #VolkswagenID.CaliforniaCruise
https://www.europesays.com/germany/80516/ -
Blížíme se k Polárnímu kruhu. Ale než ho překročíme, navštěvujeme městečko Mosjøen, konkrétně ulici Sjøgata, což je ulice tvořená nejdelší souvislou řadou dřevěných domků v Norsku. Moc pěkný, to jo, ale ulice je ulice. My šli zezadu, kolem dvorků, mezi ulicí a fjordem. To vám byla krása! Ta ulice, Sjøgata, byla postavena roku 1866 a už roku 1970 měla být zbourána a místo ní, považte, mělo vzniknout parkoviště! Ještě že k tomu nedošlo. Bohužel je v té ulici i frc, který patří červenému kříži nebo nějaké charitě. Jakmile do něj Petra vkročila, nebylo cesty zpět. Asi hodinu brala všechno do ruky a nutně si to potřebovala koupit. Nakonec jsem ji utáhl na lékořici, znáte ten fígl, sedíte na oslu, na klacku máte přivázanou mrkev a osel za ní jde. Tak nějak tak.
A už je to tady! Polarsirkelsenteret, The Arctic Circle Center! Zastavujeme na Polárním kruhu, 66°33’N, a radujeme se z té mety. Uvnitř muzea ochutnáváme soba v klobáse, kupujeme losa v salámu, Spoďár dostává novou samolepku informující o tom, že tento veterán překročil po vlastní ose Polární kruh. Petra fotí nějaké pidirostlinky, co tam na pláni horko těžko rostou, až následně jsme zjistili, že to byla vrba a bříza, považte, vysoká asi jako borůvčí. Vrba polární a bříza trpasličí. Pobíháme na kruhu jako pomocný učitel Václav Poustka: Na sever a na jih! Severní pól to sice není, ale i tak.
Polární kruh je místo, kde slunce nezapadá. Někdy. Nám tzv. Půlnoční slunce uteklo o měsíc, nezapadá v den letního slunovratu. Škoda. I tak. Slunce nám vycházelo ve 3:10 ráno a zapadalo ve 23:15, moc tmy jsme si neužili.
No a víte co? Příště už budu psát opravdu o Lofotech.
-
Blížíme se k Polárnímu kruhu. Ale než ho překročíme, navštěvujeme městečko Mosjøen, konkrétně ulici Sjøgata, což je ulice tvořená nejdelší souvislou řadou dřevěných domků v Norsku. Moc pěkný, to jo, ale ulice je ulice. My šli zezadu, kolem dvorků, mezi ulicí a fjordem. To vám byla krása! Ta ulice, Sjøgata, byla postavena roku 1866 a už roku 1970 měla být zbourána a místo ní, považte, mělo vzniknout parkoviště! Ještě že k tomu nedošlo. Bohužel je v té ulici i frc, který patří červenému kříži nebo nějaké charitě. Jakmile do něj Petra vkročila, nebylo cesty zpět. Asi hodinu brala všechno do ruky a nutně si to potřebovala koupit. Nakonec jsem ji utáhl na lékořici, znáte ten fígl, sedíte na oslu, na klacku máte přivázanou mrkev a osel za ní jde. Tak nějak tak.
A už je to tady! Polarsirkelsenteret, The Arctic Circle Center! Zastavujeme na Polárním kruhu, 66°33’N, a radujeme se z té mety. Uvnitř muzea ochutnáváme soba v klobáse, kupujeme losa v salámu, Spoďár dostává novou samolepku informující o tom, že tento veterán překročil po vlastní ose Polární kruh. Petra fotí nějaké pidirostlinky, co tam na pláni horko těžko rostou, až následně jsme zjistili, že to byla vrba a bříza, považte, vysoká asi jako borůvčí. Vrba polární a bříza trpasličí. Pobíháme na kruhu jako pomocný učitel Václav Poustka: Na sever a na jih! Severní pól to sice není, ale i tak.
Polární kruh je místo, kde slunce nezapadá. Někdy. Nám tzv. Půlnoční slunce uteklo o měsíc, nezapadá v den letního slunovratu. Škoda. I tak. Slunce nám vycházelo ve 3:10 ráno a zapadalo ve 23:15, moc tmy jsme si neužili.
No a víte co? Příště už budu psát opravdu o Lofotech.
-
Blížíme se k Polárnímu kruhu. Ale než ho překročíme, navštěvujeme městečko Mosjøen, konkrétně ulici Sjøgata, což je ulice tvořená nejdelší souvislou řadou dřevěných domků v Norsku. Moc pěkný, to jo, ale ulice je ulice. My šli zezadu, kolem dvorků, mezi ulicí a fjordem. To vám byla krása! Ta ulice, Sjøgata, byla postavena roku 1866 a už roku 1970 měla být zbourána a místo ní, považte, mělo vzniknout parkoviště! Ještě že k tomu nedošlo. Bohužel je v té ulici i frc, který patří červenému kříži nebo nějaké charitě. Jakmile do něj Petra vkročila, nebylo cesty zpět. Asi hodinu brala všechno do ruky a nutně si to potřebovala koupit. Nakonec jsem ji utáhl na lékořici, znáte ten fígl, sedíte na oslu, na klacku máte přivázanou mrkev a osel za ní jde. Tak nějak tak.
A už je to tady! Polarsirkelsenteret, The Arctic Circle Center! Zastavujeme na Polárním kruhu, 66°33’N, a radujeme se z té mety. Uvnitř muzea ochutnáváme soba v klobáse, kupujeme losa v salámu, Spoďár dostává novou samolepku informující o tom, že tento veterán překročil po vlastní ose Polární kruh. Petra fotí nějaké pidirostlinky, co tam na pláni horko těžko rostou, až následně jsme zjistili, že to byla vrba a bříza, považte, vysoká asi jako borůvčí. Vrba polární a bříza trpasličí. Pobíháme na kruhu jako pomocný učitel Václav Poustka: Na sever a na jih! Severní pól to sice není, ale i tak.
Polární kruh je místo, kde slunce nezapadá. Někdy. Nám tzv. Půlnoční slunce uteklo o měsíc, nezapadá v den letního slunovratu. Škoda. I tak. Slunce nám vycházelo ve 3:10 ráno a zapadalo ve 23:15, moc tmy jsme si neužili.
No a víte co? Příště už budu psát opravdu o Lofotech.
-
Blížíme se k Polárnímu kruhu. Ale než ho překročíme, navštěvujeme městečko Mosjøen, konkrétně ulici Sjøgata, což je ulice tvořená nejdelší souvislou řadou dřevěných domků v Norsku. Moc pěkný, to jo, ale ulice je ulice. My šli zezadu, kolem dvorků, mezi ulicí a fjordem. To vám byla krása! Ta ulice, Sjøgata, byla postavena roku 1866 a už roku 1970 měla být zbourána a místo ní, považte, mělo vzniknout parkoviště! Ještě že k tomu nedošlo. Bohužel je v té ulici i frc, který patří červenému kříži nebo nějaké charitě. Jakmile do něj Petra vkročila, nebylo cesty zpět. Asi hodinu brala všechno do ruky a nutně si to potřebovala koupit. Nakonec jsem ji utáhl na lékořici, znáte ten fígl, sedíte na oslu, na klacku máte přivázanou mrkev a osel za ní jde. Tak nějak tak.
A už je to tady! Polarsirkelsenteret, The Arctic Circle Center! Zastavujeme na Polárním kruhu, 66°33’N, a radujeme se z té mety. Uvnitř muzea ochutnáváme soba v klobáse, kupujeme losa v salámu, Spoďár dostává novou samolepku informující o tom, že tento veterán překročil po vlastní ose Polární kruh. Petra fotí nějaké pidirostlinky, co tam na pláni horko těžko rostou, až následně jsme zjistili, že to byla vrba a bříza, považte, vysoká asi jako borůvčí. Vrba polární a bříza trpasličí. Pobíháme na kruhu jako pomocný učitel Václav Poustka: Na sever a na jih! Severní pól to sice není, ale i tak.
Polární kruh je místo, kde slunce nezapadá. Někdy. Nám tzv. Půlnoční slunce uteklo o měsíc, nezapadá v den letního slunovratu. Škoda. I tak. Slunce nám vycházelo ve 3:10 ráno a zapadalo ve 23:15, moc tmy jsme si neužili.
No a víte co? Příště už budu psát opravdu o Lofotech.
-
Blížíme se k Polárnímu kruhu. Ale než ho překročíme, navštěvujeme městečko Mosjøen, konkrétně ulici Sjøgata, což je ulice tvořená nejdelší souvislou řadou dřevěných domků v Norsku. Moc pěkný, to jo, ale ulice je ulice. My šli zezadu, kolem dvorků, mezi ulicí a fjordem. To vám byla krása! Ta ulice, Sjøgata, byla postavena roku 1866 a už roku 1970 měla být zbourána a místo ní, považte, mělo vzniknout parkoviště! Ještě že k tomu nedošlo. Bohužel je v té ulici i frc, který patří červenému kříži nebo nějaké charitě. Jakmile do něj Petra vkročila, nebylo cesty zpět. Asi hodinu brala všechno do ruky a nutně si to potřebovala koupit. Nakonec jsem ji utáhl na lékořici, znáte ten fígl, sedíte na oslu, na klacku máte přivázanou mrkev a osel za ní jde. Tak nějak tak.
A už je to tady! Polarsirkelsenteret, The Arctic Circle Center! Zastavujeme na Polárním kruhu, 66°33’N, a radujeme se z té mety. Uvnitř muzea ochutnáváme soba v klobáse, kupujeme losa v salámu, Spoďár dostává novou samolepku informující o tom, že tento veterán překročil po vlastní ose Polární kruh. Petra fotí nějaké pidirostlinky, co tam na pláni horko těžko rostou, až následně jsme zjistili, že to byla vrba a bříza, považte, vysoká asi jako borůvčí. Vrba polární a bříza trpasličí. Pobíháme na kruhu jako pomocný učitel Václav Poustka: Na sever a na jih! Severní pól to sice není, ale i tak.
Polární kruh je místo, kde slunce nezapadá. Někdy. Nám tzv. Půlnoční slunce uteklo o měsíc, nezapadá v den letního slunovratu. Škoda. I tak. Slunce nám vycházelo ve 3:10 ráno a zapadalo ve 23:15, moc tmy jsme si neužili.
No a víte co? Příště už budu psát opravdu o Lofotech.
-
An den letzten zwei Wochenenden bin ich mit dem Camper unterwegs gewesen und habe mich dabei von Apple Maps navigieren lassen. Dabei ist es mehrfach vorgekommen, dass die Ausgabesprache zwischen englisch und deutsch gewechselt hat - mitten im Satz. "On the next turnaround fahren sie bitte weiter geradeaus". Ist das ein bekanntes Phänomen, oder habe ich da einen Riss in der Matrix? 🙂 #campervan #navigation #maps #applemaps
-
An den letzten zwei Wochenenden bin ich mit dem Camper unterwegs gewesen und habe mich dabei von Apple Maps navigieren lassen. Dabei ist es mehrfach vorgekommen, dass die Ausgabesprache zwischen englisch und deutsch gewechselt hat - mitten im Satz. "On the next turnaround fahren sie bitte weiter geradeaus". Ist das ein bekanntes Phänomen, oder habe ich da einen Riss in der Matrix? 🙂 #campervan #navigation #maps #applemaps
-
An den letzten zwei Wochenenden bin ich mit dem Camper unterwegs gewesen und habe mich dabei von Apple Maps navigieren lassen. Dabei ist es mehrfach vorgekommen, dass die Ausgabesprache zwischen englisch und deutsch gewechselt hat - mitten im Satz. "On the next turnaround fahren sie bitte weiter geradeaus". Ist das ein bekanntes Phänomen, oder habe ich da einen Riss in der Matrix? 🙂 #campervan #navigation #maps #applemaps
-
Další zastávkou cestou na nejsevernější sever bylo město Trondheim. To město má spoustu krásných míst, s některými vás seznámím a ano, chtěl bych v něm žít. Trondheim leží u 130 km hlubokého fjordu Trondheimsfjorden a je nesmírně malebný a zelený. Když jsem se zeptal AI, co je na něm nejzajímavějšího, dostal jsem odpověď, že nejzajímavější je Staroměstský most Gamle Bybro s ikonickou červenou dřevěnou branou. Ale prd, to vůbec nestojí za zmínku.
Podle mě nejkrásnější je čtvrť Bakklandet s barevnými dřevěnými domy. Domy stojí na kůlech ukotvených v moři a jsou plné kaváren a vináren a obchůdků a vy víte, že je to kvůli turistům, ale atmosféra toho místa je tak pěkná, že vám to nevadí. Mimochodem, vybral jsem nám tam dům, ale Petra nechce bydlet ve městě. Ani takovém, jako je Trondheim.
Katedrála Nidarosdomen je největší katedrálou ve Skandinávii, tedy tou středověkou. Stavět ji začali už v roce 1070, chápete? To u nás ještě vládla knížata z Vyšehradu. V roce 1708 katedrála vyhořela (poněkolikáté) tak mocně, že zůstaly jen obvodové zdi. A začala rekonstrukce a poslední kámen byl usazen roku 2001.
Pevnost Kristiansten Festning je taková bílá krabice nad městem a myslím si, že ti chudáci, co zevnitř obsluhovali děla, museli být všichni hluší jako polena. Byla postavena na konci 17. století a během okupace Norska nacisty byla pevnost využívána jako popraviště. A dneska tam Češi lezou po dělech a fotí si selfíčka na Instáč. Raději jsme během prohlídky nemluvili, abychom neprozradili naši národnost.
Jo, a málem bych zapomněl na krásnou VW T2, zelenou s odklápěcí střechou, ale to jen tak na okraj. Oni totiž Skandinávci milují veterány a každý druhý je tam má. A jezdí s nimi. A tahá přívěsy a vůbec, chci se stát Skandinávcem!
-
Další zastávkou cestou na nejsevernější sever bylo město Trondheim. To město má spoustu krásných míst, s některými vás seznámím a ano, chtěl bych v něm žít. Trondheim leží u 130 km hlubokého fjordu Trondheimsfjorden a je nesmírně malebný a zelený. Když jsem se zeptal AI, co je na něm nejzajímavějšího, dostal jsem odpověď, že nejzajímavější je Staroměstský most Gamle Bybro s ikonickou červenou dřevěnou branou. Ale prd, to vůbec nestojí za zmínku.
Podle mě nejkrásnější je čtvrť Bakklandet s barevnými dřevěnými domy. Domy stojí na kůlech ukotvených v moři a jsou plné kaváren a vináren a obchůdků a vy víte, že je to kvůli turistům, ale atmosféra toho místa je tak pěkná, že vám to nevadí. Mimochodem, vybral jsem nám tam dům, ale Petra nechce bydlet ve městě. Ani takovém, jako je Trondheim.
Katedrála Nidarosdomen je největší katedrálou ve Skandinávii, tedy tou středověkou. Stavět ji začali už v roce 1070, chápete? To u nás ještě vládla knížata z Vyšehradu. V roce 1708 katedrála vyhořela (poněkolikáté) tak mocně, že zůstaly jen obvodové zdi. A začala rekonstrukce a poslední kámen byl usazen roku 2001.
Pevnost Kristiansten Festning je taková bílá krabice nad městem a myslím si, že ti chudáci, co zevnitř obsluhovali děla, museli být všichni hluší jako polena. Byla postavena na konci 17. století a během okupace Norska nacisty byla pevnost využívána jako popraviště. A dneska tam Češi lezou po dělech a fotí si selfíčka na Instáč. Raději jsme během prohlídky nemluvili, abychom neprozradili naši národnost.
Jo, a málem bych zapomněl na krásnou VW T2, zelenou s odklápěcí střechou, ale to jen tak na okraj. Oni totiž Skandinávci milují veterány a každý druhý je tam má. A jezdí s nimi. A tahá přívěsy a vůbec, chci se stát Skandinávcem!