#scandinavia — Public Fediverse posts
Live and recent posts from across the Fediverse tagged #scandinavia, aggregated by home.social.
-
Další zastávkou cestou na nejsevernější sever bylo město Trondheim. To město má spoustu krásných míst, s některými vás seznámím a ano, chtěl bych v něm žít. Trondheim leží u 130 km hlubokého fjordu Trondheimsfjorden a je nesmírně malebný a zelený. Když jsem se zeptal AI, co je na něm nejzajímavějšího, dostal jsem odpověď, že nejzajímavější je Staroměstský most Gamle Bybro s ikonickou červenou dřevěnou branou. Ale prd, to vůbec nestojí za zmínku.
Podle mě nejkrásnější je čtvrť Bakklandet s barevnými dřevěnými domy. Domy stojí na kůlech ukotvených v moři a jsou plné kaváren a vináren a obchůdků a vy víte, že je to kvůli turistům, ale atmosféra toho místa je tak pěkná, že vám to nevadí. Mimochodem, vybral jsem nám tam dům, ale Petra nechce bydlet ve městě. Ani takovém, jako je Trondheim.
Katedrála Nidarosdomen je největší katedrálou ve Skandinávii, tedy tou středověkou. Stavět ji začali už v roce 1070, chápete? To u nás ještě vládla knížata z Vyšehradu. V roce 1708 katedrála vyhořela (poněkolikáté) tak mocně, že zůstaly jen obvodové zdi. A začala rekonstrukce a poslední kámen byl usazen roku 2001.
Pevnost Kristiansten Festning je taková bílá krabice nad městem a myslím si, že ti chudáci, co zevnitř obsluhovali děla, museli být všichni hluší jako polena. Byla postavena na konci 17. století a během okupace Norska nacisty byla pevnost využívána jako popraviště. A dneska tam Češi lezou po dělech a fotí si selfíčka na Instáč. Raději jsme během prohlídky nemluvili, abychom neprozradili naši národnost.
Jo, a málem bych zapomněl na krásnou VW T2, zelenou s odklápěcí střechou, ale to jen tak na okraj. Oni totiž Skandinávci milují veterány a každý druhý je tam má. A jezdí s nimi. A tahá přívěsy a vůbec, chci se stát Skandinávcem!
-
Když nevíte, co v zemi navštívit, v hledání pomůže zařazení místa na seznam UNESCO. Po cestě na Lofoty to je třeba město Røros. To město je zajímavé z několika důvodů. Třeba je to jedno z nejchladnějších míst v celém Norsku. Nebo proto, že je to nejjižnější místo, kde žijí Sámové (nebo Laponci, chcete-li). Ti patří k nejseverněji žijícím původním obyvatelům Evropy. Když jsme na silnici potkali soby, zmátlo nás, že mají v uchu cedulku jako naše krávy. No jasně, chov sobů! A ten je v Norsku vyhrazen výhradně Sámům. Dokonce jsme minuli i atrakci, kde jste se na sobu mohli svézt jako na koni. Já nemohl, šoural bych nohy o zem a brzdil to nebohé zvíře. Také jsme soba ochutnali, byť jen v podobě klobás, maso to je světlé, lehké a chutné. Soba servírují v The Arctic Circle Center na Polárním kruhu.
Jo, já chtěl psát o Rørosu! Røros je důlní město, 333 let se tam těžila měď. A je nesmírně malebný. Po cestě to byly první takové ty typicky severské dřevěné domky, zelené střechy, muzeum měděných dolů a tak. Čtyři fotky budou málo. Město víc popisovat nebudu, ostatně na webu je informací dost, ale mohly by vás třeba zajímat ty zelené střechy, ne?
Hele, staví se od nepaměti, a když pomineme nějaké ty současné parotěsné folie, staví se stále stejně. Dům musí být echt bytelný, poněvadž střecha je, obzvlášť po dešti, extrémně těžká. Střechu pobijete prkny a na ta prkna nakladete kvůli vodní izolaci březovou kůru. Dvanáct vrstev, považte! A pak přijdou drny. Zrovinka v Rørosu jsme viděli rekonstrukci takové střechy, ty drny jsou vlastně travní pláty, asi 15 cm vysoké. První vrstvu usadíte na březovou kůru kořeny nahoru. Tráva prý pak prorůstá tou kůrou a zcelí ji. Teprve druhá vrstva se dává už kořenem dolů a listem vzhůru. Na kraji střechy jsou drny zajištěny proti sesouvání prknem. Střecha prý vydrží 50 let. Dvě generace. Z leckteré takové střechy jsme viděli vyrůstat i strom!