#lofoten — Public Fediverse posts
Live and recent posts from across the Fediverse tagged #lofoten, aggregated by home.social.
-
The -foten in #Lofoten actually means Paw in old Norse :neocat:
-
The - foten in #Lofoten actually means Paw in old Norse :neocat:
-
The -foten in #Lofoten actually means Paw in old Norse :neocat:
-
The -foten in #Lofoten actually means Paw in old Norse :neocat:
-
The - foten in #Lofoten actually means Paw in old Norse :neocat:
-
https://www.europesays.com/it/704447/ «Abbiamo lasciato l’America per andare a vivere in un casale sperduto in Norvegia, ma non è una favola e siamo tornati a casa» #Cronaca #DalMondo #DalMondo #IsoleLofoten #lofoten #Mondo #News #norvegia #Notizie #UltimaOra #UltimeNotizie #UltimeNotizieDiMondo #UltimeNotizie #UltimeNotizieDiMondo #World #WorldNews #WorldNews
-
https://www.csseo.org/1329576/ «Abbiamo lasciato l’America per andare a vivere in un casale sperduto in Norvegia, ma non è una favola e siamo tornati a casa» #Cronaca #DalMondo #IsoleLofoten #lofoten #Mondo #Norvegia #Notizie #UltimaOra #UltimeNotizie #UltimeNotizieDiMondo
-
https://www.europesays.com/no/360483/ Nyheter, Trafikk | Nødetatene rykket ut: Ambulanse og personbil i møteulykke #art #BreakingNews #BreakingNews #FeaturedNews #FeaturedNews #Headlines #LatestNews #LatestNews #Lofoten #News #NO #Norge #Norway #Nyheter #Overskrifter #story #TopStories #TopStories #trafikk #ulykker
-
flakstadbruene2 copia by juances
https://tmblr.co/Z7VXvxj_34Z8Oy00
#noruega #norway #lofoten #artico #wild #winter #savage #canariaslandscaper #flakstadbruene #juances #flickr #thingsdavidlikes
-
flakstadbruene2 copia by juances
https://tmblr.co/Z7VXvxj_34Z8Oy00
#noruega #norway #lofoten #artico #wild #winter #savage #canariaslandscaper #flakstadbruene #juances #flickr #thingsdavidlikes
-
https://www.fogolf.com/1382821/tightest-golf-course-in-the-world/ TIGHTEST Golf Course In The World #BestGolfCourses #BestGolfCoursesInTheWorld #EuropeanTour #Golf #GolfBalls #GolfChannel #GolfClubs #GolfCoach #GolfCourse #GolfCourses #GolfDay #GolfDestination #GolfDigest #GolfLife #GolfResort #GolfResorts #GolfStinger #GolfSwing #GolfTravel #GolfTravelVlog #GolfVlog #golfer #GOLFERS #golfing #lofoten #LuxuryGolfTravel #norway #pga #PgaTour #ProGolf #sport #sports #Stockholm #sweden #TopGolfCourses #travel #TravelGolf #ZacRadford
-
https://www.fogolf.com/1382821/tightest-golf-course-in-the-world/ TIGHTEST Golf Course In The World #BestGolfCourses #BestGolfCoursesInTheWorld #EuropeanTour #Golf #GolfBalls #GolfChannel #GolfClubs #GolfCoach #GolfCourse #GolfCourses #GolfDay #GolfDestination #GolfDigest #GolfLife #GolfResort #GolfResorts #GolfStinger #GolfSwing #GolfTravel #GolfTravelVlog #GolfVlog #golfer #GOLFERS #golfing #lofoten #LuxuryGolfTravel #norway #pga #PgaTour #ProGolf #sport #sports #Stockholm #sweden #TopGolfCourses #travel #TravelGolf #ZacRadford
-
https://www.fogolf.com/1382821/tightest-golf-course-in-the-world/ TIGHTEST Golf Course In The World #BestGolfCourses #BestGolfCoursesInTheWorld #EuropeanTour #Golf #GolfBalls #GolfChannel #GolfClubs #GolfCoach #GolfCourse #GolfCourses #GolfDay #GolfDestination #GolfDigest #GolfLife #GolfResort #GolfResorts #GolfStinger #GolfSwing #GolfTravel #GolfTravelVlog #GolfVlog #golfer #GOLFERS #golfing #lofoten #LuxuryGolfTravel #norway #pga #PgaTour #ProGolf #sport #sports #Stockholm #sweden #TopGolfCourses #travel #TravelGolf #ZacRadford
-
https://www.fogolf.com/1382821/tightest-golf-course-in-the-world/ TIGHTEST Golf Course In The World #BestGolfCourses #BestGolfCoursesInTheWorld #EuropeanTour #Golf #GolfBalls #GolfChannel #GolfClubs #GolfCoach #GolfCourse #GolfCourses #GolfDay #GolfDestination #GolfDigest #GolfLife #GolfResort #GolfResorts #GolfStinger #GolfSwing #GolfTravel #GolfTravelVlog #GolfVlog #golfer #GOLFERS #golfing #lofoten #LuxuryGolfTravel #norway #pga #PgaTour #ProGolf #sport #sports #Stockholm #sweden #TopGolfCourses #travel #TravelGolf #ZacRadford
-
crepusculoenskagssanden3 copia by juances
https://tmblr.co/Z7VXvxjwUlThqa00
#noruega #norway #lofoten #islands #skagssanden #nocturna #beach #seascaape #cloudscape #nightscape #canariaslandscaper #juances #flickr #thingsdavidlikes
-
crepusculoenskagssanden3 copia by juances
https://tmblr.co/Z7VXvxjwUlThqa00
#noruega #norway #lofoten #islands #skagssanden #nocturna #beach #seascaape #cloudscape #nightscape #canariaslandscaper #juances #flickr #thingsdavidlikes
-
crepusculoenskagssanden3 copia by juances
https://tmblr.co/Z7VXvxjwUlThqa00
#noruega #norway #lofoten #islands #skagssanden #nocturna #beach #seascaape #cloudscape #nightscape #canariaslandscaper #juances #flickr #thingsdavidlikes
-
crepusculoenskagssanden3 copia by juances
https://tmblr.co/Z7VXvxjwUlThqa00
#noruega #norway #lofoten #islands #skagssanden #nocturna #beach #seascaape #cloudscape #nightscape #canariaslandscaper #juances #flickr #thingsdavidlikes
-
crepusculoenskagssanden3 copia by juances
https://tmblr.co/Z7VXvxjwUlThqa00
#noruega #norway #lofoten #islands #skagssanden #nocturna #beach #seascaape #cloudscape #nightscape #canariaslandscaper #juances #flickr #thingsdavidlikes
-
Na Lofotech jsme si odpočali od těch stovek najetých kilometrů denně. I noclehy byly snažší, ty dvě noci, které tu zůstáváme, jsme si zaplatili v kempech. A nelitovali jsme. Byly to nejkrásnější kempy, které jsme kdy se Spoďárem navštívili.
První noc jsme spali v Fredvang Strand og Skjærgårdscamping. Jednoznačně nejkrásnější místo za cca 440 NOK, cca 980 CZK. Překvapilo mě, jak je kemp prázdný. Viděli jsme totiž kempy u silnice, u města, u obchodního centra, na asfaltu, vypadalo to jako parkoviště, auto vedle auta. Ale tady? Tráva, moře, auta od sebe 50 metrů, podívejte na fotky, to je přece krása, ta modrá a zelená a béžová. Sociální zázemí taky pěkné, čisté a naprosto dostačující, sprchy na žeton, ale to už jsme zvyklí.
Nepršelo, tak jsme vytáhli naše nová křesílka, zdají se velká a taky jsou, i já, 187 cm vysoký, si opřu hlavu. A když se křesílka složí, jsou tak malá, že je v autě nemohu najít. Bez legrace. Rozložená i složená jsou hned, naprosto doporučujeme, koukni: https://www.decathlon.cz/p/kempingova-nizka-skladaci-zidle-xl/_/R-p-303229
Křesílka jsme koupili chvilku před dovolenou a smáli se, že v tom dešti a zimě je stejně ani nevybalíme. A ejhle! Vybalili. Otevřel jsem si echt hořké pivo: Život je hořký. Bohudík! A jen jsem seděl a čuměl na ty barvy okolo a stále si opakoval: My jsme na Lofotech!Druhou noc jsme spali v Hov Feriegård Og Camping, 490 NOK, cca 1120 CZK. Stejně krásné místo. Tráva, moře, koně. A hlavně hora Hoven. Snad uznáte, že vystoupit na horu Hoven jsme prostě museli. Shora vám byl tak krásný pohled, počasí vyšlo, 367 m. n. m. také není nijak děsivých. Potkali jsme pana Rychlého a paní Černou, což byla dvojice, se kterou jsme se míjeli tak často, až jsme jim dali jména. Pan Rychlý byl od pohledu echt turista, paní Černá byla jeho městská partnerka. Pan Černý jí vždy utekl a pak na ni čekal. Roztomilé. Škoda, že nevěděli, co znamená hora Hoven česky.
-
Na Lofotech jsme si odpočali od těch stovek najetých kilometrů denně. I noclehy byly snažší, ty dvě noci, které tu zůstáváme, jsme si zaplatili v kempech. A nelitovali jsme. Byly to nejkrásnější kempy, které jsme kdy se Spoďárem navštívili.
První noc jsme spali v Fredvang Strand og Skjærgårdscamping. Jednoznačně nejkrásnější místo za cca 440 NOK, cca 980 CZK. Překvapilo mě, jak je kemp prázdný. Viděli jsme totiž kempy u silnice, u města, u obchodního centra, na asfaltu, vypadalo to jako parkoviště, auto vedle auta. Ale tady? Tráva, moře, auta od sebe 50 metrů, podívejte na fotky, to je přece krása, ta modrá a zelená a béžová. Sociální zázemí taky pěkné, čisté a naprosto dostačující, sprchy na žeton, ale to už jsme zvyklí.
Nepršelo, tak jsme vytáhli naše nová křesílka, zdají se velká a taky jsou, i já, 187 cm vysoký, si opřu hlavu. A když se křesílka složí, jsou tak malá, že je v autě nemohu najít. Bez legrace. Rozložená i složená jsou hned, naprosto doporučujeme, koukni: https://www.decathlon.cz/p/kempingova-nizka-skladaci-zidle-xl/_/R-p-303229
Křesílka jsme koupili chvilku před dovolenou a smáli se, že v tom dešti a zimě je stejně ani nevybalíme. A ejhle! Vybalili. Otevřel jsem si echt hořké pivo: Život je hořký. Bohudík! A jen jsem seděl a čuměl na ty barvy okolo a stále si opakoval: My jsme na Lofotech!Druhou noc jsme spali v Hov Feriegård Og Camping, 490 NOK, cca 1120 CZK. Stejně krásné místo. Tráva, moře, koně. A hlavně hora Hoven. Snad uznáte, že vystoupit na horu Hoven jsme prostě museli. Shora vám byl tak krásný pohled, počasí vyšlo, 367 m. n. m. také není nijak děsivých. Potkali jsme pana Rychlého a paní Černou, což byla dvojice, se kterou jsme se míjeli tak často, až jsme jim dali jména. Pan Rychlý byl od pohledu echt turista, paní Černá byla jeho městská partnerka. Pan Černý jí vždy utekl a pak na ni čekal. Roztomilé. Škoda, že nevěděli, co znamená hora Hoven česky.
-
Na Lofotech jsme si odpočali od těch stovek najetých kilometrů denně. I noclehy byly snažší, ty dvě noci, které tu zůstáváme, jsme si zaplatili v kempech. A nelitovali jsme. Byly to nejkrásnější kempy, které jsme kdy se Spoďárem navštívili.
První noc jsme spali v Fredvang Strand og Skjærgårdscamping. Jednoznačně nejkrásnější místo za cca 440 NOK, cca 980 CZK. Překvapilo mě, jak je kemp prázdný. Viděli jsme totiž kempy u silnice, u města, u obchodního centra, na asfaltu, vypadalo to jako parkoviště, auto vedle auta. Ale tady? Tráva, moře, auta od sebe 50 metrů, podívejte na fotky, to je přece krása, ta modrá a zelená a béžová. Sociální zázemí taky pěkné, čisté a naprosto dostačující, sprchy na žeton, ale to už jsme zvyklí.
Nepršelo, tak jsme vytáhli naše nová křesílka, zdají se velká a taky jsou, i já, 187 cm vysoký, si opřu hlavu. A když se křesílka složí, jsou tak malá, že je v autě nemohu najít. Bez legrace. Rozložená i složená jsou hned, naprosto doporučujeme, koukni: https://www.decathlon.cz/p/kempingova-nizka-skladaci-zidle-xl/_/R-p-303229
Křesílka jsme koupili chvilku před dovolenou a smáli se, že v tom dešti a zimě je stejně ani nevybalíme. A ejhle! Vybalili. Otevřel jsem si echt hořké pivo: Život je hořký. Bohudík! A jen jsem seděl a čuměl na ty barvy okolo a stále si opakoval: My jsme na Lofotech!Druhou noc jsme spali v Hov Feriegård Og Camping, 490 NOK, cca 1120 CZK. Stejně krásné místo. Tráva, moře, koně. A hlavně hora Hoven. Snad uznáte, že vystoupit na horu Hoven jsme prostě museli. Shora vám byl tak krásný pohled, počasí vyšlo, 367 m. n. m. také není nijak děsivých. Potkali jsme pana Rychlého a paní Černou, což byla dvojice, se kterou jsme se míjeli tak často, až jsme jim dali jména. Pan Rychlý byl od pohledu echt turista, paní Černá byla jeho městská partnerka. Pan Černý jí vždy utekl a pak na ni čekal. Roztomilé. Škoda, že nevěděli, co znamená hora Hoven česky.
-
Na Lofotech jsme si odpočali od těch stovek najetých kilometrů denně. I noclehy byly snažší, ty dvě noci, které tu zůstáváme, jsme si zaplatili v kempech. A nelitovali jsme. Byly to nejkrásnější kempy, které jsme kdy se Spoďárem navštívili.
První noc jsme spali v Fredvang Strand og Skjærgårdscamping. Jednoznačně nejkrásnější místo za cca 440 NOK, cca 980 CZK. Překvapilo mě, jak je kemp prázdný. Viděli jsme totiž kempy u silnice, u města, u obchodního centra, na asfaltu, vypadalo to jako parkoviště, auto vedle auta. Ale tady? Tráva, moře, auta od sebe 50 metrů, podívejte na fotky, to je přece krása, ta modrá a zelená a béžová. Sociální zázemí taky pěkné, čisté a naprosto dostačující, sprchy na žeton, ale to už jsme zvyklí.
Nepršelo, tak jsme vytáhli naše nová křesílka, zdají se velká a taky jsou, i já, 187 cm vysoký, si opřu hlavu. A když se křesílka složí, jsou tak malá, že je v autě nemohu najít. Bez legrace. Rozložená i složená jsou hned, naprosto doporučujeme, koukni: https://www.decathlon.cz/p/kempingova-nizka-skladaci-zidle-xl/_/R-p-303229
Křesílka jsme koupili chvilku před dovolenou a smáli se, že v tom dešti a zimě je stejně ani nevybalíme. A ejhle! Vybalili. Otevřel jsem si echt hořké pivo: Život je hořký. Bohudík! A jen jsem seděl a čuměl na ty barvy okolo a stále si opakoval: My jsme na Lofotech!Druhou noc jsme spali v Hov Feriegård Og Camping, 490 NOK, cca 1120 CZK. Stejně krásné místo. Tráva, moře, koně. A hlavně hora Hoven. Snad uznáte, že vystoupit na horu Hoven jsme prostě museli. Shora vám byl tak krásný pohled, počasí vyšlo, 367 m. n. m. také není nijak děsivých. Potkali jsme pana Rychlého a paní Černou, což byla dvojice, se kterou jsme se míjeli tak často, až jsme jim dali jména. Pan Rychlý byl od pohledu echt turista, paní Černá byla jeho městská partnerka. Pan Černý jí vždy utekl a pak na ni čekal. Roztomilé. Škoda, že nevěděli, co znamená hora Hoven česky.
-
Na Lofotech jsme si odpočali od těch stovek najetých kilometrů denně. I noclehy byly snažší, ty dvě noci, které tu zůstáváme, jsme si zaplatili v kempech. A nelitovali jsme. Byly to nejkrásnější kempy, které jsme kdy se Spoďárem navštívili.
První noc jsme spali v Fredvang Strand og Skjærgårdscamping. Jednoznačně nejkrásnější místo za cca 440 NOK, cca 980 CZK. Překvapilo mě, jak je kemp prázdný. Viděli jsme totiž kempy u silnice, u města, u obchodního centra, na asfaltu, vypadalo to jako parkoviště, auto vedle auta. Ale tady? Tráva, moře, auta od sebe 50 metrů, podívejte na fotky, to je přece krása, ta modrá a zelená a béžová. Sociální zázemí taky pěkné, čisté a naprosto dostačující, sprchy na žeton, ale to už jsme zvyklí.
Nepršelo, tak jsme vytáhli naše nová křesílka, zdají se velká a taky jsou, i já, 187 cm vysoký, si opřu hlavu. A když se křesílka složí, jsou tak malá, že je v autě nemohu najít. Bez legrace. Rozložená i složená jsou hned, naprosto doporučujeme, koukni: https://www.decathlon.cz/p/kempingova-nizka-skladaci-zidle-xl/_/R-p-303229
Křesílka jsme koupili chvilku před dovolenou a smáli se, že v tom dešti a zimě je stejně ani nevybalíme. A ejhle! Vybalili. Otevřel jsem si echt hořké pivo: Život je hořký. Bohudík! A jen jsem seděl a čuměl na ty barvy okolo a stále si opakoval: My jsme na Lofotech!Druhou noc jsme spali v Hov Feriegård Og Camping, 490 NOK, cca 1120 CZK. Stejně krásné místo. Tráva, moře, koně. A hlavně hora Hoven. Snad uznáte, že vystoupit na horu Hoven jsme prostě museli. Shora vám byl tak krásný pohled, počasí vyšlo, 367 m. n. m. také není nijak děsivých. Potkali jsme pana Rychlého a paní Černou, což byla dvojice, se kterou jsme se míjeli tak často, až jsme jim dali jména. Pan Rychlý byl od pohledu echt turista, paní Černá byla jeho městská partnerka. Pan Černý jí vždy utekl a pak na ni čekal. Roztomilé. Škoda, že nevěděli, co znamená hora Hoven česky.
-
https://www.europesays.com/no/346477/ Anita’s Seafood i Lofoten tar av: #BreakingNews #BreakingNews #FeaturedNews #FeaturedNews #Headlines #LatestNews #LatestNews #Lofoten #lokalmat #mat #News #NO #Norge #norgesferie #Norway #Nyheter #Overskrifter #Reise #restaurant #TopStories #TopStories #Verden #World #WorldNews #WorldNews
-
2/2
A konečně Lofoty! Teď začne to, kvůli čemu jsme sem jeli, co známe z fotek a popisu! A do toho přijedete do Reine! Nejenom, že prší, takže na vyhlídku nejdete, ale jste tím městečkem nesmírně zklamaní, k čemu bych to přirovnal... asi jako když chcete vidět staré roubené krkonošské chalupy, ale místo do Pasek nad Jizerou vás pošlou do Špindlerova mlýna. Reine je šmuk postavený pro turisty. Vypadá jako parkoviště pod sjezdovkou, stánky, autobusy, turisti. Nejprve jsem byl nadšený aspoň z červených domečků, než jsem pochopil, že jsou všechny nové a že je to vlastně obrovský hotel, jeden stejný domek vedle druhého, stejná okna, kliky, zábradlí, všechno. Cítil jsem ohromné zklamání a propadl myšlenkám, že takové budou celé Lofoty, že jsem i já jeden z těch turistů, kteří zabíjejí poslední autentická místa na světě. A bylo mi líto Petry, která se sem těšila a která byla stejně zklamaná jako já.No nebudu vás napínat, báli jsme se zbytečně. Moje teorie je, že líný turista se přeplaví z Bodø do Moskenes, dojede nebo dojde do Reine, koupí kožešinu ze soba a sušenou tresku a jede trajektem zase domů. Jakmile jsme z Reine přejeli přes ostrůvky Andøya a Sakrisøya, tenhle falešný turistický feeling zmizel a už jsme ho nikde jinde neviděli. Díky všem severským bohům, Ódinovi nejvíc, že se stará o nás, cestovatele.
-
2/2
A konečně Lofoty! Teď začne to, kvůli čemu jsme sem jeli, co známe z fotek a popisu! A do toho přijedete do Reine! Nejenom, že prší, takže na vyhlídku nejdete, ale jste tím městečkem nesmírně zklamaní, k čemu bych to přirovnal... asi jako když chcete vidět staré roubené krkonošské chalupy, ale místo do Pasek nad Jizerou vás pošlou do Špindlerova mlýna. Reine je šmuk postavený pro turisty. Vypadá jako parkoviště pod sjezdovkou, stánky, autobusy, turisti. Nejprve jsem byl nadšený aspoň z červených domečků, než jsem pochopil, že jsou všechny nové a že je to vlastně obrovský hotel, jeden stejný domek vedle druhého, stejná okna, kliky, zábradlí, všechno. Cítil jsem ohromné zklamání a propadl myšlenkám, že takové budou celé Lofoty, že jsem i já jeden z těch turistů, kteří zabíjejí poslední autentická místa na světě. A bylo mi líto Petry, která se sem těšila a která byla stejně zklamaná jako já.No nebudu vás napínat, báli jsme se zbytečně. Moje teorie je, že líný turista se přeplaví z Bodø do Moskenes, dojede nebo dojde do Reine, koupí kožešinu ze soba a sušenou tresku a jede trajektem zase domů. Jakmile jsme z Reine přejeli přes ostrůvky Andøya a Sakrisøya, tenhle falešný turistický feeling zmizel a už jsme ho nikde jinde neviděli. Díky všem severským bohům, Ódinovi nejvíc, že se stará o nás, cestovatele.
-
2/2
A konečně Lofoty! Teď začne to, kvůli čemu jsme sem jeli, co známe z fotek a popisu! A do toho přijedete do Reine! Nejenom, že prší, takže na vyhlídku nejdete, ale jste tím městečkem nesmírně zklamaní, k čemu bych to přirovnal... asi jako když chcete vidět staré roubené krkonošské chalupy, ale místo do Pasek nad Jizerou vás pošlou do Špindlerova mlýna. Reine je šmuk postavený pro turisty. Vypadá jako parkoviště pod sjezdovkou, stánky, autobusy, turisti. Nejprve jsem byl nadšený aspoň z červených domečků, než jsem pochopil, že jsou všechny nové a že je to vlastně obrovský hotel, jeden stejný domek vedle druhého, stejná okna, kliky, zábradlí, všechno. Cítil jsem ohromné zklamání a propadl myšlenkám, že takové budou celé Lofoty, že jsem i já jeden z těch turistů, kteří zabíjejí poslední autentická místa na světě. A bylo mi líto Petry, která se sem těšila a která byla stejně zklamaná jako já.No nebudu vás napínat, báli jsme se zbytečně. Moje teorie je, že líný turista se přeplaví z Bodø do Moskenes, dojede nebo dojde do Reine, koupí kožešinu ze soba a sušenou tresku a jede trajektem zase domů. Jakmile jsme z Reine přejeli přes ostrůvky Andøya a Sakrisøya, tenhle falešný turistický feeling zmizel a už jsme ho nikde jinde neviděli. Díky všem severským bohům, Ódinovi nejvíc, že se stará o nás, cestovatele.
-
2/2
A konečně Lofoty! Teď začne to, kvůli čemu jsme sem jeli, co známe z fotek a popisu! A do toho přijedete do Reine! Nejenom, že prší, takže na vyhlídku nejdete, ale jste tím městečkem nesmírně zklamaní, k čemu bych to přirovnal... asi jako když chcete vidět staré roubené krkonošské chalupy, ale místo do Pasek nad Jizerou vás pošlou do Špindlerova mlýna. Reine je šmuk postavený pro turisty. Vypadá jako parkoviště pod sjezdovkou, stánky, autobusy, turisti. Nejprve jsem byl nadšený aspoň z červených domečků, než jsem pochopil, že jsou všechny nové a že je to vlastně obrovský hotel, jeden stejný domek vedle druhého, stejná okna, kliky, zábradlí, všechno. Cítil jsem ohromné zklamání a propadl myšlenkám, že takové budou celé Lofoty, že jsem i já jeden z těch turistů, kteří zabíjejí poslední autentická místa na světě. A bylo mi líto Petry, která se sem těšila a která byla stejně zklamaná jako já.No nebudu vás napínat, báli jsme se zbytečně. Moje teorie je, že líný turista se přeplaví z Bodø do Moskenes, dojede nebo dojde do Reine, koupí kožešinu ze soba a sušenou tresku a jede trajektem zase domů. Jakmile jsme z Reine přejeli přes ostrůvky Andøya a Sakrisøya, tenhle falešný turistický feeling zmizel a už jsme ho nikde jinde neviděli. Díky všem severským bohům, Ódinovi nejvíc, že se stará o nás, cestovatele.
-
1/2
Dnes to nebude pozitivní povídání, ale slibuji, že to bude tady na Lofotech naposledy. Když jsme stoupali na ledovec Nigardsbreen a povídali si, ozvalo se za námi české "Ahoj". Potkali jsme týpka, který jezdí do Norska pravidelně, a dali s ním řeč. Když přišlo na Lofoty, poradil nám, ať jdeme na vyhlídku Reinebringen nad městečkem Reine, že je odtud nejkrásnější výhled na jižní Lofoty, a že cestu nahoru vykutali pro Nory Nepálci. Zase ti Nepálci, už poněkolikáté.Reine bylo další místo na našem plánu po cestě z Å. Víte, cesta na Lofoty je vlastně dárek. Když bylo mé milé 50, přemýšlel jsem, co ji dát za dárek. Vy starší víte, že v tomhle věku už vlastně nic nechcete, nepotřebujete, všechno už máte, už jste všechno dali nebo dostali. A Petra má ráda sever, typicky Dánsko, ale byla i na Bornholmu a na jihu Švédska. Tak mě napadly právě Lofoty. Jenže ten rok jsme koupili domeček a tak jsme místo dovolené rekonstruovali, abychom mohli bydlet. Takže se dovolená o rok posunula. A další rok jsem změnil práci, takže jsem přišel o dovolenou, Lofoty se zase posunuly. Pomalu jsme přestali věřit, že se to povede. Až letos, konečně. A teď moje pocity: Vím, jaká Petra je, chvilku neposedí, ráda chodí, nejlépe divočinou. A my už týden sedíme celé dny v autě a jedeme a jedeme.
-
1/2
Dnes to nebude pozitivní povídání, ale slibuji, že to bude tady na Lofotech naposledy. Když jsme stoupali na ledovec Nigardsbreen a povídali si, ozvalo se za námi české "Ahoj". Potkali jsme týpka, který jezdí do Norska pravidelně, a dali s ním řeč. Když přišlo na Lofoty, poradil nám, ať jdeme na vyhlídku Reinebringen nad městečkem Reine, že je odtud nejkrásnější výhled na jižní Lofoty, a že cestu nahoru vykutali pro Nory Nepálci. Zase ti Nepálci, už poněkolikáté.Reine bylo další místo na našem plánu po cestě z Å. Víte, cesta na Lofoty je vlastně dárek. Když bylo mé milé 50, přemýšlel jsem, co ji dát za dárek. Vy starší víte, že v tomhle věku už vlastně nic nechcete, nepotřebujete, všechno už máte, už jste všechno dali nebo dostali. A Petra má ráda sever, typicky Dánsko, ale byla i na Bornholmu a na jihu Švédska. Tak mě napadly právě Lofoty. Jenže ten rok jsme koupili domeček a tak jsme místo dovolené rekonstruovali, abychom mohli bydlet. Takže se dovolená o rok posunula. A další rok jsem změnil práci, takže jsem přišel o dovolenou, Lofoty se zase posunuly. Pomalu jsme přestali věřit, že se to povede. Až letos, konečně. A teď moje pocity: Vím, jaká Petra je, chvilku neposedí, ráda chodí, nejlépe divočinou. A my už týden sedíme celé dny v autě a jedeme a jedeme.
-
1/2
Dnes to nebude pozitivní povídání, ale slibuji, že to bude tady na Lofotech naposledy. Když jsme stoupali na ledovec Nigardsbreen a povídali si, ozvalo se za námi české "Ahoj". Potkali jsme týpka, který jezdí do Norska pravidelně, a dali s ním řeč. Když přišlo na Lofoty, poradil nám, ať jdeme na vyhlídku Reinebringen nad městečkem Reine, že je odtud nejkrásnější výhled na jižní Lofoty, a že cestu nahoru vykutali pro Nory Nepálci. Zase ti Nepálci, už poněkolikáté.Reine bylo další místo na našem plánu po cestě z Å. Víte, cesta na Lofoty je vlastně dárek. Když bylo mé milé 50, přemýšlel jsem, co ji dát za dárek. Vy starší víte, že v tomhle věku už vlastně nic nechcete, nepotřebujete, všechno už máte, už jste všechno dali nebo dostali. A Petra má ráda sever, typicky Dánsko, ale byla i na Bornholmu a na jihu Švédska. Tak mě napadly právě Lofoty. Jenže ten rok jsme koupili domeček a tak jsme místo dovolené rekonstruovali, abychom mohli bydlet. Takže se dovolená o rok posunula. A další rok jsem změnil práci, takže jsem přišel o dovolenou, Lofoty se zase posunuly. Pomalu jsme přestali věřit, že se to povede. Až letos, konečně. A teď moje pocity: Vím, jaká Petra je, chvilku neposedí, ráda chodí, nejlépe divočinou. A my už týden sedíme celé dny v autě a jedeme a jedeme.
-
1/2
Dnes to nebude pozitivní povídání, ale slibuji, že to bude tady na Lofotech naposledy. Když jsme stoupali na ledovec Nigardsbreen a povídali si, ozvalo se za námi české "Ahoj". Potkali jsme týpka, který jezdí do Norska pravidelně, a dali s ním řeč. Když přišlo na Lofoty, poradil nám, ať jdeme na vyhlídku Reinebringen nad městečkem Reine, že je odtud nejkrásnější výhled na jižní Lofoty, a že cestu nahoru vykutali pro Nory Nepálci. Zase ti Nepálci, už poněkolikáté.Reine bylo další místo na našem plánu po cestě z Å. Víte, cesta na Lofoty je vlastně dárek. Když bylo mé milé 50, přemýšlel jsem, co ji dát za dárek. Vy starší víte, že v tomhle věku už vlastně nic nechcete, nepotřebujete, všechno už máte, už jste všechno dali nebo dostali. A Petra má ráda sever, typicky Dánsko, ale byla i na Bornholmu a na jihu Švédska. Tak mě napadly právě Lofoty. Jenže ten rok jsme koupili domeček a tak jsme místo dovolené rekonstruovali, abychom mohli bydlet. Takže se dovolená o rok posunula. A další rok jsem změnil práci, takže jsem přišel o dovolenou, Lofoty se zase posunuly. Pomalu jsme přestali věřit, že se to povede. Až letos, konečně. A teď moje pocity: Vím, jaká Petra je, chvilku neposedí, ráda chodí, nejlépe divočinou. A my už týden sedíme celé dny v autě a jedeme a jedeme.
-
1/2
Dnes to nebude pozitivní povídání, ale slibuji, že to bude tady na Lofotech naposledy. Když jsme stoupali na ledovec Nigardsbreen a povídali si, ozvalo se za námi české "Ahoj". Potkali jsme týpka, který jezdí do Norska pravidelně, a dali s ním řeč. Když přišlo na Lofoty, poradil nám, ať jdeme na vyhlídku Reinebringen nad městečkem Reine, že je odtud nejkrásnější výhled na jižní Lofoty, a že cestu nahoru vykutali pro Nory Nepálci. Zase ti Nepálci, už poněkolikáté.Reine bylo další místo na našem plánu po cestě z Å. Víte, cesta na Lofoty je vlastně dárek. Když bylo mé milé 50, přemýšlel jsem, co ji dát za dárek. Vy starší víte, že v tomhle věku už vlastně nic nechcete, nepotřebujete, všechno už máte, už jste všechno dali nebo dostali. A Petra má ráda sever, typicky Dánsko, ale byla i na Bornholmu a na jihu Švédska. Tak mě napadly právě Lofoty. Jenže ten rok jsme koupili domeček a tak jsme místo dovolené rekonstruovali, abychom mohli bydlet. Takže se dovolená o rok posunula. A další rok jsem změnil práci, takže jsem přišel o dovolenou, Lofoty se zase posunuly. Pomalu jsme přestali věřit, že se to povede. Až letos, konečně. A teď moje pocity: Vím, jaká Petra je, chvilku neposedí, ráda chodí, nejlépe divočinou. A my už týden sedíme celé dny v autě a jedeme a jedeme.
-
Bodø – město, odkud pluje trajekt na Lofoty. Město, kde jsme před brzkým ranním vyplutí přespali. Město, které bylo prakticky srovnáno se zemí při náletu Luftwaffe roku 1940. Město, které pomohla znovu vybudovat švédská vláda, proto se mu někdy říká Svenskebyen, Švédské město. Bodø, sámsky Bådáddjo, bylo po tisíciletí domovem Sámů, než se roku 1816 stalo oficiálním norským městem. Viděli jsme z něj prd, leda molo při nájezdu na trajekt. To víte, časový pres. Těžko si plánujete dopředu, kdy do Bodø přijedete, vždyť je to přes 3000 km. Takže ráno před pátou budíček, snídaně, hlavně kafe a šup na trajekt.
Během plavby se rozpršelo a pršet přestalo až někdo kolem druhé odpoledne. A to už jsme za sebou měli takovou na první pohled jednoduchou procházku kolem jezera Ågvatnet v rezervaci Lofotodden Nasjonalpark. Pršelo. Ne, spíš lilo. Oblékli jsme si nepromokavou bundu, přes ní pončo, pevné kožené boty a tradá na první výšlap na Lofotech. Asi sedm kilometrů. Chvíli jsme se snažili moc se nenamočit, ale ono to nešlo. Skála klouzala, kořeny klouzaly, voda z nebe, voda z jezera, voda ze stromů a z trávy, bahno až za ušima. Pochopili jsme, že Lofoty nebudou jednoduché a že vzdálenost se na prosté kilometry nedá měřit. To jezero bylo nekonečné. Ale extrémně krásné. Nikde nikdo, jen my a mlha, na protějším břehu osamělá hytte, chata, norský fenomén. Teď už mi docházejí znaky, tak se o hytte a pobytu na čerstvém vzduchu rozepíšu jindy.
Parkovali jsme v městečku Å, nejspíš nejkratší název, se kterým se kdy potkám. Moc jsme z něj neviděli, stále pršelo, z bot jsme vylili litry vody a bahna, asi špatná impregnace, nohy nás bolely, kterak jsme lozili po skalách kolem Ågvatnet. Ale byli jsme šťastní, že jsme na Lofotech, že se nezozbilo auto, že tu máme asi čtyři dny času a že se na obloze v mracích ukazují první modré díry.
-
Bodø – město, odkud pluje trajekt na Lofoty. Město, kde jsme před brzkým ranním vyplutí přespali. Město, které bylo prakticky srovnáno se zemí při náletu Luftwaffe roku 1940. Město, které pomohla znovu vybudovat švédská vláda, proto se mu někdy říká Svenskebyen, Švédské město. Bodø, sámsky Bådáddjo, bylo po tisíciletí domovem Sámů, než se roku 1816 stalo oficiálním norským městem. Viděli jsme z něj prd, leda molo při nájezdu na trajekt. To víte, časový pres. Těžko si plánujete dopředu, kdy do Bodø přijedete, vždyť je to přes 3000 km. Takže ráno před pátou budíček, snídaně, hlavně kafe a šup na trajekt.
Během plavby se rozpršelo a pršet přestalo až někdo kolem druhé odpoledne. A to už jsme za sebou měli takovou na první pohled jednoduchou procházku kolem jezera Ågvatnet v rezervaci Lofotodden Nasjonalpark. Pršelo. Ne, spíš lilo. Oblékli jsme si nepromokavou bundu, přes ní pončo, pevné kožené boty a tradá na první výšlap na Lofotech. Asi sedm kilometrů. Chvíli jsme se snažili moc se nenamočit, ale ono to nešlo. Skála klouzala, kořeny klouzaly, voda z nebe, voda z jezera, voda ze stromů a z trávy, bahno až za ušima. Pochopili jsme, že Lofoty nebudou jednoduché a že vzdálenost se na prosté kilometry nedá měřit. To jezero bylo nekonečné. Ale extrémně krásné. Nikde nikdo, jen my a mlha, na protějším břehu osamělá hytte, chata, norský fenomén. Teď už mi docházejí znaky, tak se o hytte a pobytu na čerstvém vzduchu rozepíšu jindy.
Parkovali jsme v městečku Å, nejspíš nejkratší název, se kterým se kdy potkám. Moc jsme z něj neviděli, stále pršelo, z bot jsme vylili litry vody a bahna, asi špatná impregnace, nohy nás bolely, kterak jsme lozili po skalách kolem Ågvatnet. Ale byli jsme šťastní, že jsme na Lofotech, že se nezozbilo auto, že tu máme asi čtyři dny času a že se na obloze v mracích ukazují první modré díry.
-
Bodø – město, odkud pluje trajekt na Lofoty. Město, kde jsme před brzkým ranním vyplutí přespali. Město, které bylo prakticky srovnáno se zemí při náletu Luftwaffe roku 1940. Město, které pomohla znovu vybudovat švédská vláda, proto se mu někdy říká Svenskebyen, Švédské město. Bodø, sámsky Bådáddjo, bylo po tisíciletí domovem Sámů, než se roku 1816 stalo oficiálním norským městem. Viděli jsme z něj prd, leda molo při nájezdu na trajekt. To víte, časový pres. Těžko si plánujete dopředu, kdy do Bodø přijedete, vždyť je to přes 3000 km. Takže ráno před pátou budíček, snídaně, hlavně kafe a šup na trajekt.
Během plavby se rozpršelo a pršet přestalo až někdo kolem druhé odpoledne. A to už jsme za sebou měli takovou na první pohled jednoduchou procházku kolem jezera Ågvatnet v rezervaci Lofotodden Nasjonalpark. Pršelo. Ne, spíš lilo. Oblékli jsme si nepromokavou bundu, přes ní pončo, pevné kožené boty a tradá na první výšlap na Lofotech. Asi sedm kilometrů. Chvíli jsme se snažili moc se nenamočit, ale ono to nešlo. Skála klouzala, kořeny klouzaly, voda z nebe, voda z jezera, voda ze stromů a z trávy, bahno až za ušima. Pochopili jsme, že Lofoty nebudou jednoduché a že vzdálenost se na prosté kilometry nedá měřit. To jezero bylo nekonečné. Ale extrémně krásné. Nikde nikdo, jen my a mlha, na protějším břehu osamělá hytte, chata, norský fenomén. Teď už mi docházejí znaky, tak se o hytte a pobytu na čerstvém vzduchu rozepíšu jindy.
Parkovali jsme v městečku Å, nejspíš nejkratší název, se kterým se kdy potkám. Moc jsme z něj neviděli, stále pršelo, z bot jsme vylili litry vody a bahna, asi špatná impregnace, nohy nás bolely, kterak jsme lozili po skalách kolem Ågvatnet. Ale byli jsme šťastní, že jsme na Lofotech, že se nezozbilo auto, že tu máme asi čtyři dny času a že se na obloze v mracích ukazují první modré díry.
-
Bodø – město, odkud pluje trajekt na Lofoty. Město, kde jsme před brzkým ranním vyplutí přespali. Město, které bylo prakticky srovnáno se zemí při náletu Luftwaffe roku 1940. Město, které pomohla znovu vybudovat švédská vláda, proto se mu někdy říká Svenskebyen, Švédské město. Bodø, sámsky Bådáddjo, bylo po tisíciletí domovem Sámů, než se roku 1816 stalo oficiálním norským městem. Viděli jsme z něj prd, leda molo při nájezdu na trajekt. To víte, časový pres. Těžko si plánujete dopředu, kdy do Bodø přijedete, vždyť je to přes 3000 km. Takže ráno před pátou budíček, snídaně, hlavně kafe a šup na trajekt.
Během plavby se rozpršelo a pršet přestalo až někdo kolem druhé odpoledne. A to už jsme za sebou měli takovou na první pohled jednoduchou procházku kolem jezera Ågvatnet v rezervaci Lofotodden Nasjonalpark. Pršelo. Ne, spíš lilo. Oblékli jsme si nepromokavou bundu, přes ní pončo, pevné kožené boty a tradá na první výšlap na Lofotech. Asi sedm kilometrů. Chvíli jsme se snažili moc se nenamočit, ale ono to nešlo. Skála klouzala, kořeny klouzaly, voda z nebe, voda z jezera, voda ze stromů a z trávy, bahno až za ušima. Pochopili jsme, že Lofoty nebudou jednoduché a že vzdálenost se na prosté kilometry nedá měřit. To jezero bylo nekonečné. Ale extrémně krásné. Nikde nikdo, jen my a mlha, na protějším břehu osamělá hytte, chata, norský fenomén. Teď už mi docházejí znaky, tak se o hytte a pobytu na čerstvém vzduchu rozepíšu jindy.
Parkovali jsme v městečku Å, nejspíš nejkratší název, se kterým se kdy potkám. Moc jsme z něj neviděli, stále pršelo, z bot jsme vylili litry vody a bahna, asi špatná impregnace, nohy nás bolely, kterak jsme lozili po skalách kolem Ågvatnet. Ale byli jsme šťastní, že jsme na Lofotech, že se nezozbilo auto, že tu máme asi čtyři dny času a že se na obloze v mracích ukazují první modré díry.
-
Bodø – město, odkud pluje trajekt na Lofoty. Město, kde jsme před brzkým ranním vyplutí přespali. Město, které bylo prakticky srovnáno se zemí při náletu Luftwaffe roku 1940. Město, které pomohla znovu vybudovat švédská vláda, proto se mu někdy říká Svenskebyen, Švédské město. Bodø, sámsky Bådáddjo, bylo po tisíciletí domovem Sámů, než se roku 1816 stalo oficiálním norským městem. Viděli jsme z něj prd, leda molo při nájezdu na trajekt. To víte, časový pres. Těžko si plánujete dopředu, kdy do Bodø přijedete, vždyť je to přes 3000 km. Takže ráno před pátou budíček, snídaně, hlavně kafe a šup na trajekt.
Během plavby se rozpršelo a pršet přestalo až někdo kolem druhé odpoledne. A to už jsme za sebou měli takovou na první pohled jednoduchou procházku kolem jezera Ågvatnet v rezervaci Lofotodden Nasjonalpark. Pršelo. Ne, spíš lilo. Oblékli jsme si nepromokavou bundu, přes ní pončo, pevné kožené boty a tradá na první výšlap na Lofotech. Asi sedm kilometrů. Chvíli jsme se snažili moc se nenamočit, ale ono to nešlo. Skála klouzala, kořeny klouzaly, voda z nebe, voda z jezera, voda ze stromů a z trávy, bahno až za ušima. Pochopili jsme, že Lofoty nebudou jednoduché a že vzdálenost se na prosté kilometry nedá měřit. To jezero bylo nekonečné. Ale extrémně krásné. Nikde nikdo, jen my a mlha, na protějším břehu osamělá hytte, chata, norský fenomén. Teď už mi docházejí znaky, tak se o hytte a pobytu na čerstvém vzduchu rozepíšu jindy.
Parkovali jsme v městečku Å, nejspíš nejkratší název, se kterým se kdy potkám. Moc jsme z něj neviděli, stále pršelo, z bot jsme vylili litry vody a bahna, asi špatná impregnace, nohy nás bolely, kterak jsme lozili po skalách kolem Ågvatnet. Ale byli jsme šťastní, že jsme na Lofotech, že se nezozbilo auto, že tu máme asi čtyři dny času a že se na obloze v mracích ukazují první modré díry.
-
https://www.europesays.com/no/338029/ Frp advarer mot «britiske tilstander» på sokkelen – E24 #Aberdeen #AndyBurnham #BreakingNews #BreakingNews #ExxonMobil #FeaturedNews #FeaturedNews #Fremskrittspartiet #Gass #Headlines #Hovedoppslag #JohanSverdrup #KristofferSivertsen #Labour #LatestNews #LatestNews #Lofoten #MainNews #MainNews #News #NO #Norge #Norway #Nyheter #OffshoreNorge #Olje #Overskrifter #senja #Storbritannia #TopStories #TopStories #vesterålen
-
Blížíme se k Polárnímu kruhu. Ale než ho překročíme, navštěvujeme městečko Mosjøen, konkrétně ulici Sjøgata, což je ulice tvořená nejdelší souvislou řadou dřevěných domků v Norsku. Moc pěkný, to jo, ale ulice je ulice. My šli zezadu, kolem dvorků, mezi ulicí a fjordem. To vám byla krása! Ta ulice, Sjøgata, byla postavena roku 1866 a už roku 1970 měla být zbourána a místo ní, považte, mělo vzniknout parkoviště! Ještě že k tomu nedošlo. Bohužel je v té ulici i frc, který patří červenému kříži nebo nějaké charitě. Jakmile do něj Petra vkročila, nebylo cesty zpět. Asi hodinu brala všechno do ruky a nutně si to potřebovala koupit. Nakonec jsem ji utáhl na lékořici, znáte ten fígl, sedíte na oslu, na klacku máte přivázanou mrkev a osel za ní jde. Tak nějak tak.
A už je to tady! Polarsirkelsenteret, The Arctic Circle Center! Zastavujeme na Polárním kruhu, 66°33’N, a radujeme se z té mety. Uvnitř muzea ochutnáváme soba v klobáse, kupujeme losa v salámu, Spoďár dostává novou samolepku informující o tom, že tento veterán překročil po vlastní ose Polární kruh. Petra fotí nějaké pidirostlinky, co tam na pláni horko těžko rostou, až následně jsme zjistili, že to byla vrba a bříza, považte, vysoká asi jako borůvčí. Vrba polární a bříza trpasličí. Pobíháme na kruhu jako pomocný učitel Václav Poustka: Na sever a na jih! Severní pól to sice není, ale i tak.
Polární kruh je místo, kde slunce nezapadá. Někdy. Nám tzv. Půlnoční slunce uteklo o měsíc, nezapadá v den letního slunovratu. Škoda. I tak. Slunce nám vycházelo ve 3:10 ráno a zapadalo ve 23:15, moc tmy jsme si neužili.
No a víte co? Příště už budu psát opravdu o Lofotech.
-
Blížíme se k Polárnímu kruhu. Ale než ho překročíme, navštěvujeme městečko Mosjøen, konkrétně ulici Sjøgata, což je ulice tvořená nejdelší souvislou řadou dřevěných domků v Norsku. Moc pěkný, to jo, ale ulice je ulice. My šli zezadu, kolem dvorků, mezi ulicí a fjordem. To vám byla krása! Ta ulice, Sjøgata, byla postavena roku 1866 a už roku 1970 měla být zbourána a místo ní, považte, mělo vzniknout parkoviště! Ještě že k tomu nedošlo. Bohužel je v té ulici i frc, který patří červenému kříži nebo nějaké charitě. Jakmile do něj Petra vkročila, nebylo cesty zpět. Asi hodinu brala všechno do ruky a nutně si to potřebovala koupit. Nakonec jsem ji utáhl na lékořici, znáte ten fígl, sedíte na oslu, na klacku máte přivázanou mrkev a osel za ní jde. Tak nějak tak.
A už je to tady! Polarsirkelsenteret, The Arctic Circle Center! Zastavujeme na Polárním kruhu, 66°33’N, a radujeme se z té mety. Uvnitř muzea ochutnáváme soba v klobáse, kupujeme losa v salámu, Spoďár dostává novou samolepku informující o tom, že tento veterán překročil po vlastní ose Polární kruh. Petra fotí nějaké pidirostlinky, co tam na pláni horko těžko rostou, až následně jsme zjistili, že to byla vrba a bříza, považte, vysoká asi jako borůvčí. Vrba polární a bříza trpasličí. Pobíháme na kruhu jako pomocný učitel Václav Poustka: Na sever a na jih! Severní pól to sice není, ale i tak.
Polární kruh je místo, kde slunce nezapadá. Někdy. Nám tzv. Půlnoční slunce uteklo o měsíc, nezapadá v den letního slunovratu. Škoda. I tak. Slunce nám vycházelo ve 3:10 ráno a zapadalo ve 23:15, moc tmy jsme si neužili.
No a víte co? Příště už budu psát opravdu o Lofotech.
-
Blížíme se k Polárnímu kruhu. Ale než ho překročíme, navštěvujeme městečko Mosjøen, konkrétně ulici Sjøgata, což je ulice tvořená nejdelší souvislou řadou dřevěných domků v Norsku. Moc pěkný, to jo, ale ulice je ulice. My šli zezadu, kolem dvorků, mezi ulicí a fjordem. To vám byla krása! Ta ulice, Sjøgata, byla postavena roku 1866 a už roku 1970 měla být zbourána a místo ní, považte, mělo vzniknout parkoviště! Ještě že k tomu nedošlo. Bohužel je v té ulici i frc, který patří červenému kříži nebo nějaké charitě. Jakmile do něj Petra vkročila, nebylo cesty zpět. Asi hodinu brala všechno do ruky a nutně si to potřebovala koupit. Nakonec jsem ji utáhl na lékořici, znáte ten fígl, sedíte na oslu, na klacku máte přivázanou mrkev a osel za ní jde. Tak nějak tak.
A už je to tady! Polarsirkelsenteret, The Arctic Circle Center! Zastavujeme na Polárním kruhu, 66°33’N, a radujeme se z té mety. Uvnitř muzea ochutnáváme soba v klobáse, kupujeme losa v salámu, Spoďár dostává novou samolepku informující o tom, že tento veterán překročil po vlastní ose Polární kruh. Petra fotí nějaké pidirostlinky, co tam na pláni horko těžko rostou, až následně jsme zjistili, že to byla vrba a bříza, považte, vysoká asi jako borůvčí. Vrba polární a bříza trpasličí. Pobíháme na kruhu jako pomocný učitel Václav Poustka: Na sever a na jih! Severní pól to sice není, ale i tak.
Polární kruh je místo, kde slunce nezapadá. Někdy. Nám tzv. Půlnoční slunce uteklo o měsíc, nezapadá v den letního slunovratu. Škoda. I tak. Slunce nám vycházelo ve 3:10 ráno a zapadalo ve 23:15, moc tmy jsme si neužili.
No a víte co? Příště už budu psát opravdu o Lofotech.
-
Blížíme se k Polárnímu kruhu. Ale než ho překročíme, navštěvujeme městečko Mosjøen, konkrétně ulici Sjøgata, což je ulice tvořená nejdelší souvislou řadou dřevěných domků v Norsku. Moc pěkný, to jo, ale ulice je ulice. My šli zezadu, kolem dvorků, mezi ulicí a fjordem. To vám byla krása! Ta ulice, Sjøgata, byla postavena roku 1866 a už roku 1970 měla být zbourána a místo ní, považte, mělo vzniknout parkoviště! Ještě že k tomu nedošlo. Bohužel je v té ulici i frc, který patří červenému kříži nebo nějaké charitě. Jakmile do něj Petra vkročila, nebylo cesty zpět. Asi hodinu brala všechno do ruky a nutně si to potřebovala koupit. Nakonec jsem ji utáhl na lékořici, znáte ten fígl, sedíte na oslu, na klacku máte přivázanou mrkev a osel za ní jde. Tak nějak tak.
A už je to tady! Polarsirkelsenteret, The Arctic Circle Center! Zastavujeme na Polárním kruhu, 66°33’N, a radujeme se z té mety. Uvnitř muzea ochutnáváme soba v klobáse, kupujeme losa v salámu, Spoďár dostává novou samolepku informující o tom, že tento veterán překročil po vlastní ose Polární kruh. Petra fotí nějaké pidirostlinky, co tam na pláni horko těžko rostou, až následně jsme zjistili, že to byla vrba a bříza, považte, vysoká asi jako borůvčí. Vrba polární a bříza trpasličí. Pobíháme na kruhu jako pomocný učitel Václav Poustka: Na sever a na jih! Severní pól to sice není, ale i tak.
Polární kruh je místo, kde slunce nezapadá. Někdy. Nám tzv. Půlnoční slunce uteklo o měsíc, nezapadá v den letního slunovratu. Škoda. I tak. Slunce nám vycházelo ve 3:10 ráno a zapadalo ve 23:15, moc tmy jsme si neužili.
No a víte co? Příště už budu psát opravdu o Lofotech.
-
Blížíme se k Polárnímu kruhu. Ale než ho překročíme, navštěvujeme městečko Mosjøen, konkrétně ulici Sjøgata, což je ulice tvořená nejdelší souvislou řadou dřevěných domků v Norsku. Moc pěkný, to jo, ale ulice je ulice. My šli zezadu, kolem dvorků, mezi ulicí a fjordem. To vám byla krása! Ta ulice, Sjøgata, byla postavena roku 1866 a už roku 1970 měla být zbourána a místo ní, považte, mělo vzniknout parkoviště! Ještě že k tomu nedošlo. Bohužel je v té ulici i frc, který patří červenému kříži nebo nějaké charitě. Jakmile do něj Petra vkročila, nebylo cesty zpět. Asi hodinu brala všechno do ruky a nutně si to potřebovala koupit. Nakonec jsem ji utáhl na lékořici, znáte ten fígl, sedíte na oslu, na klacku máte přivázanou mrkev a osel za ní jde. Tak nějak tak.
A už je to tady! Polarsirkelsenteret, The Arctic Circle Center! Zastavujeme na Polárním kruhu, 66°33’N, a radujeme se z té mety. Uvnitř muzea ochutnáváme soba v klobáse, kupujeme losa v salámu, Spoďár dostává novou samolepku informující o tom, že tento veterán překročil po vlastní ose Polární kruh. Petra fotí nějaké pidirostlinky, co tam na pláni horko těžko rostou, až následně jsme zjistili, že to byla vrba a bříza, považte, vysoká asi jako borůvčí. Vrba polární a bříza trpasličí. Pobíháme na kruhu jako pomocný učitel Václav Poustka: Na sever a na jih! Severní pól to sice není, ale i tak.
Polární kruh je místo, kde slunce nezapadá. Někdy. Nám tzv. Půlnoční slunce uteklo o měsíc, nezapadá v den letního slunovratu. Škoda. I tak. Slunce nám vycházelo ve 3:10 ráno a zapadalo ve 23:15, moc tmy jsme si neužili.
No a víte co? Příště už budu psát opravdu o Lofotech.
-
https://www.europesays.com/no/334355/ Lofoten crossing-raseri: – Hjertet blør #BreakingNews #BreakingNews #FeaturedNews #FeaturedNews #Headlines #LatestNews #LatestNews #Lofoten #News #NO #Norge #norgesferie #Norway #Nyheter #Overskrifter #Reise #TopStories #TopStories #turistskatt
