#tg765476070 — Public Fediverse posts

Jediná výjimka je Marie Terezie:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C5%99edstavitel%C5%AF_%C4%8Desk%C3%A9ho_st%C3%A1tu

#tg765476070🧵

<- Myšlenka, že schopní a pracovití jedinci stoupají ve společnosti vzhůru a neschopní a líní klesají dolů, je základem sociálního darwinismu, popsaného Herbertem Spencerem v knize Člověk versus stát (1884). Inspirací mu byla teorie evoluce druhů dle přírodovědce a zakladatele evoluční biologie Charlese Darwina, která se koncem 19. století stala natolik rozšířenou, že začala pronikat i do oblasti společenských věd.

V meritokracii jsou funkce a úkoly rozdělovány na základě inteligence, schopností a vzdělání jedince. Úroveň těchto vlastností je měřena různými testy nebo jako hlavní měřítko slouží nejvyšší dosažené vzdělání. V dnešní době se jako nejčastější ukazatel používají vysokoškolské diplomy.

V českém systému vzdělávání bývají v tomto směru kritizována osmiletá gymnázia za to, že provádějí první selekci potenciálně úspěšnějších jedinců a tím vytvářejí nerovnost v přístupu k dalšímu vzdělání. Dalším měřítkem používaným v meritokracii mohou být již dosažené výsledky.

Konec lehce upraveného citátu.

Škrdlá mi:

Je odlišné:

(1) Že ujímání se práce, úkolů, funkcí by mohlo nějak souviset se schopnostmi je vykonávat. Jako je mi třeba poměrně jasné, že bych radši měl kompetentní politiky než blbečky. Ale snad radši ne kompetentní zlé, špatné a kýčovité politiky.

(2) Ta jako hluboká (mýtická?) přestava, že (v životě?) nějak jde o nějaký 'merit'(?). Že jako se nějak máme snažit a že za to dostáváme odměnu nebo trest.

#tg765476070🧵 @krab

@krab , děkuju.

No tak já navrhuju, abychom (přinejmenším na chvíli) opustili slovo "mýtus" a bavili se o "meritokracii".

A i u meritokracie bych byl opatrný, jestli tím slovem míním, jak to je nebo jak to má být. Většina slov -kracie -archie podle mě spíš znamená, jak to je, než ideologii, jak to má být nebo že tak je to správně.

Vlastně mám potíž i s tím anglikanismem 'merit' https://en.wiktionary.org/wiki/merit , protože v už v tom slově je schovaná nějaká ideologie.

Já bych to spíš nazval individualismem nebo zásluhovostí (dále jen I/Z; tam, kde se míní, jak to je, ponechávám meritokracii):

I/Z je ideologie, podle které úspěšnost každého jednotlivce nejvíce závisí na jeho osobním výkonu, který je dán pouze jeho schopnostmi a úsilím. Předpokladem tohoto směru je skutečnost, že osobní výkon jednotlivce vede k prosperitě celé společnosti. Do vyšších pozic spojených s větší zodpovědností a náročnější prací se totiž dostávají jednotlivci, kteří prokážou patřičné schopnosti a píli. Tím je ve společnosti náročnější práce svěřována schopnějším jedincům a na ostatní zbývají méně zodpovědné úkoly. To pak vede k větší efektivitě společenské dělbě práce, která tak přináší větší užitek pro všechny. Do vládnoucí vrstvy je tedy možné se dostat pouze na základě svých schopností, výkonů a zásluh.

I/Z je úzce spojená s ideologií liberalismu, zejména s klasickým liberalismem. Liberálové věří, že lidé se rodí s odlišnými vlastnostmi a neměli by tudíž být odměňováni všichni stejně. Odměňovat schopnosti a zásluhy je podle nich nejen správné, ale i potřebné, neboť to jednotlivce motivuje k úsilí a sebezdokonalování. ->

#tg765476070🧵

@krab , děkuju.

Hm, možná bychom si mohli říct, o co komu tady v té konverzaci jde. Mně jde o to nalézt nebo stvořit něco, na čem bychom se Ty a já mohli shodnout.

Jak meritokracie, tak mýtus můžou znamenat leccos:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Meritokracie

https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%BDtus

#tg765476070🧵

@krab , děkuju.

Jedno, co se snažím říct, je, že pohádka nekončí inidividuální odpovědností.

Druhé, co se snažím říct, je, že právo na důstojný život mají všichni, i výjimky, i závisláci.

Třetí, co se sněžím říct, je, že to, že to tady v Evropské unii máme super, neznamená, že se nemám snažit to mít ještě lepší. Třeba: rovné školství pro euro-unijní mláďata do přibližně 18 let.

Čtvrté, páté, šesté a další si nechávám na později.

#tg765476070🧵

@krab , děkuju.

Raduju se, že se shodujeme v 2.

Raduju se, že jsme sladěni, že má smysl mluvit o "meritokratickém mýtu" a "měření".

Myslím, že to budu vyžadovat něco píle a něco trpělivosti. Začal bych asi ujasňováním, kdo co říká.

Když píšeš, že v Česku a v Evropské unii "žijeme v době svobody a dostatku, kdy je v asi největší míře na jednotlivci, co bude dělat a jak se bude mít", můžu s tím i souhlasit i to odmítat. Záleží, co se tím myslí a v jakém kontextu se to říká.

Já mám k (našemu) územnímu sociálnímu systému "Evropská unie" (a jeho subsystému "Česko") kladný vztah a myslím si, že historicky a planetárně je na špičce, co se týče svobody, dostatku a prostoru pro jednotlivce, aby si mohli dělat, co chtějí, a aby mohli ovlivňovat, jak se budou mít.

Také, podle okolností, říkám sobě i jiným, že se můžeme a máme individuálně rozhodovat, co budeme dělat, a že můžeme a máme ovlivňovat, jak se máme.

Ale nemám to tak, že by to byl konec pohádky.

Nepřipadá mi mravné říkat studentům zastřeleným na Filozofické fakultě, že se špatně rozhodovali a chybně ovlivnili svůj život.

To, že nějak můžu něco ovlivňovat, vůbec nevylučuje, že můj osud je ovlivňován i jinak, než že moje úspěchy jsou jen moje individuální zásluha a moje katastrofy jen moje individuální selhání.

Chápu, že zejména člověka, který se z úplně stejné startovní pozice jako kdokoliv jiný, svojí individulní zásluhou, stal individuálně schopných se dobře rozodovat, co bude dělat, a dobře si zajistit, aby se měl dobře, nic jiného nezajímá, a přeju mu, ať si je klidně takovým, jaký chce být.

Mně zajímá, jak různá "my", zajišťují, že třeba každý má nepodmíněné právo na důstojný život. I slabí, i nemocní, i blbí, i líní. Prostě každý.

#tg765476070🧵

@krab , děkuju.

1. Hm... No jak popisujeme (euro-unijní nebo jinou) společnost, co měříme, jak popisujeme společenská (sebe)vnímání... To všechno je poněkud složité a je potřeba si trochu ujasnit, co kdo říkáme... Pro mě je (v rozhovoru) obvykle základ, co si o tom myslíš Ty a co si o tom myslím já... Mně připadá, že má smysl v naší společnosti a v našem čase mluvit o meritokratickém mýtu a všímat si, že je v rozporu s nějakým měřitelnými věcmi třeba o mobilitě. A připadá mi, že má smysl mluvit v souvislosti s tím o individualismu, osamění, pohrdání a hněvu... Zatím mi připadalo, že #FrançoisDubet a zde diskutující a já jsme ve vnímání tohoto hodně sladěni. Jak to vidíš Ty?

2. Pohrdání. No tak asi bychom mohli rozlišit, (2a) když mluvíme Ty a já a další mluvíme o sobě a našich, řekněme, morálních standardech a (2b) když popisujeme nebo si představujeme nějaké společenské názory(?) nebo mýty(?) nebo co. Rád bych se s Tebou shodl, že pro Tebe a pro mě je to jasné například v tomto smyslu:

Charta Spojených národů https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1947-30?text=v%C3%ADru%20v%20z%C3%A1kladn%C3%AD%20lidsk%C3%A1%20pr%C3%A1va%2C%20v%20d%C5%AFstojnost%20a%20hodnotu%20lidsk%C3%A9%20osobnosti :

Věřím v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti.

Nebo v tomto smyslu: https://chaos.social/@kattascha/115415812406583645 :

Pro mě je to známka skutečného společenského pokroku. Že se nám podařilo vybudovat systém, kde peníze - alespoň do určité míry - už neurčují důstojnost a život člověka. Přál bych si, aby takových věcí bylo více. A ne méně 🤝.

#tg765476070🧵

@krab , děkuju.

1. Hm... No jak popisujeme (euro-unijní nebo jinou) společnost, co měříme, jak popisujeme společenská (sebe)vnímání... To všechno je poněkud složité a je potřeba si trochu ujasnit, co kdo říkáme... Pro mě je (v rozhovoru) obvykle základ, co si o tom myslíš Ty a co si o tom myslím já... Mně připadá, že má smysl v naší společnosti a v našem čase mluvit o meritokratickém mýtu a všímat si, že je v rozporu s nějakým měřitelnými věcmi třeba o mobilitě. A připadá mi, že má smysl mluvit v souvislosti s tím o individualismu, osamění, pohrdání a hněvu... Zatím mi připadalo, že #FrançoisDubet a zde diskutující a já jsme ve vnímání tohoto hodně sladěni. Jak to vidíš Ty?

2. Pohrdání. No tak asi bychom mohli rozlišit, (2a) když mluvíme Ty a já a další mluvíme o sobě a našich, řekněme, morálních standardech a (2b) když popisujeme nebo si představujeme nějaké společenské názory(?) nebo mýty(?) nebo co. Rád bych se s Tebou shodl, že pro Tebe a pro mě je to jasné například v tomto smyslu:

Charta Spojených národů https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1947-30?text=v%C3%ADru%20v%20z%C3%A1kladn%C3%AD%20lidsk%C3%A1%20pr%C3%A1va%2C%20v%20d%C5%AFstojnost%20a%20hodnotu%20lidsk%C3%A9%20osobnosti :

Věřím v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti.

Nebo v tomto smyslu: https://chaos.social/@kattascha/115415812406583645 :

Pro mě je to známka skutečného společenského pokroku. Že se nám podařilo vybudovat systém, kde peníze - alespoň do určité míry - už neurčují důstojnost a život člověka. Přál bych si, aby takových věcí bylo více. A ne méně 🤝.

#tg765476070🧵

@krab , děkuju.

1. Hm... No jak popisujeme (euro-unijní nebo jinou) společnost, co měříme, jak popisujeme společenská (sebe)vnímání... To všechno je poněkud složité a je potřeba si trochu ujasnit, co kdo říkáme... Pro mě je (v rozhovoru) obvykle základ, co si o tom myslíš Ty a co si o tom myslím já... Mně připadá, že má smysl v naší společnosti a v našem čase mluvit o meritokratickém mýtu a všímat si, že je v rozporu s nějakým měřitelnými věcmi třeba o mobilitě. A připadá mi, že má smysl mluvit v souvislosti s tím o individualismu, osamění, pohrdání a hněvu... Zatím mi připadalo, že #FrançoisDubet a zde diskutující a já jsme ve vnímání tohoto hodně sladěni. Jak to vidíš Ty?

2. Pohrdání. No tak asi bychom mohli rozlišit, (2a) když mluvíme Ty a já a další mluvíme o sobě a našich, řekněme, morálních standardech a (2b) když popisujeme nebo si představujeme nějaké společenské názory(?) nebo mýty(?) nebo co. Rád bych se s Tebou shodl, že pro Tebe a pro mě je to jasné například v tomto smyslu:

Charta Spojených národů https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1947-30?text=v%C3%ADru%20v%20z%C3%A1kladn%C3%AD%20lidsk%C3%A1%20pr%C3%A1va%2C%20v%20d%C5%AFstojnost%20a%20hodnotu%20lidsk%C3%A9%20osobnosti :

Věřím v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti.

Nebo v tomto smyslu: https://chaos.social/@kattascha/115415812406583645 :

Pro mě je to známka skutečného společenského pokroku. Že se nám podařilo vybudovat systém, kde peníze - alespoň do určité míry - už neurčují důstojnost a život člověka. Přál bych si, aby takových věcí bylo více. A ne méně 🤝.

#tg765476070🧵

@krab , děkuju.

1. Hm... No jak popisujeme (euro-unijní nebo jinou) společnost, co měříme, jak popisujeme společenská (sebe)vnímání... To všechno je poněkud složité a je potřeba si trochu ujasnit, co kdo říkáme... Pro mě je (v rozhovoru) obvykle základ, co si o tom myslíš Ty a co si o tom myslím já... Mně připadá, že má smysl v naší společnosti a v našem čase mluvit o meritokratickém mýtu a všímat si, že je v rozporu s nějakým měřitelnými věcmi třeba o mobilitě. A připadá mi, že má smysl mluvit v souvislosti s tím o individualismu, osamění, pohrdání a hněvu... Zatím mi připadalo, že #FrançoisDubet a zde diskutující a já jsme ve vnímání tohoto hodně sladěni. Jak to vidíš Ty?

2. Pohrdání. No tak asi bychom mohli rozlišit, (2a) když mluvíme Ty a já a další mluvíme o sobě a našich, řekněme, morálních standardech a (2b) když popisujeme nebo si představujeme nějaké společenské názory(?) nebo mýty(?) nebo co. Rád bych se s Tebou shodl, že pro Tebe a pro mě je to jasné například v tomto smyslu:

Charta Spojených národů https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1947-30?text=v%C3%ADru%20v%20z%C3%A1kladn%C3%AD%20lidsk%C3%A1%20pr%C3%A1va%2C%20v%20d%C5%AFstojnost%20a%20hodnotu%20lidsk%C3%A9%20osobnosti :

Věřím v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti.

Nebo v tomto smyslu: https://chaos.social/@kattascha/115415812406583645 :

Pro mě je to známka skutečného společenského pokroku. Že se nám podařilo vybudovat systém, kde peníze - alespoň do určité míry - už neurčují důstojnost a život člověka. Přál bych si, aby takových věcí bylo více. A ne méně 🤝.

#tg765476070🧵

@krab , děkuju.

1. Hm... No jak popisujeme (euro-unijní nebo jinou) společnost, co měříme, jak popisujeme společenská (sebe)vnímání... To všechno je poněkud složité a je potřeba si trochu ujasnit, co kdo říkáme... Pro mě je (v rozhovoru) obvykle základ, co si o tom myslíš Ty a co si o tom myslím já... Mně připadá, že má smysl v naší společnosti a v našem čase mluvit o meritokratickém mýtu a všímat si, že je v rozporu s nějakým měřitelnými věcmi třeba o mobilitě. A připadá mi, že má smysl mluvit v souvislosti s tím o individualismu, osamění, pohrdání a hněvu... Zatím mi připadalo, že #FrançoisDubet a zde diskutující a já jsme ve vnímání tohoto hodně sladěni. Jak to vidíš Ty?

2. Pohrdání. No tak asi bychom mohli rozlišit, (2a) když mluvíme Ty a já a další mluvíme o sobě a našich, řekněme, morálních standardech a (2b) když popisujeme nebo si představujeme nějaké společenské názory(?) nebo mýty(?) nebo co. Rád bych se s Tebou shodl, že pro Tebe a pro mě je to jasné například v tomto smyslu:

Charta Spojených národů https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1947-30?text=v%C3%ADru%20v%20z%C3%A1kladn%C3%AD%20lidsk%C3%A1%20pr%C3%A1va%2C%20v%20d%C5%AFstojnost%20a%20hodnotu%20lidsk%C3%A9%20osobnosti :

Věřím v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti.

Nebo v tomto smyslu: https://chaos.social/@kattascha/115415812406583645 :

Pro mě je to známka skutečného společenského pokroku. Že se nám podařilo vybudovat systém, kde peníze - alespoň do určité míry - už neurčují důstojnost a život člověka. Přál bych si, aby takových věcí bylo více. A ne méně 🤝.

#tg765476070🧵

@krab , děkuju. Jasně, neexistuje zaručená cesta k úspěchu.

Tady v tom tématu ( #FrançoisDubet -#CarolineDeGruyter #tg765476070 ) jde o to, že když je věřeno v individuální zásluhovost úspěchu (meritokratický mýtus), vede to k tomu, že na neúspěšné je hleděno s pohrdáním - jsou to 'loosers'. Jde o to, jak falešný(!) meritokratický mýtus vyvolává ve společnosti emoce pohrdání a hněvu.

#tg765476070🧵

@krab , děkuju. Jasně, neexistuje zaručená cesta k úspěchu.

Tady v tom tématu ( #FrançoisDubet -#CarolineDeGruyter #tg765476070 ) jde o to, že když je věřeno v individuální zásluhovost úspěchu (meritokratický mýtus), vede to k tomu, že na neúspěšné je hleděno s pohrdáním - jsou to 'loosers'. Jde o to, jak falešný(!) meritokratický mýtus vyvolává ve společnosti emoce pohrdání a hněvu.

#tg765476070🧵

@krab , děkuju. Jasně, neexistuje zaručená cesta k úspěchu.

Tady v tom tématu ( #FrançoisDubet -#CarolineDeGruyter #tg765476070 ) jde o to, že když je věřeno v individuální zásluhovost úspěchu (meritokratický mýtus), vede to k tomu, že na neúspěšné je hleděno s pohrdáním - jsou to 'loosers'. Jde o to, jak falešný(!) meritokratický mýtus vyvolává ve společnosti emoce pohrdání a hněvu.

#tg765476070🧵

@krab , děkuju. Jasně, neexistuje zaručená cesta k úspěchu.

Tady v tom tématu ( #FrançoisDubet -#CarolineDeGruyter #tg765476070 ) jde o to, že když je věřeno v individuální zásluhovost úspěchu (meritokratický mýtus), vede to k tomu, že na neúspěšné je hleděno s pohrdáním - jsou to 'loosers'. Jde o to, jak falešný(!) meritokratický mýtus vyvolává ve společnosti emoce pohrdání a hněvu.

#tg765476070🧵

@krab , děkuju. Jasně, neexistuje zaručená cesta k úspěchu.

Tady v tom tématu ( #FrançoisDubet -#CarolineDeGruyter #tg765476070 ) jde o to, že když je věřeno v individuální zásluhovost úspěchu (meritokratický mýtus), vede to k tomu, že na neúspěšné je hleděno s pohrdáním - jsou to 'loosers'. Jde o to, jak falešný(!) meritokratický mýtus vyvolává ve společnosti emoce pohrdání a hněvu.

#tg765476070🧵

@krab , děkuju. Děláš to, co je ti nalháváno, že máš dělat, abys byl úspěšný. Součást meritokratického mýtu.

Obecný sociální jev: lidi tak nějak nasávají názory, mýty a spol ze svého okolí.

Může to i někdo řídit, nebo se pokoušet to řídit nebo ovlivňovat, ale pro rozbor názorů, mýtů a spol je to (jen) pomocné zkoumání. Hlavní je dumat společně, čemu chceme věřit.

#tg765476070🧵@_peteraaaa @VojtechHorky

Schopnost a ochota kromě individualismu být i podílníkem kolektivu - to mě zajímá. A hned už v úrovni poznávání, postojů, hodnot, pravd.

#tg765476070🧵

Tous inégaux, tous singuliers - Všichni nerovní, všichni jedineční

#FrançoisDubet

Všichni za jednoho, jeden za všechny – byla doba, kdy třídní solidarita připomínala více či méně motto mušketýrů. Sociální nerovnosti se však nejen prohlubují, ale také mění svou povahu. Zatímco dříve třídní nerovnosti formovaly konflikty, sociální hnutí, politický život, kolektivní identity a principy solidarity, dnes se nerovnosti znásobují a individualizují. Všichni jsme nerovní a jedineční. Jak konstatuje François Dubet, nerovnosti nás spíše rozdělují, než spojují. Cítíme se privilegovaní, znevýhodnění, diskriminovaní nebo opovrhovaní „jako“: jako zaměstnanci, jako lidé v nejistém postavení, jako mladí, staří, ženy, imigranti atd. Tyto mnohonásobné nerovnosti jsou o to bolestivější, že přistoupení k ideálu rovných příležitostí nás vede k tomu, že jsme zodpovědní za to, co se nám děje, a že si myslíme, že ostatní „si zaslouží“ nerovnosti, kterým jsou vystaveni. Tento esej se věnuje analýze tohoto nového režimu nerovností a způsobu, jakým představuje výzvu pro politiku. Jedná se totiž o zásadní otázku, zejména pro levici: jak může tábor, který sjednocoval a zastupoval relativně homogenní třídní nerovnosti, dokázat zastupovat tyto jedinečné nerovnosti? Jak znovu vybudovat solidaritu? François Dubet se nesnaží odpovědět na tuto otázku, ale dokazuje, že pouze sociologický výzkum může pomoci pochopit současnou společnost a její výzvy. François Dubet je emeritním profesorem sociologie na univerzitě Bordeaux II a ředitelem studií na EHESS. Vydal zejména knihy Les Places et les Chances (2010), La Préférence pour l’inégalité (2014) a Le Temps des passions tristes (2019) v nakladatelství Seuil. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských sociologů.

#tg765476070🧵

Tous inégaux, tous singuliers - Všichni nerovní, všichni jedineční

#FrançoisDubet

Všichni za jednoho, jeden za všechny – byla doba, kdy třídní solidarita připomínala více či méně motto mušketýrů. Sociální nerovnosti se však nejen prohlubují, ale také mění svou povahu. Zatímco dříve třídní nerovnosti formovaly konflikty, sociální hnutí, politický život, kolektivní identity a principy solidarity, dnes se nerovnosti znásobují a individualizují. Všichni jsme nerovní a jedineční. Jak konstatuje François Dubet, nerovnosti nás spíše rozdělují, než spojují. Cítíme se privilegovaní, znevýhodnění, diskriminovaní nebo opovrhovaní „jako“: jako zaměstnanci, jako lidé v nejistém postavení, jako mladí, staří, ženy, imigranti atd. Tyto mnohonásobné nerovnosti jsou o to bolestivější, že přistoupení k ideálu rovných příležitostí nás vede k tomu, že jsme zodpovědní za to, co se nám děje, a že si myslíme, že ostatní „si zaslouží“ nerovnosti, kterým jsou vystaveni. Tento esej se věnuje analýze tohoto nového režimu nerovností a způsobu, jakým představuje výzvu pro politiku. Jedná se totiž o zásadní otázku, zejména pro levici: jak může tábor, který sjednocoval a zastupoval relativně homogenní třídní nerovnosti, dokázat zastupovat tyto jedinečné nerovnosti? Jak znovu vybudovat solidaritu? François Dubet se nesnaží odpovědět na tuto otázku, ale dokazuje, že pouze sociologický výzkum může pomoci pochopit současnou společnost a její výzvy. François Dubet je emeritním profesorem sociologie na univerzitě Bordeaux II a ředitelem studií na EHESS. Vydal zejména knihy Les Places et les Chances (2010), La Préférence pour l’inégalité (2014) a Le Temps des passions tristes (2019) v nakladatelství Seuil. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských sociologů.

#tg765476070🧵

Tous inégaux, tous singuliers - Všichni nerovní, všichni jedineční

#FrançoisDubet

Všichni za jednoho, jeden za všechny – byla doba, kdy třídní solidarita připomínala více či méně motto mušketýrů. Sociální nerovnosti se však nejen prohlubují, ale také mění svou povahu. Zatímco dříve třídní nerovnosti formovaly konflikty, sociální hnutí, politický život, kolektivní identity a principy solidarity, dnes se nerovnosti znásobují a individualizují. Všichni jsme nerovní a jedineční. Jak konstatuje François Dubet, nerovnosti nás spíše rozdělují, než spojují. Cítíme se privilegovaní, znevýhodnění, diskriminovaní nebo opovrhovaní „jako“: jako zaměstnanci, jako lidé v nejistém postavení, jako mladí, staří, ženy, imigranti atd. Tyto mnohonásobné nerovnosti jsou o to bolestivější, že přistoupení k ideálu rovných příležitostí nás vede k tomu, že jsme zodpovědní za to, co se nám děje, a že si myslíme, že ostatní „si zaslouží“ nerovnosti, kterým jsou vystaveni. Tento esej se věnuje analýze tohoto nového režimu nerovností a způsobu, jakým představuje výzvu pro politiku. Jedná se totiž o zásadní otázku, zejména pro levici: jak může tábor, který sjednocoval a zastupoval relativně homogenní třídní nerovnosti, dokázat zastupovat tyto jedinečné nerovnosti? Jak znovu vybudovat solidaritu? François Dubet se nesnaží odpovědět na tuto otázku, ale dokazuje, že pouze sociologický výzkum může pomoci pochopit současnou společnost a její výzvy. François Dubet je emeritním profesorem sociologie na univerzitě Bordeaux II a ředitelem studií na EHESS. Vydal zejména knihy Les Places et les Chances (2010), La Préférence pour l’inégalité (2014) a Le Temps des passions tristes (2019) v nakladatelství Seuil. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských sociologů.

#tg765476070🧵

Tous inégaux, tous singuliers - Všichni nerovní, všichni jedineční

#FrançoisDubet

Všichni za jednoho, jeden za všechny – byla doba, kdy třídní solidarita připomínala více či méně motto mušketýrů. Sociální nerovnosti se však nejen prohlubují, ale také mění svou povahu. Zatímco dříve třídní nerovnosti formovaly konflikty, sociální hnutí, politický život, kolektivní identity a principy solidarity, dnes se nerovnosti znásobují a individualizují. Všichni jsme nerovní a jedineční. Jak konstatuje François Dubet, nerovnosti nás spíše rozdělují, než spojují. Cítíme se privilegovaní, znevýhodnění, diskriminovaní nebo opovrhovaní „jako“: jako zaměstnanci, jako lidé v nejistém postavení, jako mladí, staří, ženy, imigranti atd. Tyto mnohonásobné nerovnosti jsou o to bolestivější, že přistoupení k ideálu rovných příležitostí nás vede k tomu, že jsme zodpovědní za to, co se nám děje, a že si myslíme, že ostatní „si zaslouží“ nerovnosti, kterým jsou vystaveni. Tento esej se věnuje analýze tohoto nového režimu nerovností a způsobu, jakým představuje výzvu pro politiku. Jedná se totiž o zásadní otázku, zejména pro levici: jak může tábor, který sjednocoval a zastupoval relativně homogenní třídní nerovnosti, dokázat zastupovat tyto jedinečné nerovnosti? Jak znovu vybudovat solidaritu? François Dubet se nesnaží odpovědět na tuto otázku, ale dokazuje, že pouze sociologický výzkum může pomoci pochopit současnou společnost a její výzvy. François Dubet je emeritním profesorem sociologie na univerzitě Bordeaux II a ředitelem studií na EHESS. Vydal zejména knihy Les Places et les Chances (2010), La Préférence pour l’inégalité (2014) a Le Temps des passions tristes (2019) v nakladatelství Seuil. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských sociologů.

#tg765476070🧵

Tous inégaux, tous singuliers - Všichni nerovní, všichni jedineční

#FrançoisDubet

Všichni za jednoho, jeden za všechny – byla doba, kdy třídní solidarita připomínala více či méně motto mušketýrů. Sociální nerovnosti se však nejen prohlubují, ale také mění svou povahu. Zatímco dříve třídní nerovnosti formovaly konflikty, sociální hnutí, politický život, kolektivní identity a principy solidarity, dnes se nerovnosti znásobují a individualizují. Všichni jsme nerovní a jedineční. Jak konstatuje François Dubet, nerovnosti nás spíše rozdělují, než spojují. Cítíme se privilegovaní, znevýhodnění, diskriminovaní nebo opovrhovaní „jako“: jako zaměstnanci, jako lidé v nejistém postavení, jako mladí, staří, ženy, imigranti atd. Tyto mnohonásobné nerovnosti jsou o to bolestivější, že přistoupení k ideálu rovných příležitostí nás vede k tomu, že jsme zodpovědní za to, co se nám děje, a že si myslíme, že ostatní „si zaslouží“ nerovnosti, kterým jsou vystaveni. Tento esej se věnuje analýze tohoto nového režimu nerovností a způsobu, jakým představuje výzvu pro politiku. Jedná se totiž o zásadní otázku, zejména pro levici: jak může tábor, který sjednocoval a zastupoval relativně homogenní třídní nerovnosti, dokázat zastupovat tyto jedinečné nerovnosti? Jak znovu vybudovat solidaritu? François Dubet se nesnaží odpovědět na tuto otázku, ale dokazuje, že pouze sociologický výzkum může pomoci pochopit současnou společnost a její výzvy. François Dubet je emeritním profesorem sociologie na univerzitě Bordeaux II a ředitelem studií na EHESS. Vydal zejména knihy Les Places et les Chances (2010), La Préférence pour l’inégalité (2014) a Le Temps des passions tristes (2019) v nakladatelství Seuil. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských sociologů.

#tg765476070🧵

#FrançoisDubet 🔒 https://www.lemonde.fr/idees/article/2025/09/30/francois-dubet-sociologue-le-mepris-est-le-carburant-emotionnel-des-populismes_6643660_3232.html 🔓 https://archive.li/zr05X . O své knize « Le Mépris. Emotion collective, passion politique » mluví sám v rozhovoru s #AnneChemin . Jestlli tomu dobře rozumím, tak mluví, jak o pocitu "je mnou pohrdáno", tak o pocitu "pohrdám".

#tg765476070🧵 @_peteraaaa @VojtechHorky

#FrançoisDubet 🔒 https://www.lemonde.fr/idees/article/2025/09/30/francois-dubet-sociologue-le-mepris-est-le-carburant-emotionnel-des-populismes_6643660_3232.html 🔓 https://archive.li/zr05X . O své knize « Le Mépris. Emotion collective, passion politique » mluví sám v rozhovoru s #AnneChemin . Jestlli tomu dobře rozumím, tak mluví, jak o pocitu "je mnou pohrdáno", tak o pocitu "pohrdám".

#tg765476070🧵 @_peteraaaa @VojtechHorky

#FrançoisDubet 🔒 https://www.lemonde.fr/idees/article/2025/09/30/francois-dubet-sociologue-le-mepris-est-le-carburant-emotionnel-des-populismes_6643660_3232.html 🔓 https://archive.li/zr05X . O své knize « Le Mépris. Emotion collective, passion politique » mluví sám v rozhovoru s #AnneChemin . Jestlli tomu dobře rozumím, tak mluví, jak o pocitu "je mnou pohrdáno", tak o pocitu "pohrdám".

#tg765476070🧵 @_peteraaaa @VojtechHorky

#FrançoisDubet 🔒 https://www.lemonde.fr/idees/article/2025/09/30/francois-dubet-sociologue-le-mepris-est-le-carburant-emotionnel-des-populismes_6643660_3232.html 🔓 https://archive.li/zr05X . O své knize « Le Mépris. Emotion collective, passion politique » mluví sám v rozhovoru s #AnneChemin . Jestlli tomu dobře rozumím, tak mluví, jak o pocitu "je mnou pohrdáno", tak o pocitu "pohrdám".

#tg765476070🧵 @_peteraaaa @VojtechHorky

#FrançoisDubet 🔒 https://www.lemonde.fr/idees/article/2025/09/30/francois-dubet-sociologue-le-mepris-est-le-carburant-emotionnel-des-populismes_6643660_3232.html 🔓 https://archive.li/zr05X . O své knize « Le Mépris. Emotion collective, passion politique » mluví sám v rozhovoru s #AnneChemin . Jestlli tomu dobře rozumím, tak mluví, jak o pocitu "je mnou pohrdáno", tak o pocitu "pohrdám".

#tg765476070🧵 @_peteraaaa @VojtechHorky

<- @VojtechHorky @_peteraaaa , děkuju. Oboje je pravda. Existuje totiž propastný rozdíl mezi tím, jak to je a jak je to vnímáno. Nejen v téhle záležitosti, řekněme, mobility.

(Podle mě, ten #FrançoisDubet - a ani #CarolineDeGruyter - nejsou blbečci.)

Jeho myšlenka: personalizace prožitku nerovnosti. Hrubě: Dřív dělník "věděl, že je míň", ale bylo to kolektivní - třídní. Teď je na něj hleděno (a on to tak prožívá?), že je 'looser'.

Toto pozorování se nijak netluče s tím, že "objektivní ukazatele" se zhoršují.

#tg765476070🧵

<- @VojtechHorky @_peteraaaa , děkuju. Oboje je pravda. Existuje totiž propastný rozdíl mezi tím, jak to je a jak je to vnímáno. Nejen v téhle záležitosti, řekněme, mobility.

(Podle mě, ten #FrançoisDubet - a ani #CarolineDeGruyter - nejsou blbečci.)

Jeho myšlenka: personalizace prožitku nerovnosti. Hrubě: Dřív dělník "věděl, že je míň", ale bylo to kolektivní - třídní. Teď je na něj hleděno (a on to tak prožívá?), že je 'looser'.

Toto pozorování se nijak netluče s tím, že "objektivní ukazatele" se zhoršují.

#tg765476070🧵

<- @VojtechHorky @_peteraaaa , děkuju. Oboje je pravda. Existuje totiž propastný rozdíl mezi tím, jak to je a jak je to vnímáno. Nejen v téhle záležitosti, řekněme, mobility.

(Podle mě, ten #FrançoisDubet - a ani #CarolineDeGruyter - nejsou blbečci.)

Jeho myšlenka: personalizace prožitku nerovnosti. Hrubě: Dřív dělník "věděl, že je míň", ale bylo to kolektivní - třídní. Teď je na něj hleděno (a on to tak prožívá?), že je 'looser'.

Toto pozorování se nijak netluče s tím, že "objektivní ukazatele" se zhoršují.

#tg765476070🧵

<- @VojtechHorky @_peteraaaa , děkuju. Oboje je pravda. Existuje totiž propastný rozdíl mezi tím, jak to je a jak je to vnímáno. Nejen v téhle záležitosti, řekněme, mobility.

(Podle mě, ten #FrançoisDubet - a ani #CarolineDeGruyter - nejsou blbečci.)

Jeho myšlenka: personalizace prožitku nerovnosti. Hrubě: Dřív dělník "věděl, že je míň", ale bylo to kolektivní - třídní. Teď je na něj hleděno (a on to tak prožívá?), že je 'looser'.

Toto pozorování se nijak netluče s tím, že "objektivní ukazatele" se zhoršují.

#tg765476070🧵

<- @VojtechHorky @_peteraaaa , děkuju. Oboje je pravda. Existuje totiž propastný rozdíl mezi tím, jak to je a jak je to vnímáno. Nejen v téhle záležitosti, řekněme, mobility.

(Podle mě, ten #FrançoisDubet - a ani #CarolineDeGruyter - nejsou blbečci.)

Jeho myšlenka: personalizace prožitku nerovnosti. Hrubě: Dřív dělník "věděl, že je míň", ale bylo to kolektivní - třídní. Teď je na něj hleděno (a on to tak prožívá?), že je 'looser'.

Toto pozorování se nijak netluče s tím, že "objektivní ukazatele" se zhoršují.

#tg765476070🧵

🔒 https://www.nrc.nl/nieuws/2025/10/17/waarom-bijna-iedereen-permanent-boos-is-a4909790 🔓 https://archive.is/yu3TU

Proč je téměř každý neustále naštvaný

17. října 2025

Caroline de Gruyter

Ve Francii vedly stávky, demonstrace a parlamentní blokády v posledních letech k politické stagnaci a pádu několika vlád. Tento týden konečně došlo k malému průlomu. Nenáviděná důchodová reforma bude zmrazena do roku 2027. Nový premiér také slíbil, že rozpočet již nebude schvalován Assemblée na základě dekretu, ale že bude projít „běžným“ parlamentním procesem s debatami, pozměňovacími návrhy a hlasováním. „Vědí poslanci ještě, jak to funguje?“ zeptal se komentátor v rádiu.

Francie není jedinou zemí, kde se politika zasekla kvůli rozhořčení občanů. Belgie byla v úterý ochromena další generální stávkou a masovou demonstrací proti reformám vlády. Brusel je téměř nefunkční, protože politické strany nejsou schopny dosáhnout kompromisu a vytvořit koalici. Dokonce i v Bernu byly o víkendu hlášeny případy ničení majetku a agrese během demonstrace. I Nizozemci jsou neustále rozhořčeni – viz také populární online program s tímto názvem. Polarizace a politické násilí jsou na vzestupu. Debaty v parlamentu degenerují. Vláda již nevytváří téměř žádnou politiku.

Co se děje v Evropě? Podaří se nám vrátit ducha zpět do láhve? Francouzský sociolog François Dubet právě napsal zajímavou knihu na toto téma, Pohrdání: kolektivní emoce, politická vášeň. Dubet se narodil v roce 1946. Vyrůstal v třídní společnosti, kde sociální vztahy strukturovalo pohrdání. Bylo to spíše sociální uspořádání než skutečné pohrdání, píše. Každá skupina měla své vlastní charakteristiky. Sociální mobilita téměř neexistovala. Pohrdání proto nebylo něco, co mnoho lidí pociťovalo osobně – bylo to něco většího, bylo to zakotveno ve způsobu fungování světa. Pohled na ženy, migranty a dělníky byl v té době téměř normální. ->

#tg765476070🧵